Přišel na poslední chvíli a na jaře by měl být jednou z ústředních postav fotbalistů Hradce Králové. Tvořivý záložník Jakub Rada (32) přichází na půlroční hostování z Bohemians. Kromě klokanů působil i ve Spartě, Kladně, Mladé Boleslavi a Slovanu Bratislava.V Hradci by rád zažil úspěch.

Stihl jste závěr zimní přípravy. Jak vidíte mužstvo?
Už jsem se rozkoukal, poznal kluky a vidím, že tady je velký potenciál v podobě mladých šikovných hráčů. Teď půjde jenom o to, abychom se poskládali na hřišti. A hlavně, abychom zvládali tlak, který je při zápasech, v nichž o něco jde. Jsou tady ambice, nechci říkat hrát přímo o postup, ale pohybovat se na horních příčkách. Pak je třeba umět se s tlakem poprat.

Byly ambice klubu také důvodem, proč jste šel do Hradce?
Určitě. Je fajn, že tady ambice jsou. Hrát o střed tabulky není pro hráče ideální.

Měl byste být oporou zvlášť mladším hráčům, kteří i podle kouče Frťaly nezvládali vypjaté okamžiky. Je to tak?
Dá se to tak říct. S trenérem Frťalou jsme o tom mluvili. Tato role se ode mě očekává. Něco už jsem odehrál, mám nějaké zkušenosti, tak v zápasech, kde o něco jde, bych to částečně měl vzít na sebe.

Přijímáte tedy roli lídra?
Musím říct, že mě to nesvazuje. I na mých předešlých angažmá se tahle role ode mě očekávala. Jsem typologicky nějak založený hráč a s tím to bylo spojené. Už jsem zvyklý jít s kůží na trh. S tím souvisí i můj příchod sem, tahle role je lákavá. Je fajn být důležitý článek. Na druhou stranu, když se nedaří, tak jste první, komu to omlátí o hlavu. Už jsem zažil, že se všechno hodilo na mě. Věřím ale, že tady to bude dobré a bude se dařit.

Hradec má ambice, ale nemá stadion. Co jste si pomyslel, když jste poprvé přišel na polorozbořený stánekv Malšovicích?
Že to tady je pořád stejný (usměje se). Už jsem tady byl dříve jako soupeř a myslel na to, že se tady nic nezměnilo.

Vzpomněl jste si i na to, že v zápase s Hradcem v roce 2016 jste si přetrhl vaz v koleně, na delší dobu musel přerušit kariéru a vypadl z reprezentace?
Zpočátku vůbec. Až na druhém tréninku mi to připomněl masér Aleš Kobr. Vůbec mi nedošlo, že tahle moje osudová věc se stala zrovnas Hradcem. Bylo to tuším v souboji s Petrem Marešem, ale bylo to nezaviněné, spíš šlo o můj špatný pohyb.

Pojďme k veselejším věcem. S Bohemkou jste zažil postup do první ligy. Stálo by za to zažít oslavy i s Hradcem, ne?
Jsou to krásné pocity. Ale pamatuji si, že bylo těžké postup vybojovat, o to víc to pak bylo krásnější. Souhlasím s tím, co říká trenér Frťala, že druhá liga je náročná. Zápasy jsou jeden velký boj a není to tak jednoduché. Bylo by hezké to zažít znovu.

Hned po příchodu jste řekl, že Hradec znamená posun ve vaší kariéře. Jak jste to myslel?
Posun jsem myslel z toho pohledu, že jsem se vyhrabalz řady zranění a jsem šťastný, že vůbec můžu zase hrát fotbal, protože už to vypadalo všelijak. Druhou ligu neberu jako degradaci, nebráním se ani myšlence zůstat v Hradci déle. Tvrdím, že je lepší být v klubu, kde budu šťastný, než třeba v první lize v Bohemce, byť v klubu mého srdce, kde bych byl nešťastný.