Teď rozdává Jakub Matějka (26) fotbalovou radost v krajském přeboru na Královéhradecku, kde nastupuje za Polici nad Metují. Se Spartakem je po zkráceném podzimu na špici tabulky, k průběžnému vedení pomohl kanonýr osmi góly.

Tým z Náchodska by chtěl vybojovat historický postup do divize. Matějka se pro Deník rozpovídal o svých začátcích i současné situaci.

V kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?
Začínal jsem v Trutnově, Nevím, jestli to dokonce nebylo Horní staré Město. A svůj první gól si bohužel nepamatuji. Už jako malý jsem jich dával spoustu.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Nejraději vzpomínám na gól Portugalsku na turnaji v Anglii, tohle bylo v U17. Každý gól v reprezentaci měl svoje kouzlo. Na klubové úrovni si nejvíce vážím asi vyhrané ligy dorostu se Spartou a koruně pro nejlepšího střelce.

Fotbal přináší i humorné situace. Co vás nejvíc na fotbalovém trávníku pobavilo?
Historek z fotbalu mám spoustu. Nejlepší jsou ze soustředění, kde si každý dá kozí mlíko, dokáže se bez partnerky trošku uvolnit a udělat nějakou kravinu, ale to by mělo zůstat v každé šatně. Rád vzpomínám na zápas v Kazachstánu. Jeli jsem asi 12 hodin autobusem, pak nám autobus přestal jet někde v divočině. Pak jsme museli jít čtyři hodiny zpátky do civilizace, to byl teprve pořádný zážitek.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Chodím každý den běhat, ale upřímně mě to už vůbec nebaví! Byl jsem párkrát na tenise, v zimě na běžkách, ale je to bída. Chybí mi fotbalová společnost.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu?
Od malička se mě tohle téma moc netýká. Můžu jíst co chci, válet se a vypadal bych stejně. Věk je ale nezastavitelný, takže bych se měl začít trošku hlídat (směje se).

Jaké máte další ambice coby hráč a hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra?
Role trenéra by mě bavila jedině u malých prcků. Tam mi to dává smysl. Párkrát už jsem trénoval kluky od 15 do 19 let, přál bych to každému zažít. Všichni trenéři, co trénují tenhle věk, u mě mají obrovský obdiv. Já bych je po týdnu všechny zabil (směje se). Jako hráč se chci fotbalem bavit a bavit lidi, co se přijdou podívat. To mi stačí. Jednička je pro mě rozhodcovský dres.

Myslíte, že se letošní sezona dohraje alespoň do své poloviny?
Bohužel si myslím, že budeme rádi, když se začne na podzim. Ale od mala mě učili, že naděje umírá poslední. Byla by škoda nevyužít takhle hezky rozehrané soutěže.

Čím se bavíte, když se zrovna fotbal hrát nemůže?
S přítelkyní jezdíme na koních, chodíme spolu běhat, Teď nám začíná pstruhová sezona. Život se mi točí kolem ni, ale fotbal mi samozřejmě hrozně chybí. Je to můj život, který nyní trpí.