Miroslav Barda, který je možná nejstarším hráčem v nejvyšší okresní soutěži, zničehonic vypadl ze základní sestavy. Navíc se ještě zranil a musel na operaci. „Najednou mi oteklo koleno, nebylo to ani žádné aktuální zranění. Přesto jsem musel na konci minulého roku na operaci. Těžko říct, zda si ještě v Zahrádkách zahraji,“ přiznal v rozhovoru pro Deník.

Míro, pojďme ještě k vaší postupové sezoně. Jaká byla?
Vyhráli jsme skupinu západ, prohráli jsme jenom dvakrát. Posílili nás kluci Bečvaříkovi, to bylo hodně znát. Docela se nám tady dala do kupy parta.

Miroslav Barda musel v prosinci na operaci kolene.Miroslav Barda musel v prosinci na operaci kolene.Zdroj: soukromý archiv Miroslava BardyJak vůbec hodnotíte úroveň nejnižší okresní soutěže?
No, je to prostě prales (zakroutí hlavou). Některé týmy jsou rádi, že vůbec postaví jedenáct lidí. Některé obdivuji, že to dál hrají. Třeba Tuhaň. Hodně prohrávají, ale je tam pořád několik nadšenců, kteří to drží pohromadě. Kdyby tam skončil fotbal, umře tam veškerá kultura.

Vy jste patřil do základní sestavy. Kde jste nastupoval?
Odehrál jsem všechny zápasy na postu levého záložníka, na stoperech jsme měli starší, ale zase hodně zkušené stopery. Kvalitou a inteligencí jsme přehrávali ty mladší. Určitě ne rychlostí, ale pozičně.

Teď vás nechci nějak urazit, ale to čem svědčí fakt, že jste v 66 letech odehrál všechny zápasy?
No, je potřeba říct, že kdybych hrál nějakou podřadnou roli, tak bych na to hřiště nešel. Je vidět, že na to stále stačíme. Snažím se chodit na tréninky, hraji sálovku, tenis. Věk už nezastavíte, je potřeba, aby vám drželo zdraví. Třeba budu hrát do 70 let a pak už jenom za neregistrované (smích). Možná bude tahle sezona moje poslední, uvidíme.

Vy jste se hrozně těšil na okresní přebor, ale nakonec jste toho moc neodehrál. Co se stalo?
Nastoupil jsem normálně v prvních třech zápasech. Poté mě ale trenér nepostavil, byl jsem na lavičce a na hřiště se ani nedostal. Ani neznám důvod, nebylo to z jeho strany moc fér. Zápasy, ve kterých jsem hrál, se vyhrály. Když to takhle pokračovalo, tak jsem jasně řekl, že budu radši jezdit na výlety s vnučkou. Nejsem urážlivý typ, ale ten čas chci trávit smysluplně. Na tréninky jsem ale dál chodil, Zahrádky jsou pro mě stále srdcová záležitost.

Zdroj: UsteckaTV

A aby toho nebylo málo, přišly problémy s kolenem. Co se přesně stalo?
Zničehonic mi koleno oteklo, takže jsem chodil po doktorech. Odštípl se mi kus chrupavky, je tam také problém s meniskem. Odsávali mi tam nějaký bordel. Pak mi doktor řekl, že musím na operaci. Ta proběhla perfektně v Turnově. Aktuálně chodím na rehabilitace, koleno normálně ohnu, jen to je stále nateklé. Chci se k fotbalu a sportu vrátit, ale bude to těžší. Přeci jen v mém věku se donutit ještě někde běhat (smích). Ochably mi svaly, takže bych měl chodit do posilovny. Nějakým způsobem se snažím dát zase dohromady.

