Ty časy si pamatuje velmi dobře. V sezoně 1993/94 vedl fotbalisty Dunajské Stredy, přijel s nimi do Žiliny a už se to vařilo. Z hlavní tribuny se ozývalo skandování: ,,Maďaři za Dunaj a ty, Škorpil, do Čech!" ,,Byla to výjimka," směje se při vzpomínce na vyhrocené utkání slovenské ligy současný sportovní manažer hradeckých ,,votroků" Ladislav Škorpil  ,Někdy jsem měl pocit, že mě na Slovensku mají radši než v Čechách."

Námluvy s DAC

Končí jaro 1993 a Ladislav Škorpil trénuje třetím rokem Hradec Králové. Tým ve federální lize končí na 9. místě.

,,Sdělil jsem vedení, že si myslím, že to stačí mně i klubu. Že by bylo přínosné, kdyby k mužstvu přišel někdo další, aby se jeho úroveň posouvala dál. Ve stejné soutěži byl DAC Dunajská Streda čtvrtý a od mužstva odcházel Dušan Radolský. Informace, že končím v Hradci, se tam dostala zcela přirozenou cestou. Měl jsem tam vytvořené známosti z předešlých dlouhodobých působení u československé dorostenecké reprezentace, kde byl realizační tým zastoupen oběma stranami. Dělal jsem to devět let, takže nebylo ani s podivem, že jsem tu nabídku dostal," prozrazuje.

Tatry už nebyly naše…

Slovensko si Škorpil oblíbil právě už za éry, kdy jeho výběr odehrál různé mezistátní zápasy na různých místech. ,,Byly to celoplošné akce, řekněme od Bratislavy po Prešov. Osobně mně rozdělení po chuti vůbec nebylo. Dost mě to ranilo. Cítil jsem se tam jako doma a měl pocit, že to k nám patří. Vadilo mi, že nemůžeme té krásné přírodě, která tam je, říkat, že je naše. Už to najednou byly jejich Tatry."

Cesty do Dunajské Stredy po roce 1993 přinášely i různá dobrodružství. ,,Jednou jsem zjistil, že nemám pas a slovenský celník mi říká: Já vás pustím, ale jestli vás taky pustí bratři Češi."

Lidé byli proti

Za éry v Dunajské Stredě uznávaný kouč vnímal i okolní názory na rozdělení republiky. ,,I proto můžu objektivně říct, jak se na celou věc dívali obyčejní lidé. Celé to nebylo zase ničím jiným, než že těch koryt pro ty, kteří vládnou, je dvojnásobek. Na Slovensku jsou teritoria, která měla blíže k Čechům a Praze. Samozřejmě, že se to týká Maďarů, stejně tak se choval celý Východ – Prešov, Košice a tak dále. Ve své podstatě bylo jedno jediné centrum, které bylo jako takové pro rozdělení. Místem, kde byl nacionalismus tak nějak živený a na něm budovaná politická pozice, se stala Žilina."

A právě v Žilině Škorpil při fotbalovém zápase pocítil jistý druh nenávisti. S Dunajskou Stredou tam hrál o prvoligové body. Z hlavní tribuny se ozývalo skandování: ,,Maďaři za Dunaj, Maďaři za Dunaj!" A najednou přišel dodatek: ,,A ty, Škorpil, do Čech."

,,Tohle se stalo při mém prvním působení. Při druhém v sezoně 1997/98 jsme pak jeli do Prievidze a někdo z hlediště na mě volá: To jsem byl já, co na vás taky křičel v Žilině ,,A ty Škorpil do Čech", ale stejně vás máme rádi.

Dunajskostredský ráj

Po sezoně 1993/94 Ladislav Škorpil odcházel z Dunajské Stredy jako král. Skončil třetí za bratislavskými obry Slovanem a Interem. Ovšem nikdy nezapomněl na slova bývalého kolegy od dorostenecké reprezentace Milana Lešického, který mu ještě před tím, než u Dunaje podepsal smlouvu, říkal: ,,Já tě obdivuju, já se tam bojím." Když se Škorpil ptal proč, odvětil: ,,No, to jejich černobílé myšlení. Buď se radujou a všechno je dobře. Nebo to všechno stojí za Zdravas Královna. Mezitím nic není."

,,Ale protože o všem rozhodují výsledky, tak mi tam bylo relativně dobře. V Hradci jsem byl po zápase dvě hodiny po jeho skončení na stadionu sám, tam v jednu ráno byli všichni – hráči, funkcionáři, manželky a cikáni s houslemi," směje se.