Vizionářské schopnosti… Pavel Černý junior před derby pravil, že už je na čase konečně Hradec porazit.

„Už jsme to strašně moc potřebovali. Tušil jsem, že by nám vítězství mohlo hodně pomoct. Věřil jsem, že konečně zlomíme černou sérii na venkovních hřištích,“ říká.

Před utkáním popřál nejen z titulu kapitána pardubického týmu svému tátovi k šedesátým narozeninám. Chvíli si něco povídali…

„Nóó. To si nechám pro sebe. Prozradím jediné. Co mi řekl, to jsem splnil,“ směje se.

Pardubice osmnáct let, i jeho zásluhou Hradec neporazily. Jaké to je dát vítězný gól v utkání, kdy se měnila historie vzájemných střetů?

„O takové sérii jsem ani nevěděl. Byl to gól jako každý jiný. Určitě si ho nevážím víc proto, že jsem ho dal Hradci,“ naznačuje, kam trefu zařadí.

Jany líp než na počítači

Před pěti roky ho vypakovali právě z Hradce s odůvodněním, že už je starý. On už jim pět let na dálku a teď i z hodně blízka dokazuje, že ještě nepatří do starého železa. Takže pomsta, satisfakce, zadostiučinění…

„Vůbec. Ta křivda už je dávno pryč. V Hradci nemám s nikým žádný problém. Řekl bych, že stále ještě udržujeme dobré vztahy.“

Jeho gól na 2:1 z pardubického pohledu klidně mohl být tou trefou, na kterou čeká fotbalista celou kariéru.

„Gól to byl sice hezký, ale hlavně byl důležitý. A nejdůležitější je, že přispěl k zisku tří tolik potřebných bodů.

Pavel Černý jako mladý střílel góly spíše z brejků. Posléze přispíval takzvanými špinavými góly, kdy byl vždy ve správný okamžik na správném místě. A teď přišla trefa, za kterou by se nemusel stydět ani Karim Benzema v Lize mistrů.

„V českých soutěžích jsem ještě tak hezkou střelu nevypustil. Bude patřit k nejpovedenějším gólům, které jsem kdy vsítil,“ přiznává.

Skoro to vypadalo, že se před zápasem vsadil s Dominikem Janoškem, kdo dá hezčí gól Pardubic. Jeho kolega už v první půli z dálky orazítkoval břevno. A zkraje druhé půle poslal trestný kop ala Ronaldo do šibenice. Zatímco Janošek měl při standardní situaci klid, tak Černý poslal míč do sítě z velice obtížné pozice.

„Nesoupeřili jsme mezi sebou. Oba dva góly byly krásné. Jany to trefil neskutečně, už to ani líp nešlo. Myslím si, že by to nekopli líp ani ve hře FIFĚ. Já měl tu pozici těžší. Musel jsem couvat. Naštěstí jsem se tam na chvíli ocitl sám. Hlavně jsem si říkal: Tref bránu.“

Pavel Černý potvrdil, že si umí najít volné místo. Po rozehrání standardní situace si ale mohl před vápnem soupeře, jak se říká, zapálit, kolik měl času a prostoru…

„To zase úplně ne. Hráči soupeře se asi soustředili na míč do vápna. Už když to Jany kopl, tak jsem věděl, že mě balon přeletí. Zastavil jsem se, odcouval si a najednou jsem tam stál sám. Pak už bylo jen na mně, jestli to napálím do brány a nebo do paneláku,“ chechtá se.

Hezky zabalený dárek

V dětství trenéři kladou důraz na couvání v tom smyslu, že se jednou může hodit. Malí fotbalisté brblají, že je to zbytečné. A vidíte, není…

„Na své mládí už si nepamatuji. Nicméně při fotbale je potřeba odskočit od protihráče. Děje se tak i couváním. Na tréninku neběháme jenom dopředu,“ podotýká Pavel Černý.

 Ve svých sedmatřiceti letech už má robustnější postavu než dříve. Být totiž subtilní jako jeho někteří spoluhráči, mohl by se při takovém pohybu, kdy musel ještě za letu trefit přesně míč, zlomit v pase.

„Nebylo to ale nic složitého. Udělal jsem čtyři kroky dozadu a vystřelil. Všechno se to sešlo. Možná působím robustněji, ale zase takový váhový rozdíl mezi současnosti a jak jsem vypadal před deseti lety, není,“ usmívá se.

Vstřelil svůj první gól od 20. dubna, kdy skóroval proti Karviné. Po utkání ani nestačil číst esemesky.

„Hned po zápase mi přišlo pár zpráv na telefon s přiloženým gólem. Takže jsem si ho hned prohlédl. Jsem rád, že jsem konečně přerušil tu osobní sérii bez vstřelené branky. Ale teď už je další týden a život jde dál. Ten gól už zůstane jen ve vzpomínkách,“ má jasno Černý.

Před zápasem přemítal, že by mohl tátu potěšit gólem. Jestli ho táta vzal jako dárek, když pomohl k prohře jeho milovaného Hradce.

„Dárek dostal hezky zabalený. Jsem rád, že byl utkání osobně přítomen. Myslím si, že měl na konci zápasu stejnou radost jako já,“ přemítá.

Co mu řekl bývalý hráč Sparty na životní trefu u jeho životního jubilea?

„Ani jsme to moc nerozebírali a naší výhru neslavili.“

Černý před utkání pronesl přání, že by chtěl mluvit s novináři také po nějakém vítězném utkání. Jako kapitán, který nese za mužstvo vyšší zodpovědnost, kolikrát musí čelit štiplavým dotazům. Otázkou zůstává, jestli by šel mezi žurnalisty i v případě prohry…

„Kdo půjde na pozápasovou tiskovku, se rozhoduje až v průběhu utkání. Vesměs si nás vyžádají novináři. Každopádně to teď bylo příjemnější než na Slavii, kde jsem vysvětloval sedmičku.“

Na dostřel Zlína

Pardubice se přiblížily Zlínu na tři body. Jejich nejbližší terč totiž prohrál o dvě hodiny později doma s Plzní.

„Zase se na tu tabulku kouká o něco lépe. Dostali jsme se k nim na dostřel jednoho zápasu. Sice máme těžký los, když jedeme na Slovácko a podzim končíme doma s Plzní, ale zkusíme nějaký bod urvat. Sami se přesvědčujeme o tom, že pokud neděláme hloupé chyby a dodržujeme taktické pokyny, tak se dá hrát s každým,“ opakuje známou pravdu.

Sebevědomí jeho týmu rozhodně nechybí. Na Hradec vlétl, jako kdyby ligu vedl a ne se potácel na dně.

„Jsme sice poslední, ale ve spoustě zápasů jsme nebyli herně špatní. Jenže vždy nás srazila nějaká laciná chyba a bohužel v lize to soupeři bez milosti trestají. Tentokrát jsme Hradec do vyrovnávacího gólu prakticky nepustili. Hráli jsme jednoduše, nic jsme vzadu nevymýšleli. To je cesta k úspěchu,“ poznamenává Pavel Černý junior.