Uvidíme vás tedy na jaře v okresním přeboru v dresu Zahrádek?
Těžko říct. Za klukama už jsem byl, chodí si zakopat na takovou menší umělku. Ten podzim byl z pohledu umístění velmi dobrý. Změnil se nám trenér, co jsem slyšel, tak možná někteří kluci skončí. Těžko říct, co bude na jaře. Až to půjde, začnu jezdit na tréninky, těžko soudit, zda se ještě dostanu na hřiště. Začal jsem o tom jinak přemýšlet, pro mě bude důležité, abych mohl pořádně chodit.

Trenér František Douděra ještě na lavičce Kladna
Vyhazov a nová práce. Douděra líčí: Snad syn dostane vstupenky na Euro

Vaše fotbalová kariéra musí být bohatá, viďte?
Fotbal hraji prakticky 60 let. Začínal jsem v šesti letech na Mělnicku, v 15 letech jsem odešel do Kralup, kde jsem hrával krajský přeboru. Dále jsem kopal za RH Žižkov, pak přišel návrat do Nového Boru, kde jsme hrávali krajský přebor a divizi. Dokonce jsem si v českolipské Vagónce zahrál první národní ligu. Prošel jsem také Sosnovou, Jestřebím, Doksy, Kamenicí, Dolní Libchavou nebo Oldřichovem. Vždy jsem se snažil pro tým odevzdávat maximum.

Nastoupil letos na podzim v okresním přeboru nějaký starší hráč?
Myslím si, že ne. Ve Skalici hrával Jirka Štěpánek, kterému je teď 72 let. Už tedy několik roků nehraje, osobně si myslím, že by si své ale ještě uhrál.

Za těch šest desítek let, co fotbal hrajete, jste musel zaznamenat hodně změn, kterými tento velmi populární sport prošel.
Je to tak. Fotbal se mění materiálně, mění se povrchy. Za nás jsme chodili na škváru, kde byl sníh a led. Na noze jsme měli gumotextilky. Hlavní změna je v myšlení mladých fotbalistů. Děti se všeobecně do sportu nehrnou. Ta generace je prostě línější. Učím ve škole tělocvik a sám to vidím. Chvilku hrajeme fotbal a za čtvrt hodiny jsou děti utahané. Některé ani neumí udělat kotrmelec.

Mladým chybí zodpovědnost ke kolektivu

Hodně trenérů mluví o tom, že je to s mladšími hráči prostě těžší…
Oni to teď neřeší, ale pokud to budou zanedbávat a budou stárnout, dlouho hrát nebudou. Řada kluků má na to, hrát vyšší soutěže. Ale spokojí se s tím, že budou dávat góly v okresním přeboru. Přece se nenechají od někoho „nutit“ k tréninkům. Takhle jim to stačí. Také mi vadí, že řadě mladým hráčům chybí zodpovědnost ke kolektivu.

Registrujete podobné chování i v Zahrádkách?
Když mladé zkritizujete, tak se urazí. Já se do toho nemíchal. Částečně jim ulevuje předseda klubu Tonda Waxmandski, který je na ně hodný a je rád, že je tady má. Prostě jim nesmíte šlápnout na kuří oko, nebo snad říct, že udělal něco špatně. Mě se třeba nelíbí, že trenér musí někoho prosit, aby přišel na zápas. To je hrozné.

Miroslav Barda si v 66 letech zahrál okresní přebor za tým Zahrádky u České Lípy.Miroslav Barda si v 66 letech zahrál okresní přebor za tým Zahrádky u České Lípy.Zdroj: soukromý archiv Miroslava BardyVy už jste mluvil o tom, že starší hráči přehrají mladší v myšlení. Můžete být konkrétní?
Vidíme to třeba při sranda fotbálcích při tréninků. Starší parta většinou tu mladší porazí. Já třeba nechápu to, že při zápase jde nějaký mladší hráč do souboje proti dvěma, třem protihráčům. Několikrát v zápase a často se mu to nepodaří a přijde o míč. Jasně jim říkáme – nahraj, já ti to narazím a ty půjdeš sám na branku. Tohle je prostě nenapadne.

