Leopold Abeles původně pracoval jako zástupce pražské firmy Schwab a Tauusig. Kolem roku 1841 se usadil v Kostelci u Náchoda. K domu čp. 183 přistavěl malou dílnu, která položila základ budoucí tkalcovny. V roce 1885 do podniku vstoupili synové zakladatele Heinrich a Otto a dcera Augusta. Společnost se tak přejmenovala na Leopold Abeles a synové. Synové vytvořili roku 1899 ve Vídni Akciovou společnost c. k. výsadní červenokostelecké a erlašské přádelny a tkalcovny, jež spolu s tkalcovnou v dolnorakouském Erlachu a dvěma skladišti ve Vídni převzala i červenokostelecký podnik. Před první světovou válkou byl dokončen dělnický dům přímo u tkalcovny čp. 236, zvaný Tanvald, (zbořen 2014) následovaly domky na Borku čp. 289–291. V Náchodské ulici pak kolem roku 1911 společnost postavila bytový dům čp. 411–412 a dvojdomky čp. 422–427 podle plánů stavitele Josefa Pitřince.

V polovině 20. let minulého století byla zahájena stavba šestipodlažní budovy, která dostala pojmenování červenokostelecký „mrakodrap“. Jedná se o mimořádné dílo architekta Bruno Bauera, které vysoce přesahuje regionální měřítko. V letech 1949–1955 zde kostelecký n. p. Jiskra obnovil výrobu pestře tkaných bavlněných popelínů v předválečném objemu a do roku 1953 postavil severně od areálu ve funkcionalistickém stylu podnikovou elektrárnu. Roku 1959 přešla továrna pod náchodský n. p. Tepna jako závod 12, který postupně modernizoval strojní vybavení. Výroba zde byla ukončena v roce 2007. Nevyužívaná, v původní podobě dochovaná budova přípravny, tzv. mrakodrap, byla v dubnu 2011 zapsána Ministerstvem kultury ČR na seznam památek. Celý komplex však dnes značně chátrá.

Richard Švanda