Mužstvo jste dobrovolně opustil těsně před koncem podzimu. Prozradíte důvody?
Už jsem měl pocit, že týmu nemám co dát. Dojížděl jsem na tréninky a tam se setkával třeba jen se třemi hráči, což mě postupem času přestalo bavit. Oni hoši vloni udělali nějaký výsledek, některým neúměrně narostlo sebevědomí a mysleli si, že to ve stejném duchu odehrají i bez trénování, což samozřejmě nejde.
Co byl podle vás největší kostelecký problém?
Určitě nám chyběl zraněný Martin Vít. Sezonu jsme začali celkem slušně, ale nedařilo se nám dávat branky a těch jeho třicet gólů z minulé sezony nám nyní strašně chybělo. Pak to byly také výmluvy některých hráčů týkající se školy. Dobře, chápu, že jsou na školách a nemohou v Kostelci trénovat, ale já osobně jsem jim nabízel trénink v místech jejich studií, nikdo z nich však neprojevil zájem.
Kostelec v podzimní části inkasoval na hřištích soupeřů jednadvacet branek, doma pak jen osm. Čemu tento hrůzostrašný rozdíl přičítáte?
My jsme kolikrát měli problém takový, že jsme tým dávali dohromady dvě až tři hodiny před zápasem a byly také zápasy, kam jsme odjížděli s torzem týmu. Hlavně ve venkovních zápasech se pak projevila netrénovanost, protože jsme hodně branek dostávali ve druhých poločasech.
Co vám ten rok strávený v Kostelci ukázal?
Pro mě je to dobrá zkušenost. Setkal jsem se tam s výbornými kluky po fotbalové stránce, kluci fotbal hrát umějí, nicméně ty důvody, které jsem popisoval výše – to bylo největší zklamání. Setkat se s hráči, jakými jsou Bárta, Škoda nebo Vítové, to byla velmi dobrá zkušenost.
