V jejím díle odborníci nacházejí a s obdivem objevují pozoruhodné motivy z oblasti archeologie, historie, botaniky, zoologie, etnografie, folkloristiky, geologie, speleologie, mineralogie, přírodních věd, ale i z oboru sadařství a ovocnictví, včelařství, rybářství, myslivosti i lesnictví, které ukazují na mnohostranné zájmy B. Němcové Její zájem o přírodu i její vztahy k přírodním vědám je možno sledovat jak v jejím životě, tak i v jejím literárním díle. Zejména měla solidní vědomosti v botanice, menší v zoologii, ale zajímala se též o mineralogii a geologii.

První školou znalostí o přírodě bylo pro zvídavou Barunku Panklovou Ratibořické údolí, babiččino poučování, výklady zámeckého zahradníka Bindra a vzdělaného obročího Hocha. Odtud snad pramení zaujatost B. Němcové pro botaniku. Své znalosti z přírodních věd si pak jako autodidakt prohlubuje jednak četbou a studiem přírodovědeckých knih, jednak při debatách se svými přáteli, významnými lékaři a intelektuály (J.Čejka, J. Helcelet, H. Jurenka, V.D.Lambl, V. Staněk) a přírodovědci (prof. J.Ev. Purkyně, botanik F.M.Opiz, F.M.Klácel i geolog prof. J. Krejčí).

Zima v Babiččině údolí.
Rudrův mlýn, Staré bělidlo i ratibořický zámek. Projděte se Babiččiným údolím

Největší a nejcennější vědomosti měla B. Němcová z botaniky. Šikovně je zužitkovala v četných cestopisných záznamech, črtách, obrazech i reportážích ze čtyř cest do Uher (1851, 1852, 1853 a 1855), za svého pobytu na Domažlicku a samozřejmě též v beletrii. Zájem o zoologii byl menší, stejně jako i vědomosti. O něco více znala z oboru geologie a mineralogie, k čemuž jistě přispělo dlouholeté přátelství Němcových s proslulým geologem Janem Krejčím, pro něhož sbírali mnohé minerály a zasílali mu je z cest. Zájem o přírodní vědy dokázala B. Němcová přenést i na svou rodinu. I její manžel Josef sbíral rostliny a minerály a po návratu z vyhnanství ze Slovenska vezli celou bednu těchto přírodnin. Vyvinutý smysl pro přírodní vědy měl její nejstarší a nejnadanější syn Hynek, předčasně zesnulý v 15 letech (1853). Druhý její syn Karel se vyučil zahradníkem a posléze působil jako ředitel pomologické zahrady v Troji u Prahy.

Nejmladší syn Jaroslav na popud své matky v r. 1852 zaslal ze Slovenska botanikovi prof. F.M. Opizovi rostlinu, v níž slovutný botanik rozpoznal nový rostlinný druh a nazval jej Cyanus Němecii. Také syn Jaroslav, profesor kreslení a ředitel reálky v carském Rusku, vynikl jako znamenitý sadař.

Vedle sadařství a ovocnictví, rybářství, myslivosti a včelařství zaujalo B. Němcovou také lesnictví. A samotný předmět lesnictví – LES – jí přirozeně byl blízký jako většině vrstevníků odchovaných romantickou literaturou. A nejen to. B. Němcová byla dítě přírody a lesy milovala. Nejsou u ní jen dekorací a pozadím dějů. Měla k nim vroucí vztah a bylo jí v nich dobře. V strastiplném životě se jí nejednou les a strom stal utěšitelem (Babička, kap. XV).

Němcová nezůstávala však jen u zájmu estetického o les. Pro svou důležitou etnograficko-sociologickou studii Kraje a lesy na Zvolensku, otištěnou v Purkynově časopisu Živa (ročník 7, 1859, s. 1-13, 97-108, 166-178) využila zápisků kněze Š. Petruše ve farní kronice Čierného Balogu na Horehroní. Lesníka autorka touto studií zřejmě mile překvapí. Prozrazuje v ní solidní lesnické odbornictví. Zasvěceně popisuje lesní stanoviště, ekologii i symbiózu rostlin a dřevin i živočichů, dopravu dřeva (plavení), myslivost (lov na medvěda, popisy zvěře, ptactva, ryb, hadů). Hojně využívá nejen dialektu v názvosloví rostlin, ale i latinské nomenklatury, přihlíží k lidovému léčitelství. Život dřevorubců Handělčanů, trávících takřka tři čtvrtiny života v lese, zkoumá takřka moderně sociologicky a etnologicky. S nepředstíranou účastí popisuje především jejich těžkou práci v lese. Nespokojuje se s tradicionelním popisem kroje, starých zvyků, domácích mravů a pranostik horalů. Pozornost věnuje jejich společenskému, úřednímu rozdělení do osmi tříd, jejich stravě, výdělkům apod. Cenný je také detailní záznam technologií kácení, přibližování plavačkou (voroplavbou) a manipulování kmenů. Český čtenář se tak v atraktivním zpracování dovídal o způsobu života slovenských dřevařů. B. Němcová učila tak lásce k slovenskému lidu i lesnímu dělníkovi. Ve stejně demokratickém duchu jsou modelovány další skupiny lidí profesně spjatých s lesem – myslivci a lesnící.

