Neschází filozofické úvahy i názory, proč by se lidi neměli koronaviru tolik bát. Vždyť on sám patří ve čtyřiasedmdesáti letech k nejohroženější kategorii, která se může zákeřnou nemocí nakazit. ,,Božena Němcová napsala, že zdraví si člověk váží, až když jej ztratí. Takže obavy by měl mít každý. Ne však strach,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro Deník slavná ikona fotbalového klubu z Hradce Králové.
Jak moc vám v současné situaci schází fotbal a sport všeobecně?
Fotbal byl a je pro mě celoživotní, nejprve zájmovou, posléze profesionální činností. Pracovní stůl mám na Všesportovním stadionu a i v současnosti u něho sedím kromě neděle každý den. Fotbalové zápasy mi schází stejně jako hokejové a basketbalové či koncerty ve filharmonii, divadelní i filmová představení.
Koronavirus řádí. Máte obavy o své zdraví? Přeci jen patříte do nejrizikovější kategorie. Té seniorské…
Božena Němcová napsala, že zdraví si člověk váží až když jej ztratí. Takže obavy by měl mít každý. Ne však strach. Deprese jsou spouštěčem nemocí, ne brzdou. S obavami umím pracovat, neboť mě provázely celý trenérský život. Měl jsem je totiž při každém útoku soupeře, a to tím větší, čím byl blíže naší brance. Obavy je nutno umět přeměnit ve víru, že to dobře dopadne.
Váš bývalý svěřenec Ladislav Vízek patří už k vyléčeným z této nemoci. Navíc s nadsázkou pronesl, že je rád, že díky karanténě shodil devět kilo. Je dobře, že si lidé umí udělat sami ze sebe srandu a tíživou situaci odlehčit?
(usmívá se) Vízek by měl spíše přemýšlet, kde ta kila nabral. V karanténě pořád nebude a kila můžou býti rychle zpátky. Veselá mysl půl zdraví. A hlavně. Smích léčí.
Myslíte si, že se profesionální fotbalové soutěže v Česku vůbec dohrají?
Všichni řeší, co bude až to bude a nikdo neví, kdy to bude a co to bude. Jisté je jen jedno, že to nebude tak, jak to bylo.
Co říkáte na vývoj v zahraničí? Jak velký dopad bude mít pandemie na hráče i fanoušky?
Mrtvým to bude jedno. Nakažení budou mít obavy až strach, že je to potká taky. Nenakažení se budou obávat nákazy. A nezdolní optimisté budou žít s vírou, že jich se to týkat nebude.
Hráči Juventusu Turín třeba nebudou brát čtyři měsíce výplaty. Klub tak ušetří 90 milionů eur (asi 2,46 miliardy korun). Jak se vám zamlouvá tohle řešení? Hradec by za tyhle peníze mohl postavit tři nádherné stadiony…
Příroda si řekla, že už stačilo, co lidstvo napáchalo. Pomocí koronaviru vyčistila oblohu od průmyslového smogu a letadel. Teď provádí čistku na zemi. Záleží na tom, zda se unaví nebo si řekne, že už to stačilo. Myslet si, že poručíme větru, dešti byl jeden velký omyl. Takže aby nám ty peníze na všech úrovních k něčemu byly.
V únoru jste vstoupil do Síně slávy České trenérské akademie. Určitě si této pocty vážíte, vždyť jste ve společnosti třeba Dušana Uhrina staršího, Karla Brücknera, Josefa Masopusta či Milana Máčaly. Byl vám některý z nich, nejen co se týká trenérské filozofie, blízký?
Se všemi jsem byl v blízkém osobním až kamarádském kontaktu. Byli jsme i soupeři, kteří si váží jeden druhého. Být jedním z nich je pro mne skutečně velká čest.
Stejně jako Karel Brückner jste i vy dokázal soupeře zaskočit nějakou tou kulišárnou. Památné je třeba vítězství Hradce na Tehelném poli v Bratislavě v sezoně 1990/91. Silný Slovan jste porazili 1:0 a výrazně nakročili k záchraně v tehdejší federální lize… Co bylo tehdy základem nečekaného úspěchu?
