InfografikaZdroj: Deník

Zajímavá zkušenost, i peníze, říká cestovatel Dolejš

Je fotbalovým unikátem. Během své kariéry totiž nastoupil za 52 klubů. A zdá se, že pětačtyřicetiletý Pražan Jaroslav Dolejš rozhodně se sbíráním dresů nehodlá končit. Jelikož má rád výzvy, zkusil si také angažmá v nižších zahraničních soutěžích. Aby se zase na čas vrátil, aktuálně patří do kádru Sokola Řepy.

Svou první zahraniční anabázi si prožil v letech 2008 až 2010 v Oderwitzu, v Německu, kam se po dlouhém putování nejen po českých, ale také polských či kolumbijských klubech vrátil minulý rok na podzim. „Tehdy v roce 2008 jsem hrál libereckou A třídu a za hranice to bylo kousek. Byť šlo o jednu z nejnižších soutěží, tak měla dobrou úroveň a já jsem pak po návratu do Čech mohl v klidu hrát přebor za Krč,“ vzpomíná.

Druhá německá anabáze už byla podstatně náročnější. „Rok 2018 a podruhé někdejší NDR, tentokrát Lang-burkersdorf. Nutností už bylo účastnit se pátečních předzápasových tréninků, a protože jsem byl v té době už ženatý, dostával jsem od klubu k dispozici penzion. Kromě fotbalu jsme si to tak mohli hezky užívat, o víkendu fotbal a výlety po okolí,“ vypráví.

Nasbíráte-li během ještě neukončené kariéry tolik klubů, nemůžete se nikde ohřívat dlouho. „Po půl roce jsem skončil a šel hrát do Rakouska, do Brand Nagelbergu. Tam je fotbal o něco slabší než v Německu, ale podařilo se nám postoupit v přepočtu na naše soutěže z B třídy do áčka. Po půl roce jsem se ale z rodinných důvodů vrátil do Prahy,“ přibližuje události ze začátku tohoto roku.

Zkusit si zahrát fotbal za hranicemi by doporučil každému. „Naučil jsem se jazyk, poznal jinou kulturu, rád jsem si to vyzkoušel,“ přiznává. Lákadlem jsou odměny v eurech, které jsou po přepočítání na české koruny pro amatérského hráče zajímavé. „Ve východní části Německa si i v nižších soutěžích přijde hráč třeba na 300 eur. Rakousko je na tom ještě o něco lépe. Kluci si tam mohou přijít až na 600 eur a dalších 200 za cesťák,“ říká.

„V okolí hranic se to českými hráči jen hemží. Většinou jsou tři čtyři a tvoří osu týmu,“ líčí Dolejš. Zahrát si jen tak ale není jednoduché. „V Rakousku je naprosto nezbytná zdravotní prohlídka, v obou zemích pak hodně hlídají počty cizinců. Zahrál jsem si tam s Poláky, Syřany, Kurdy,“ dodává.

Klubová oddanost? Ne, Jaroslav Dolejš je zcela jiný případ.