Nový Škopkův kalendář Kladské pomezí 2022.
Vyšel Škopkův kalendář barevných pohlednic Kladské pomezí 2022

Postavu lesníka zná už předněmcovská literatura (Klicpera, Zlý jelen; Mácha ad.). V souladu s rousseauvským pojetím, tzn. příroda člověka osvobozuje a činí šťastným, ztvárnila B. Němcová hned dva myslivce ve své nejznámější povídce Babička (1855). Není těžké rozhodnout, komu z nich patřilo srdce autorčino více, panskému riesenburskému či onomu lesníkovi, který měl těžkou službu v horách krkonošských. Pan Beyer, lesník z hor krkonošských, je jedna z nejkrásnějších postav BN vůbec. Záměrně zde při srovnání dvou lesníků straní panu Beyerovi. Tak jako jeho zjev byl střízlivý, prostý, tak i jeho povaha byla čistá, ničím nezkažená. Horské prostředí a tvrdá, náročná služba formovaly i jeho povahu. Celou svou bytostí přilnul k svému povolání, zamiloval si čistotu přírody, její krásu a účelnost. Příroda-učitelka v něm dovede vypěstovat hluboký cit lidskosti. Není však přecitlivělý a umí být přísný tam, kde by přílišná citlivost byla na škodu toho, co životní nutnost od člověka vyžaduje. Proto doporučuje dát Jeníka Proškova na praxi k sobě do hor, ne k panskému riesenburskému myslivci, kde „by měl domov u huby, a za druhé bývá líp, když se naučí mladý člověk znát i obtížnosti stavu svého“. -- Pohorská vesnice (1856), dílo, které B. Němcová považovala za své nejlepší, je vlastně příběh mladého chlapce Pavla Srny, jehož životní touhou je stát se myslivcem-lesníkem. Přes podivné pytláctví se mu to konečně splní.

Další ušlechtilý myslivec je z Divé Báry (1855). Není přítelem dlouhých řečí a pomáhá, kde může a bez rozmyšlení. Proto se žení s divokou, samorostlou Bárou, dcerou pastuchovou. A tak se uzavírá galerie sympatických, šlechetných myslivců z lidu a s lidem srostlých. Jsou však zlí, zpanštělí myslivci, buď za myslivce přestrojení (Dvě sestry) nebo pyšní myslivci, kteří jsou u panstva v milosti (Chudí lidé).Takoví způsobují jen neštěstí (smrt, zločin, požár). Panského původu byl i ten „černý myslivec- vlastně voják“, který měl nebohou Viktorku na svědomí. K těmto záporným postavám zlých myslivců přistupují u B. Němcové také čerti za myslivce přestrojeni (Čert a Káča). Ale nad těmi to náš prostý člověk vyhrává.

Natáčení historického filmu Odplata v Jaroměři.
Filmová Jaroměř. Město vydalo nový kalendář, k dostání je v informačním centru

Boženu Němcovou zajímá především člověk v lese. A musí to být vždy člověk vzdělaný. Mladí lesníci jsou u B. Němcové vždy posíláni do odborných škol. Tak Orlík v Babičce, tak Pavel Srna v Pohorské vesnici. Myslím si, že tento názor vyplývá jednak z důrazu spisovatelky na vzdělání vůbec, jednak ze skutečnosti, že v době, kdy B. Němcová tvořila Babičku (1854-55) a Pohorskou vesnici (1856), hodně se v psalo a mluvilo o založení lesnické školy v Bělé pod Bezdězem, slavnostně otevřené k 1. květnu 1855.

B. Němcová též spolupracovala s českým lesnickým a mysliveckým spisovatelem Františkem Špatným, do jehož Zábav mysliveckých přispěla črtou Poslední medvěd na Čerchově u Chodova nedaleko Domažlic a honba na medvěda na Polhoře v Gajdošově potoku na Slovensku (Zábavy myslivecké 1, svazek 3, 22.7.1858, s. 41-44). Jindy popsala způsoby honů na Chlumecku, typy lečí, lovení ryb, chytání vran a kavek (vrchky) ad.

Naše spisovatelka B. Němcová přispěla k tomu, aby miliony čtenářů poznali nejen krásy, ale i obtíže lesnického a mysliveckého povolání, ale i hloubku citu a pravdivosti v životě lesníka a dřevorubce.

PhDr. Jiří UHLÍŘ, Jaroměř