Honzo, jak se to přihodí, že fotbalista z Náchoda dostane pozvání na stáž do Itálie?
Já sám pořádně nevím. První signály prý byly asi před půl rokem, ale o těch jsem nevěděl. Abych nebyl zbytečně ve stresu, tak si to taťka nepřál.

A kdy jste se to dozvěděl?
Mně to řekli  ve čtvrtek večer a  do druhého dne jsem se měl rozhodnout, jestli chci jet nebo ne.

To asi nebylo těžké rozhodování…?
No, trochu mě to zaskočilo a dolehlo to na mě, ale když to odeznělo, tak jsem se rozhodl, že pojedu.

Jak dlouho vlastně ta stáž trvala?
Byla od pondělí do čtvrtka. V pondělí kolem půlnoci jsme přijeli do Parmy a první trénink byl až v úterý ve tři odpoledne. Tam jsem dostal trenky, tričko, stulpny a šlo se trénovat.

Mohl byste ten trénink trochu porovnat s tím, na jaký jste zvyklý tady v Náchodě?
Ono není moc co porovnávat, protože byl vyloženě herní. Vytvořily se dva týmy a ty proti sobě hrály.

Byl jste tam jediný cizinec nebo vás tam bylo víc?
Cizinec jsem tam byl jediný, ale byli tam i kluci z dalších italských klubů.

Tak to by mě zajímalo, jak vypadala domluva na hřišti?
Uměli trochu anglicky, takže to docela šlo.

Hrál jste tam na svém postu, nebo vás přesunuli někam jinam?
Ne. Nechali mě ve středu zálohy, kde jsem zvyklý hrát. Rozdíl byl pouze v tom, že v Náchodě hrajeme 4-4-2 a oni hrají 4-3-3.

A po fotbalové stránce jste si rozuměli?
Rozuměli. Hrálo se mi s nimi výborně.

Kromě několika tréninků jste absolvoval i modelový zápas, jak ten vypadal?
Já jsem nastoupil až do druhé půlky, protože nás tam bylo hodně. Soupeř ale nebyl zase tak kvalitní, takže jsme ho jednoznačně porazili.

Přesuňme se od kolektivu k jednotlivcům. Jak jsou na tom Italové ve stejné věkové kategorii s fyzičkou a po technické stránce?
Techniku mají všichni dobrou, míč jim určitě nepřekáží.

S jakým pocitem jste nakonec z Itálie odjížděl?
Musím přiznat, že s hodně dobrým. Je pravda, že jsem zpočátku měl strach z toho, jak se tam budu domlouvat, ale nakonec to bylo v pohodě.

S kým jste tam vůbec byl? S otcem?
Ne. S agentem, který tyto stáže zprostředkovává, a musím říct, že se ke mně choval velmi dobře, co bylo potřeba, tak zařídil.

Může z této krátké italské anabáze být v budoucnu něco víc než jen stáž?
To teď těžko říct. Třeba si mě tam jen poznamenali, a nebo mě budou třeba dál sledovat.

Zeptám se tedy jinak. Když bychom hodně předbíhali, italský fotbal by vám vyhovoval nebo je vám bližší třeba anglický, španělský či německý?
Co jsem měl možnost tam zažít, tak ten fotbal je tam úžasný a určitě by mi nedělalo problém v Itálii působit.

Jan Havlena očima svého trenéra
„Honza je talent, který má všechny předpoklady to někam dotáhnout. Tím, že je z rodiny, která sport podporuje, má pevně dané zásady, kterými jsou v prvé řadě škola a ve druhé sport. Na ten je navíc všeobecně nadaný. Fotbalu dává všechno, je to tahoun, který umí strhnout celý kolektiv k lepším výkonům. Po stránce individuální techniky je na tom výborně, má výbornou práci s míčem v rychlosti a má všechny předpoklady růst ještě dál. To, co chce, se snaží rozvíjet, je poctivý a tréninky nevypouští, naopak chodí trénovat ještě se staršími kluky. A jako žolík je schopen nastupovat proti starším a ani zde nemá problém v situaci jeden na jednoho," říká jeho náchodský trenér Jaroslav Panenka