Z Ligy mistrů na pole. Melichárek vypráví o Švédsku, penězích i čistém stole

Nyní už se bude věnovat hlavně rodině a kamarádům, se kterými míní doma na Velehradě nastupovat ve třetí třídě. Pozor, ale jako útočník! Do branky už se nehrne, rukavice zatloukl definitivně na hřebík.

Bylo rozhodování hodně těžké?
Ve skutečnosti to bylo snadné rozhodnutí. Už nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel. Prostě si myslím, ze na to přišla vhodná doba. Každý jednou musí skončit a já se tak prostě rozhodl.

Odcházející Melichárek: Důvod? Nevím. Majitel i trenér mi každý řekl něco jiného

Kluby z nižších soutěží vás nelákaly?
Nějaké jednání proběhlo, něco se rýsovalo, ale mé rozhodnuti de facto vše vyřešilo. Z okolních klubů mi pár známých a kamarádů zkoušelo volat, ať si jdu k nim ještě zachytat, ale všechny jsem s díky odmítal, protože k mému rozhodnutí skončit připadá i rozhodnutí přestat chytat a jít s kluky u nás na Velehradě zahrát si do pole.

Když se ohlédnete za vaší kariérou, co se vám vybaví jako první. Na který z úspěchů jste nejvíce hrdý?
Ve skutečnosti nic. (úsměv.). Když už nad tím někdy přemýšlím, což je ale málokdy, tak spíš hodnotím celek. Úspěch je totiž pomíjivá věc. Jeden den je a druhý už není, takže spíš jsem rád, že jsem měl možnost vůbec fotbal hrát. Procestovat s ním kus světa, poznat spoustu lidí a mít zážitky, které mi už nikdo nevezme.

Vybral jste si nezvyklou cestu. Švédskou ligu jste chytal dřív než českou. Šel byste do toho teď znovu, nebo byste něco udělal jinak?
Jak pro koho nezvyklou, ale ta cesta si spíš vybrala mě, než já ji. (úsměv)

Do Švédska jste poprvé odešel v roce 2005, kdy jste chytal krajský přebor za Veselí nad Moravou. Jaké jste měl tehdy plány?
Do Švédska jsem odešel ze Slovácka. V jednu chvíli jsem se rozhodl, že přeruším fotbalovou kariéru a půjdu pracovat. A k tomu jsem šel na hostování do Veselí nad Moravou. Pak jsme stavěli s firmou dřevostavbu v Kunovicích a ob jeden barák bydlel tehdejší asistent z juniorky, trenér Dvorský. Přemluvil mě, ať přijdu na zimní přípravu do béčka Slovácka a zkusím se vrátit. Následně už to šlo rychle. V létě jsem odletěl do Švédska a pár roků tam zůstal. Za návrat k fotbalu vděčím právě panu Dvorskému a samozřejmě rodičům, kteří mě celou kariéru podporovali.

V Mjälby jste byl nejprve z českých fotbalistů sám, že?
Ano. V Mjällby jsem v té době byl jediný Čech. Myslím, že i první. Až po mě přišel ještě Pavel Zavadil a Lukáš Rohovský. Společně jsme tam na severu vytvořili takovou malou českou kolonii.

Jak dlouho jste si zvykal na cizí prostředí, kulturu, jazyk?
Bylo to prostě něco jiného. Ale v té době jsem byl docela mladý a nic moc jsem neřešil. Nejtěžší asi byla jazyková bariéra. V té době jsem nemluvil ani anglicky, což je ve Švédsku běžné pro skoro každého občana. Pak si to ale nějak všechno sedlo a já tam par roků odchytal.

Ronaldo versus Bican. Rekord odolal, počinu historiků si už všímá svět

Jaký byl v vlastně život ve Švédsku? Prý je to krásná, ale drahá země? Nikdy jste neuvažoval, že byste tam zůstal nastálo a do Česka jezdil jen občas za rodinou?
Švédsko je krásná země. Platy jsou přímo úměrné životní úrovni. Funguje tam jiný sociální systém než třeba u nás. Ale já jsem Čech jako poleno, a i když nad tím někdy člověk přemýšlel, nedovedl jsem si představit, že bych žil jinde než v Česku. Pořád tam mám ale spoustu přátel a kamarádů, do Švédska se za nimi budu rád vracet. Už jen ale na dovolenou. (úsměv)

V roce 2008 jste zamířil do Malmö, Jak jste si užíval angažmá ve známém klubu, ve kterém jste si zachytal i Ligu mistrů, evropské poháry?
Bylo příjemné poznat, jak funguje větší klub, kde byly náročné tréninky, tlak na výsledky. Ale k tomu i lidský přístup vedení a pomoc od lidí v každé situaci, de facto ve všem. To se u nás moc nevidí. I po fotbalové stránce to bylo skvělé. I když z hlediska tréninků to asi bylo moje nejnáročnější angažmá v kariéře, ale ty vzpomínky jsou to nejcennější, co mi zůstane. Ať už dobré, nebo i ty horší. To všechno k tomu ale patří.

