Žel, není to tak snadné jako v pohádce o Martinu Kabátovi a jeho trápení s princeznou Dišperandou a odvážnou Káčou.

Ti, co se rozhodli v neděli 17. prosince navštívit zcela vyprodanou novoměstskou sokolovnu, jistě své volby nelitovali. Pod vedením sbormistra Jiřího Skopala tam vystoupil Smíšený pěvecký sbor Kácov. S podporou klavíristy Jiřího Vondráčka. Jako host byl pozván Univerzitní smíšený pěvecký sbor z Hradce Králové a také komorní orchestr z hudební katedry pod vedením Jaromíra Křováčka. Večer začínal repertoárem, se kterým Kácov v moravském Mikulově získal Zlaté pásmo. Se sborem a orchestrem z UHK potom byla na pořadu dne Missa Brevis Jiřího Pavlici. Její provedení z osmdesáti hlasů zarazilo posluchače hluboko do židlí. Snad mohu prozradit, že jedním zpěvákem byl student, který do Hradce přijel z Dánska. Stál za mnou. A tak vím, že zpívat česky mu nevadí, jakkoliv jinak česky neumí. Ale zvládá také virtuózně: pane vrchní šest piv. Úplně jsem zapomněl na dva sólisty. Tím byla výtečná sopranistka Anna Holeňová a hudební pedagog z Litomyšle Milan Motl.

Po mši Jiřího Pavlici ještě zpívaly nastudované skladby ženy, po nich muži, nakonec se sborem UHK společné koledy.

Po závěrečném „Narodil se Kristus Pán“ všichni posluchači doslova vystřelili ze židlí, za bouřlivého potlesku. Veliký úspěch. Sice vykoupený nekonečným množstvím zkoušek a času, ale stojí to za to. Pokud by se někdo chtěl přidat do Kácovského tělesa, zkouší se každé úterý v LŠU a to od 18.00. Ve sboru nesmí nikdo zapadnout, ani vyčnívat. Rádi pomůžeme každému, kdo o to bude stát. A od ledna se začínají zkoušet nové skladby.

Potlesk publika byl opravdu jedinečný a bouřlivý, vysloužil si přídavek. Tím byl závěr už jmenované mše. Tím byl závěr už jmenované mše. Je jím Agnus Dei. Druhá polovina skladby začíná majestátným hlaholem zvonů, tiše se přidávají jednotlivé nástroje orchestru, které zvolna gradují do fortisima.

Jeden z posluchačů mi řekl, že ho doslova mrazilo z těch vznešených tónů, že snad zapomínal dýchat.

Tak takový byl nedělní podvečer v novoměstské sokolovně.

Josef Klouček