Rod Schaumburg-Lippe zanechal v historii Náchoda nesmazatelnou stopu. Schaumburgové drželi náchodské panství od roku 1842 do konce druhé světové války. Svůj původ odvozují od rodové državy Schaumburgu ve Wesergebirge, dnes Rinteln v Dolním Sasku a patří k nejvýznamnějším příslušníkům evropské aristokracie. Posledním majitelem náchodského panství byl princ Bedřich (1868-1945). Narodil se v Náchodě a prožil zde téměř celý život.

Jeho syn Christian se v roce 1937 oženil s princeznou Feodorou, pocházející z dánské královské rodiny. Svatbu měli v letní rezidenci dánských králů v zámku Fredensborg. Feodora byla dcerou prince Haralda Dánského a princezny Heleny z rodu Sonderburg/Gückburg.

Manželům Christianovi a Feodoře se 19. prosince 1940 na loveckém zámku Klein Glienecke u Postupimi narodil syn, který byl v berlínském dómu pokřtěn jménem Waldemar, Stephan, Ferdinand, Wolrad, Friedrich Karl, princ zu Schaumburg-Lippe. V roce 1942 se knížecí rodina přestěhovala z Berlína do Náchoda na dvůr Bedřicha a jeho druhé ženy Antoinetty.

„Vzpomínám si na svoji chůvu, která mě vzala za ruku a chodila se mnou dlouhými chodbami náchodského zámku. Nejdelší chodba byla zakončena krásným Rytířským sálem. Dodnes slyším řinčení a rachot, když chůva bouchla železným předmětem do elegantního ocelového brnění, které vydávalo veselé zvuky. Můj pokojíček se nacházel na konci dlouhé chodby, který mi moje chůva musela později ukázat, neboť ten byl přeměněn pro výstavní účely, a těžko bych ho poznal. Hnědý dřevěný houpací koník byl mojí nejoblíbenější hračkou. Často jsem na něm seděl a houpal se dopředu a dozadu a přestavoval jsem si, jak jedu na koni podél dlouhé chodby. Mnohokrát jsem také z oken zámku zvědavě pozoroval krásné město s radnicí, kostel na náměstí a náchodské občany,“ vzpomínal v minulosti princ Waldemar.

Těsně před koncem války odjel se svými rodiči z Náchoda pryč. Závěr války je zastihl v Německu. „Život na zámku zůstal jen ve vzpomínkách, neboť princ Christian s manželkou se již do Náchoda nikdy nepodívali. Jak roky plynuly, bylo jejich velkým přáním do Náchoda zajet, ale české úřady jim cestu neumožnily. Teprve revoluce mi umožnila, abych společně se svojí dcerou, princeznou Eleonorou-Christinou, konečně mohl navštívit svoji vlast. To je můj největší dárek v životě,“ vzpomínal princ Waldemar.

Princ Waldemar se do Náchoda vždy rád vracel a měl radost z toho, jak město vzkvétá. Jeho posledním přáním bylo, aby byl po své smrti pochován na vojenském hřbitově v zámecké aleji v Náchodě, kde našli místo posledního odpočinku mnozí jeho příbuzní. Město Náchod nyní jedná s rodinou, aby jeho poslední přání mohlo být splněno. Čest jeho památce!

Richard Švanda