Dane, jak se zhruba po dvou měsících existence projektu daří?
Musím říct, že projekt se rozjel velmi dobře. Naším prvotním cílem bylo, abychom ze všech osmi zařízení měli aspoň šedesát dětí, což bylo asi skromné číslo, protože dnes máme přes 180 dětí.
Dá se to vůbec zvládat?
Těžko, ale dá. Jsou totiž školky, kde musíme dát výuku na dvě skupiny, protože nejsme schopni se starat o dvaadvacet dětí najednou. Třeba ve Vančurově školce máme přes třicet dětí, podobné je to také v Šonově u Nového Města nad Metují. Právě v šonovské školce jsem měl jeden týden jednu skupinu a druhý týden druhou skupinu. Rodičům se to ale tak líbilo, že mě přesvědčili, aby byly obě skupiny v jednom týdnu, takže jsem jim vyšel vstříc.
Kolik lidí je do toho zapojeno?
Celý projekt zastřešuje FK Náchod, ale ta školní i předškolní zařízení zatím objíždím sám. Musím ale poděkovat všem dalším partnerům, protože bez nich bychom tento projekt nemohli vůbec probudit k životu.
Každé začátky skýtají nějaké problémy, co potkalo vás?
Ze začátku byly trochu obavy, jak to bude vůbec v těch školních i předškolních zařízení fungovat, jak na to budou sami děti reagovat.
Máte od dětí či jejich rodičů nějakou zpětnou vazbu?
Vzhledem k tomu, že mám stránky webové i facebook, tak je ta komunikace trochu jednodušší a zatím musím říct, že rodiče na to reagují velmi kladně.
Kam se projekt „Bavíme se sportem" může posunout?
Rádi bychom projekt propojili i s jiným směrem. Velice rádi bychom podpořili nějaké dobročinné účely. Nechceme, aby byl jednosměrně zaměřený, a tak chystáme určité kroky pro to, abychom mohli i my někoho podpořit.