Slovan hrál o titul, my o záchranu a já měl spočítáno, že nám domácí výhry stačit nebudou. Že musíme vyhrát alespoň jednou i venku. Na Slovanu, v Prešově nebo na Dukle v posledním kole. Psychický tlak jsem z hráčů sundal tím, že jsme do Bratislavy jeli v den zápasu. Oběd byl v Brně, rozcvičení a svačina v Malackách, rozchod v Bratislavě, kde jsem asistentu Krejčíkovi ukázal Dunaj. Přípravu na zápas jsem dělal v kabině. Trenérů domácích Galise a Valoviče jsem se zeptal, zda jim stačí remíza. Gólem Petra Veselého jsme vyhráli 1:0. A ten bod Slovanu na titul skutečně scházel.
Jak podobně velká vítězství trenérům chutnají?
Fanoušci Slovanu po nás po zápase házeli kamení a nakonec vymlátili i skla autobusu. Do jedenácti hodin večer jsme čekali na přistavení náhradního. To čekání byla slast.
Co byste díky bohatým zkušenostem poradil svým nástupcům na lavičce?
Je to jako v každé profesi. O úspěchu rozhodují talent, což je vrozená dispozice, pracovitost a štěstí. Každý trenér pracuje v jiných podmínkách, v jiném prostředí, s jinými hráči. Poradit si musí umět hlavně sám.
Je o vás známo, že nesnášíte tzv. ,,jájismus“. Asistenti jsou důležitými partnery. Mnozí se od vás učili - např. Csaplár, Kozel, Pilný, Nečas. Jak dospět k vzájemné symbióze? Vám to zpravidla vždy fungovalo…
Je to stejné jako symbióza s hráči. Člověk musí mít schopnost vcítit se do myšlení druhého. Ze všech asistentů výše neuvedených musím zmínit Honzu Fialu v Dukle Praha. Hráč reprezentace Československa, slavné Dukly, Fotbalista roku a hlavně vynikající člověk, za kterého bych dal ruku do ohně.
V Hradci jste členem představenstva klubu, plníte i roli hlavního skauta. Kdy se tu objeví třeba nový Luboš Kubík či kanonýr typu Pavla Černého? Zraje někdo takový třeba v mládežnickém podhoubí?
V roli hlavního skauta nejsem a nikdy jsem nebyl. Je to mediální výmysl. Můžu jen spekulovat kdo a proč to do médií prezentoval. V roli sportovního ředitele jsem se za trenéra Václava Kotala podílel na příchodu Malinského a za trenéra Jiřího Plíška na příchodech Harby a Haliloviče. Členem představenstva v současnosti jsem, to je pravda. V mezidobí jsem se staral například o farmu v Převýšově.
Určitě vnímáte i mimofotbalové zprávy. Nedávno z tohoto světa odešly legendy - oštěpařka Dana Zátopková či hokejový rytíř Vladimír Zábrodský. Oba psali historii československého sportu. O jak velké osobnosti šlo z vašeho pohledu?
Byli to výjimeční lidé a nedostižné vzory, kde se musí provázat talent, mentalita, morálka, tělesné dispozice, fyzické předpoklady, intelekt, štěstí, zdraví a bůh ví co ještě.
Uznáváte v současnosti některé hvězdy (např. Jaromír Jágr, Martina Sáblíková, Ester Ledecká, Petra Kvitová, Lukáš Krpálek), které by na jejich odkaz mohly a měly navázat?
Každá generace má svého Bicana, Masopusta. Asi tak…
Ladislav Škorpil - kariéra v kostce
Hráčská kariéra: RH Hradec Králové (1955 – 1964), Dukla Žamberk (1964 – 1966), RH Hradec Králové (1966 – 1968).
Trenérská působiště: Hradec Králové (1968 – 1993), DAC Dunajská Streda (1993 – 1994), Hradec Králové – A dorost (1994 – 1995), Dukla Praha (1995 – 1997), DAC Dunajská Streda (1997 – 1998), Hradec Králové (1998), FC Slovan Liberec (1998 – 2004 a 2007 – 2009). Navíc vedl reprezentační mládežnické týmy Československa a České republiky do 21 let.
Největší úspěchy: mistr české ligy 2001/2002, vítěz Poháru ČMFS (1999/2000) – obojí se Slovanem Liberec, mistr Čech a Moravy s dorostem Hradce Králové (1985/1986). Cena Václava Jíry (2009) za rozvoj fotbalu. V roce 2020 uveden do Síně slávy České trenérské akademie.