Do Malmö jste se ještě na konci roku 2018 vrátil, ale většinu času už byl jenom náhradník. Počítal jste s rolí dvojky, nevadilo vám to?
Za návrat do Malmö vděčím panu Martinovičovi. Ten odvedl v tomhle ohledu skvělou práci. Ještě než jsem skončil v Brně, už jsem věděl, že má pro mě nachystaný návrat do Malmö. Moje pozice byla předem daná a já s ní souhlasil. Na druhé straně to nebylo tak, že bych se s ní spokojil. Na to nemám povahu a asi nikdy mít ani nebudu. Každý, kdo prošel nějakým větším klubem ví, jak to v něm funguje. Člověk musí na každém tréninku ze sebe vydat sto deset procent a být připravený, protože nás ve skupině bylo pět gólmanů. Každý z nás chtěl být v týmu, když se dělá nominace na zápas.

V Česku jste chytal za Slovácko a Brno, kde to pro vás bylo lepší?
Nerad srovnávám a ani nebudu. Každý klub je úplně jiný a v obou jsem si prošel dobrým i špatným, ale to k tomu fotbalu prostě patří. Já jsem rád za každou zkušenost, ať už byla jakákoliv.

Ve Slovácku jste strávil tři ligové sezony. Nečekal jste, že od mateřského klubu dostanete šanci už dřív?
Když jsem byl ve Slovácku jako mladý klučina, byla úplně jiná doba. Já si prostě šel jinou cestou. Slovácko ale za mě utržilo nějaké peníze a já získal další životní a fotbalové zkušenosti ve Švédsku. Na co ale nikdy nezapomenu, je můj odchod ze Slovácka. (úsměv) Ale to už je historie. Jen tam zůstalo strašně moc nedovysvětlených věcí. Rád bych si k tomu určitě ještě někdy sedl s nynějším vedením a i panem Zemkem, abychom si udělali čistý stůl. To ale nezáleží na mě.

Co říkáte na současné výsledky a výkony Slovácka? Má šanci čtvrté místo udržet a dotáhnout do pohárů?
Ve Slovácku mám spoustu kamarádů a klubu strašně moc přeji úspěch, protože u nás na jižní Moravě není lehké dělat fotbal ať už na jakékoliv úrovni. Škoda jen, že na stadion nemohou diváci. Fanoušci u nás vždycky byli dvanáctým hráčem. Věřím, že v zápase, jako byl teď o víkendu s Českými Budějovicemi, by příznivci pomohli týmu utkání zlomit ve prospěch Slovácka.

Slovácko přepisuje klubové rekordy. Vyhrálo i na Bohemians

Další váš bývalý klub, Zbrojovka je na sestup. Trápí vás to nějak, nebo jste čekal, že bude mít Brno starosti se sestupem?
Na Brno taky vzpomínám jenom v dobrém Hlavně na sezony pod panem Kotalem a Míšou Šmardou. Sestup byl jen vyústěním koncepce klubu, kdy najednou odešlo moc hráčů a nepodařilo se je nahradit. Bylo by fajn, kdyby se Zbrojovka tento rok zachránila a pokračovala dál v lize. Sestup nepřeji nikomu, ale stejně jako postup to prostě k fotbalu patří.

V mládeží jste působil i ve Zlíně. Proč jste tam tehdy nezůstal a v lednu 2001 odešel do Slovácka? Co vás zlákalo ke konkurenci?
Já jsem odchovanec Slovácké Slavie Uherské Hradiště a do Zlína si mě tehdy vzal trenér Mareček. Chtěl, abych chytal dorosteneckou ligu. Strašně moc rád vzpomínám na pana Ondrůška, který mě tam vedl a později mě trénoval i v béčku Slovácka, než jsem šel do Švédska. Na něj jsem vždycky nadával, ale časem člověk zjistí, že to byl ten správný „magor“, co dokázal z člověka dostat to, co v něm bylo.

Někteří fanoušci vás považují za rodáka z Vyškova. Kde se tato informace vzala?
Já jsem se narodil ve vyškovské porodnici, jinak jsem od malička bydlel v Uherském Hradišti, odkud pochází oba moji rodiče. Na Velehrad jsme se přestěhovali, když mně bylo sedmnáct a už tady i zůstanu. (úsměv)

Za Velehrad chcete hrát fotbal. Věříte, že se na jaře dočkáte nějakého zápasu?
V téhle době nevěřím ničemu, ale nerad bych se pouštěl do politických věcí a debat. Jen například zákaz venkovního sportování je prostě strop.

Druhá kariéra fotbalisty Pavla Pilíka: ligové trávníky vyměnil za staveniště

Nemáte strach, že po vás obránci půjdou?
Budu mít kolem sebe kamarády a to jsou těžké váhy. (smích)

Udržujete se nějak v kondici?
Chodím pravidelně běhat. Jen je škoda, že máme zavřené posilovny. Rád bych si zašel i zacvičit. Ale musíme být trpěliví, snad se situace brzy zlepší. A kdo chce něco dělat, nějakou aktivitu si vždycky najde.

Uvažujete, že byste se ve fotbale angažoval i jinak? Trénování vás neláká?
Láká mě pracovat s gólmany. Myslím, že hlavně z Malmö jsem za ty roky získal zkušenosti a dost věcí odkoukal. Musím říct, že tam bylo se od koho učit. Gólmanské tréninky a hlavně komunikace ve skupině byla na vysoké úrovni. S jedním přítelem máme v hlavě takový projekt, tak snad nastane doba, kdy by se k tomu šlo dostat. Myslím, že by to mohlo být zajímavé. On na to má hlavu a já zkušenosti. A kdo ví, co mezitím může přijít. Každopádně se připravuji na studium trenérské licence pro brankáře. Trénování jako takové by mě určitě nenaplňovalo. To samé platí o činnosti funkcionáře.