Jiří Vorlický: Vycházím z individuality každého hráče

„Musel jsem pochopit, že to není o fotbale, ale o výchově hráče, člověka. Že v každém jeho období je třeba jiný přístup a hlavně musíme vycházet z jeho potřeb a jeho nastavení,“ vrací se k jednomu ze zlomů své trenérské kariéry Jiří Vorlický.

Dočetl jsem se, že jste s trenéřinou začal ve svých čtyřiadvaceti letech. Co vás na této profesi lákalo?
Trochu bych vás opravil. Trénovat jsem začal už v nějakých šestnácti nebo sedmnácti letech děti. Tam, kde jsem působil, tam jsem se současně začal zajímat o tréninkový proces, takže jsem začínal jako pomocný trenér a byl jsem u dětí. Svoje první dospělé mužstvo jsem měl jako hlavní trenér v necelých čtyřiadvaceti letech v Boskovicích.

Proč jste se vůbec vrhl na trenéřinu?
Procházel jsem si obdobím, kdy jsem byl ve vrcholovém fotbale často zraněný a musel jsem přitom neustále přemýšlet o své budoucnosti a stále více mě to táhlo k této práci trenéra.

Jak se za ty roky změnila trenérská profese a jak jste se změnil vy jako trenér?
Trenérská profese se vyvíjí stejně rychle, jako celá společnost. Mým cílem není být pouze trenérem, proto musím neustále reflektovat potřeby a vynakládat úsilí k seberozvoji. Jde to mílovými kroky, a to samé se děje ve fotbale. Přesně tak se mění i má osobnost člověka, trenéra.

Když hovoříte o seberozvoji, znamená to absolvování zahraničních stáží?
Ono to vzdělávání je třeba vnímat v souvislostech, nedotýká se pouze fotbalu, ale řekněme celé společnosti, sociálně-psychologických podmínek, biologických podmínek a tak dál. Samozřejmě udržení si informací ze zahraničního fotbalu, znamená navštěvování různých stáží a těch je nespočet. Jen v uplynulém roce jsem měl možnost navštívit Španělsko, Anglii, Itálii, Argentinu a každá taková zkušenost je obohacující.

Proč jste dal přednost mládeži před dospělými?
Přišlo to přirozeně, v klubu FC Boskovice jsem se stal jeho koordinátorem a potřebovali jsme zvýšit počet mládežníků. Tím, že jsem byl trenérem mužů, tak jsem viděl i směrem dolů. A v té době mě začala velmi zajímat práce s mládeží. Do toho jsem měl dva syny, kteří hráli fotbal, takže to ještě umocnilo ten můj posun k mládeži. Tady ale musím přiznat, že to bylo za velké oběti, protože abych se sám trenérsky posouval, tak jsem svého prvního syna trénoval velmi špatně. Řekl bych metodami, které dnes už nejsou žádoucí a už v té době neměly být, ale bohužel u nás v republice byly standardní. Takže já jsem se z toho velmi poučil a změna přišla u druhého syna. (Lukáš Vorlický ve svých šestnácti letech podepsal před několika dny svou první profesionální smlouvu s italskou Atalantou Bergamo - pozn. autora)

Naváži na vaši odpověď. Byl toto ten hlavní moment ve vaší trenérské kariéře, který vám otevřel oči?
Ano. I když těch momentů bylo více, ale je rozdíl vést děti v různém věku. Tehdy jsem vedl hráče bez ohledu na to, jestli to bylo dítě nebo muž a učil jsem je fotbal. Musel jsem pochopit, že to není jen o fotbale, ale o výchově. Že v každém jeho období je třeba jiný přístup a hlavně musíme vycházet z jeho potřeb a jeho nastavení. Tato zkušenost mi velmi pomohla, ale bohužel to odnesl starší syn.

Někdy mám dojem, že trenéři díky různým vzděláváním dávají fotbalu více než děti samotné. Jak to vidíte vy?
Otázkou je, jestli trenéři, kteří se vzdělávají, umějí ty informace využít ve prospěch hráče. Měli bychom hledat cesty k hráčům, ne jen očekávat, že budou plnit naše představy. Sport, fotbal, společnost funguje lépe ve spolupráci.

Dá se nějak zobecnit, na co při svých trénincích kladete největší důraz?
Souvisí to hlavně s věkem a aktuálním stavem dovedností hráče, následuje nastavení kontinuálního rozvoje hráče. A tak musím organizovat i celý výchovný a tréninkový proces.

Na závěr trochu odbočím. Jaký styl fotbalu se vám osobně nejvíce zamlouvá?
Nemám vyhraněný styl ani herní pojetí. Každý národ je něčím zvláštní a to dělá fotbal tím krásným. I nás vždy zdobily vlastnosti, kterými nás svět obdivoval. Tak se na ně zaměřme a současně se inspirujme tam, kde to funguje, ale hlavně vychovávejme naše sportovní osobnosti.

Opět naváži na vaši odpověď. Jakým směrem se tedy podle vás ubírá český fotbal?
V současné době probíhají tiskové konference, zprávy do médií, jakým směrem se českým fotbal, hlavně na úrovni výchovy a sportovního rozvoje ubírá. Postupné změny běží od roku 2010 a v současnosti nabírají na obrátkách. Potřebujeme čas a musíme neustále nastavovat prostředí komunikace, aby se to přenášelo do těch nejnižších míst. Tím mám na mysli regiony, informace si potřebujeme předávat. Efektivnější budeme i díky síti trenérů a instruktorů, které vzděláváme a ti do regionů budou přinášet informace. Za poslední rok je veliký posun v počtu trenérů, kteří jsou plně placeni pro vzdělávání trenérů v České republice. Dříve to byl jeden, pak dva a dnes je tam těch lidí už mnohem více. To se musí v budoucím čase projevit.

JIŘÍ VORLICKÝ

Narozen: 3. července 1976
Stav: Rozvedený
Děti: Synové Jiří a Lukáš, dcera Nella
Ligová hráčská kariéra:
1994/95 FC Boby Brno B (MSFL)
1997/98 SK Tatran Poštorná (II. liga)
1998/99 FC MUS Most (II. liga)
1999/00 FC MUS Most (II. liga)
2000/01 FC MUS Most (II. liga)
2001/02 FC Drnovice (I. liga)
2003/04 FC Vysočina Jihlava (II. liga)
Trenérská kariéra
Mládež i muži FC Boskovice Divize, KP + muži Olešnice a Vilémovice OP, KP
Trenér mládeže FC Zbrojovka Brno
Trenér české reprezentace U15