Jak nám sdělil při rozhovoru, ve své tvorbě zkoumá nejen roli masmédií v různých konfliktech a rozmanitých událostech ve světě, ale také se zabývá informačním zahlcením a nesmyslnou konzumací informací. Při vernisáží byli návštěvníkům předány skleněné zazátkované ampule, v nichž se nacházela kopie kulky ze zbraně Kalašnikov. Ty postupně tály, aby se změnily ve vodu. „Symbol smrti se proměnil v životadárnou tekutinu a v tom je právě ta paradoxní symbolika,” řekl umělec a pak pro návštěvníky připravil působivou komenzovanou prohlídku.


Na co chcete svou tvorbou upozornit?
V současnosti jsme svědky součinnosti vlád s velkým byznysem – farmaceutickým, pojišťovacím, akciovým, manufakturním, komunikačním, zbrojním a podobně. Tyto společnosti hrají cynické a smrtící hry; skoro jako by to byla konečná hra. Hra o maximální znečištění, hra o nadměrný profit, hra o vykořistění, míru odpadu, vyloučení, nadbytek; hra o maximální dohled, kontrolu, konzum…

Jaká je podle vás role sdělovacích prostředků v dnešním globalizovaném světě?
Přispívají k tomu, aby byly akceptovány cíle nadnárodních společností a zabráněno jakýmkoli proti. Udržují co největší strach z druhých, zvyšují rychlost posílaných zpráv na maximum a požadují po každém, aby činil totéž. Institucializovaná media přispívají k internalizaci neoliberální idologie, což z nich činí metaforu i analogii neoliberalismu jako takového. Fakt, že tak malý počet společností ovládá globální proud informací je samozřejmě děsivý.


Absolvoval rezidenční pobyt v České Skalici. Co vás do tohoto městečka přivedlo?
Dostali jsme se s galerií Caesuur v nizozemském Middelburgu do kontaktu přes malíře Roela van der Linden. Jeden z „našich“ autorů, malíř Giel Louws, zde byl hostem před několika lety. Natolik se mu tady líbilo, že moje rezidence byla vlastně logickým důsledkem. A všechna moje očekávání se naplnila. Byli jsme vřele přijati Romanem Rejholdem a Luxfer Open Space se ukázal jako skvělý prostor, kde je také báječné pracovat.

Čemu jste se po dobu svého pobytu věnoval? S čím se prezentujete?
Přivezl jsem s sebou výběr z pokračujícího díla Distant Suffering, na němž pracuji od roku 2013. Na výstavě v krásném a atraktivním prostoru Luxfer Open Space jsme moje žena Willy van Houtum a já pracovali více než týden. Mezitím jsem vytvořil ještě dvě site-specific díla. Willy je mimochodem zkušená produkční výstav, velice tady na ni spoléhám, neboť zná moji práci lépe než kdo jiný. V České Skalici jsem pro výstavu vytvořil nové dílo s názvem Distant Suffering XXII: Syrian Skies | 3,333 days. Zvětšeniny oblaků převzatých z tištěných novin přitahují pozornost k jejich kompozici v různých vzorech inkoustových teček. Zároveň zde chybí krajiny, které byly pod oblaky na originálních snímcích. Můžeme nad nimi kontemplovat. Tato krása a mírumilovnost osamocených oblaků je v kontrastu s děsivým odkazem na válku v Sýrii, k níž se vztahuje název díla.


Co vám rezidence dala, jak probíhala a čím vás obohatila?
Bylo to fantastické. Díky pohostinnosti, zájmu a znalostem Romana Rejholda je Česká Skalice rájem pro umění a umělce. Dalo mi to novou energii a sebedůvěru, jíž jako umělec potřebujete ve světě, který se stále méně stará o umění a tvůrce. Zejména o nefigurativní současné umění. Obohatilo mě to ve smyslu, že jsem se cítil opravdu vítán. Také okolní klid přispěl k mému soustředění a záměru využít doma svou energii s větším rozmyslem.

 
Jak vnímáte neobvyklou skutečnost, že na malém městě vznikne Galerie Luxfer a Luxfer Open Space, tedy prostory pro současné, nejen české umění?
Je to především znamení obrovské odvahy vést takový mezinárodně orientovaný projekt ve víceméně venkovské oblasti. To, že čeští autoři mohou prezentovat svou práci v mezinárodním kontextu, je skvělé. Takže považuji důležitost Luxferu za reciproční: výhody zde čerpají čeští i zahraniční autoři.

Jste kurátorem galerie Ruimte Caesuur v nizozemském Middelburgu. Je možné najít souvislost s uměleckými aktivitami v České Skalici?
Od roku 1995 pořádáme v prostoru Caesuur výstavy současného umění. Pro výstavu jsou vždy určujícím principem vizuální umění ve vztahu s diskurzem současného umění, ale naši volbu určují take historické a společenské perspektivy. Doufáme, že v roce 2022 přivítáme umělce z Čech pod kuratelou Luxferu, a uspořádáme mu v Middelburgu výstavu. V září máme naplánované společné setkání v Holandsku, kde probereme podrobnosti. S myšlenkami a záměry Luxferu cítíme velké souznění. Společně se snažíme - navzdory všem překážkám – upoutat pozornost k současnému umění. Našim cílem je utvořit komunitu, ne síť.


Měl jste kromě tvůrčí činnosti čas seznámit se s městem a jeho okolím? Co vám vám při tom uvízlo v paměti?
Velkolepost, která kdysi definovala region: skvělou architekturu v městských centrech, jež vznikala díky textilnímu průmyslu. Někde se rozpadá, jinde je nádherně opravená, jako třeba náměstí v Hronově. Podobně jako v Holandsku se tady děje to, že jsou malé krámky nahrazovány supermarketovými řetězci, což ničí společenské vazby na vesnicích a maloměstech. To mě přivádí zpět ke zlým hrám, které hrají velké společnosti. (kr)