Hlavními aktéry výstavy je pětice studentů 4. ročníku oboru Grafický design ve Velkém Poříčí Kateřina Michalová, Zuzana Fabiánová, Victorija Savchuk, Beáta Rážová a Tomáš Smíšek. Právě je totiž spojuje mládí, talent, elán, chuť něco tvořit a nebojí se to ukázat ostatním. Jedná se o práce, které nebyly vytvořeny na půdě školy, ale jimž se daní studenti věnovaly ve svém volném čase. Výstavu doplňuje po jednom obraze i obraz Amálie Beranové a Marijany Oravcové.

Kostel svatého Michaela archanděla ve Vernéřovicích.
Fotografická výstava Tempus fugit II startuje v Chicagu a Bruselu

Součástí výstavy byla ve čtvrtek 3. listopadu slavnostní vernisáž. I přes velké množství lidí vše proběhlo v báječné a uvolněné atmosféře. O hudební doprovod se postarala Amalie Beranová se svojí sestrou. Uměleckým dílem bylo i občerstvení, které zajistili rodiče vystavujících žáků. KIS Hronov poskytlo prostor a pomoc při instalaci a pan Zdeněk Šulc, předseda hronovského Fotoklubu, akci fotograficky zdokumentoval.

Vy, kdo jste vernisáž nestihli, nezoufejte. Výstavu si v Jiráskově divadle můžete prohlížet až do 31. ledna 2023, a to během přestávek představení v divadle nebo kdykoli požádáte obsluhu přilehlého informačního centra v Hronově, která vás na výstavu zavede.

Ředitel náchodského úřadu práce Petr Hlavizna.
Pracovní dobu změnil i náchodský úřad práce. Je více času na zpracování žádostí

O autorech: 

Zuzka Fabiánová prožila své dětství v bezprostředním kontaktu s uměním a galeriemi. Do vlastní tvorby se pustila před pěti lety ve svých 14 letech. Ve své tvorbě se zaměřuje především na podkrkonošskou přírodu, prožitky aktuálního momentu a realistickou malbu s abstraktními prvky. Jejími vzory v uměleckém světě jsou Michael Rittstein, Tomáš Tichý či Gerhard Richter. A proč Zuzka maluje? „Myslím si, že je to jeden z nejkrásnějších způsobů, jak si užívat krás života.“

Kateřina Michalová se do umění zamilovala jako žačka Základní umělecké školy v Novém Městě n/M a její láska neustala. Dnes je jí 18 let, má ráda ilustrace, perokresbu, realistickou kresbu a malbu. Umění by se jednou chtěla věnovat profesionálně. A co se Káťa snaží svojí tvorbou vyjádřit? „Snažím se zachytit a vyjádřit realitu, která člověku dodává nějakou náladu“.

Victoriia Savchuk s malováním začala v šesti letech ve své rodné Ukrajině. Obor Grafický design ve Velkém Poříčí studuje od roku 2019 a jak sama říká, její malba je realistická. Obdivuje světové umělce jako je Mark Dargas či Henrik Aarrestad Uldalen. Její obraz nedávno ozdobil, v rámci předsednictví ČR Evropské unii, Lennonovu zeď v Praze. A co chce Victoriia zobrazovat? „Snažím se zobrazit své myšlenky a pocity v souvislosti s realitou světa“.

Beáta Rážová vzala svoji první pastelku do ruky ve třech letech a dosud ji nepustila. Nebylo tedy překvapením, že nastoupila do Základní umělecké školy Habrmanova v Hradci Králové. To, že je malování pro ni ten správný směr si však potvrdila až na střední škole ve Velkém Poříčí. Ve svých dílech stále hledá samu sebe, věří v proces tvorby a zkouší i experimentovat s různými technikami a materiály. Blízká je jí i konkretizace abstraktních pojmů. A co má Bety nejraději? „Nejraději mám stejně realismus, zachycení konkrétního výrazu nebo atmosféry“.

Tomáš Smíšek je bývalým studentem ZUŠ v Novém Městě n/M, kam se na doporučení učitelů přihlásil ve 12 letech. Jak se časem ukázalo, bylo to doporučení správné. Ve své tvorbě se odklání od tradiční kresby a malby a snaží se k ní přistupovat s alternativním pojetím. Inspirací se mu stala škola Bauhausu a Postmoderna s Konceptuálním uměním. A jak by Tomáš charakterizoval svou tvorbu? „Dělám špinavé umění, chci, aby divák pochopil, že se nebojím zašpinit si ruce“.

Markéta Machová, Střední průmyslová škola Otty Wichterleho