Máte nějaký klíč ke sportovní dlouhověkosti?
Je to samozřejmě o přístupu. Celý život sportuji, snažím se chodit na tréninky, mám další doplňkové sporty. Nikdy jsem třeba nekouřil. Mladším klukům říkám, že teď jsou ještě v pohodě, ve dvaceti letech to neřeší. Ale pak člověk zestárne a projeví se to, co tomu sportu obětoval. Samozřejmě se vám musí vyhýbat zranění. Ty problémy s kolenem jsou pro mě vůbec první velkým zraněním za šedesát fotbalových let.

Asi by člověk také neměl zapomenout na určitou regeneraci…
Jasně, je dobré se vždy nějak protáhnout. Třeba v posilovně, aby vám ty svaly nezakrněly. Já na tu regeneraci moc času neměl. Měl jsem skoro každý den nějaký sport. Když jsme byli třeba na dovolené s vnučkou, tak jsme tam nachodili několik kilometrů. Člověk se prostě musí hýbat.

Neměl jste někdy na hřišti problémy s mladšími spoluhráči? Jestli vám třeba někdo neříkal – ty dědku, co tady ještě děláš…
Samozřejmě to někdy zaslechnete. Někdy to člověk ukočíruje, někdy mě to chladným nenechá. Myslím si, že mladší by měli mít na hřišti k těm starším kapku úcty. To bohužel taky chybí.

Často se říká, že dnes si mladí hráči neváží ani kopaček nebo dresů.
Já si pamatuji, že jsem měl kdysi dvoje kopačky z NDR. Člověk si je neskutečně hýčkal. Dneska jsou jiné možnosti, kluci si kopačky zničí, vyhodí je a koupí si nové. Já jsem třeba viděl, jak si kluci v Zahrádkách ustřihli ponožky, že to viděli v televizi. Tak jsem se jich zeptal, zda jsou normální. Dresy, ponožky, trenky jsou přece klubové, ne jejich. Jim to je bohužel jedno.

Jak jste přistupoval k fotbalu, když jste byl mladší?
No, byl jsem trochu magor (smích). Když to přeženu, tak jsem byl v pátek na operaci, v sobotu se zalepil a už byl na zápase. Teď místo zápasu jedou kluci radši na výlet, fotbal už pro ně není často prioritou, ale jen výplň volného času, když nemá nic jiného na práci.

Obránce a hrající trenér Štětí Michal Obrtlík po přípravném zápase s mosteckým Baníkem.
Zřepkovatěl! Nejtrestanější fotbalista podzimu: Tahám za brzdu a plním kasu

Jste spíše klidný hráč, nebo se na hřišti často hádáte?
No, klidný moc nejsem (smích). Když se obléknu do dresu, tak se prostě něco změní. Spíše jsem diskutoval s rozhodčími, občas s protihráči. Reagoval jsem i na diváky. Asi to ke mně patří (smích).

Takže byly i nějaké červené karty?
Byly, ale spíše za řečnění. V poslední době už ale ne, to spíše, když jsem byl mladší.

Jak vnímáte současnou situaci v krajském a okresním fotbale?
Umírá, to je prostě nepříjemný fakt. Kluby bojují o přežití, do dalších let to nevěští nic dobrého. Týmy se postupně spojují, aby vůbec přežily. Je to smutné.

Myslíte si, že může fotbalu na Českolipsku nějak pomoct, že Arsenal minulý rok postoupil do třetí ligy?
Pro ten region je to určitě dobře, třetí liga sem patří. Moc dobře si pamatujeme ten průšvih, kdy se z druhé ligy spadlo až do krajského přeboru. Mě trochu mrzí, že do České Lípy na fotbal nechodí více lidí. Všichni musí poděkovat těm pár bubeníkům, kteří vytvoří alespoň nějakou atmosféru.


Načítám tabulku ...