Pojďme se trochu poohlédnout za minulým volebním obdobím. Povedlo se vám v něm všechno, co jste si předsevzali?
Všechno asi ne. Dlouhodobě se potýkáme s malým počtem klubů hrajících soutěže mužů, ale s tím se moc udělat nedá. Spíš vzhledem k rostoucímu počtu mládeže vzhlížíme v tomto směru k budoucnosti. Oproti původním plánům jsme ale během posledních čtyř let spustili projekt předpřípravek, nebo projekt výběrových kempů, či projekt více peněz fotbalovým klubům. To určitě v původních plánech nebylo, ale vyplynulo to z toho, že se chceme posunovat dál a dál. Samozřejmě chceme také zapracovat na tom, aby byla zajištěná fotbalová budoucnost i pro naše nástupce.

Už jste to v předchozí otázce trochu nakousl, přesto se zeptám podobně. Na co jste za minulé volební období pyšní a čím se naopak chlubit nemůžete?
Co se týká těch pozitiv, tak jsem tady už zmínil předpřípravky i výběrové kempy. Jsme rádi také za to, že celková atmosféra a komunikace na okrese mezi jednotlivými kluby, funkcionáři i svazem se zlepšuje. Cítíme tu pozitivní pracovní atmosféru, a to je podle nás správná cesta. Na druhou stranu se nebráníme ani jiným názorům, proto jsem rád, že všechna dnešní hlasování neskončila 27:0. Nikdo z nás nemáme patent na rozum, a proto se nebráníme jakýmkoliv připomínkám.

A co ta negativa?
Trápí nás nedostatek rozhodčích a lidí ochotných pro fotbal něco dělat, ať už funkcionářů u nás nebo v klubech, ale i kvalitních trenérů pro práci s mládeží. Co se týká těch negativ, tak nás mrzí stav ve sportovní úrovni mužů FK Náchod, který je naší vlajkovou lodí a stále se nám zdá, že ten výborný mládežnický potenciál není zužitkovaný v dospělých. FK Náchod je přirozenou chloubou našeho svazu. Co se týká mládeže, má největší mládežnickou základnu v našem kraji a po FC Hradec Králové patří i k nejlepším. Proto bych byl moc rád, aby se to brzy projevilo i v soutěži mužů.

Celý český fotbal prošel v minulé sezoně technologickou (r)evolucí. Jak si s ní poradilo Náchodsko?
Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen, jak se to zvládlo, na druhou stranu jsme pro to udělali hodně. Připravili jsme několik seminářů pro rozhodčí a zvlášť pro sekretáře, kde jsme jim prakticky vysvětlili, co to bude obnášet. Snažili jsme se pomoci tam, kde pomoc potřebovali. Samozřejmě jsme se setkali s porodními bolestmi, ať už nevhodného umístění počítače pro rozhodčí v kabině domácích, nebo třeba hned vedle hospody (úsměv). Tyto nedostatky jsme ale s kluby hned řešili, aby se napravily. Všem, co se na tom podíleli, musím moc poděkovat.

A neměl jste strach z toho, jak k tomu přistoupí menší kluby?
Měl, protože hlavně v těch malých klubech museli řešit vybavení, připojení na internet, a mnohde i věk funkcionářů i to, jak umí nebo neumí používat dnešní moderní technologie. Zase nám to ale ukázalo, že kdo se s tím naučit chtěl, tak se naučil a mělo to i jeden pozitivní vliv na to, že v mnoha klubech našli funkcionáře mladších ročníků.

Velkou bolestí minulosti byl nedostatek rozhodčích, jaká je situace dnes?
Nedostatek je stále, i když z hlediska počtu jsme na tom za poslední dva roky lépe, ale z hlediska toho, že nám narostly počty družstev mládeže, jsme na tom vlastně stejně. Máme ale radost z toho, že komise rozhodčích zacílila na výchovu mladých. Talenty, kteří na to měli, jsme nechali pískat soutěže mužů v už šestnácti, sedmnácti letech a dnes patří v krajských soutěžích mezi nejlepší. Ta cesta je podle mého názoru dobrá a nyní záleží na rozhodčích samotných, jak na sobě budou dál pracovat. Zatím se nám daří vychovávat hodně mladých rozhodčích, ale chybí nám zkušená střední generace.

Pojďme od minulosti a současnosti do budoucnosti. Jaké budou priority nového výkonného výboru?
K prioritám patří zachování dvou soutěží mužů tak, aby byla udržena zdravá soutěživost a určitá kvalita. Chceme také pokračovat v nastoleném trendu podpory mládeže a výchově talentů, ve výběrových kempech rozšíření brankářských tréninků. Plánujeme se také zaměřit na letní fotbalový kemp, který bychom rádi obsadili z větší části talentovanými kluky, aby byla přirozená návaznost na reprezentační výběr. Chceme pokračovat také v nastoleném trendu kvalitního školení a vzdělávání trenérů, funkcionářů i zdravotníků. Všechno kolem nás se vyvíjí, fotbal není výjimka a je potřeba na to reagovat.

Z těchto vyjmenovaných priorit bych se pozastavil u mládeže. Jaký trend výchovy nejmenších fotbalistů chcete razit?
Od trenérů bychom chtěli, aby se u dětí trénovalo správně, protože klíčové je, co trenér předá dítěti mezi šestým a dvanáctým rokem. A právě tady nás trochu tlačí bota. Chceme klást daleko větší důraz na to, aby se u dětí rozvíjela kreativita a osobnost. Nechceme, aby je trenéři chválili za odkopnutý míč, ale za to, že se pokusí udělat kličku i za cenu toho, že se jim to třeba nepovede.

V úvodu celého rozhovoru jsme zmínili projekty, které jste na Náchodsku rozjeli, takže by mě zajímalo, zda mezi okresními svazy funguje v rámci kraje či republiky nějaká spolupráce?
Předsedové okresních fotbalových svazů se každý rok scházejí v Praze na valné hromadě, případně na různých seminářích nebo školeních. Nějaké věci spolu konzultujeme a některé zkušenosti jiných nás i inspirují. Co se týká našeho kraje, tak za vedení předsedy Vaška Andrejse se mezi předsedy okresů i kraje nastolila spolupráce, kterou já z dřívější doby nepamatuji. Je to asi dané tím, že fotbal chceme dělat normálně a jsme nastaveni na podobnou notu.

Teď trochu palba do vlastních řad. Řekněte mi, co vám na českém fotbalu nejvíce vadí?
Na českém fotbalu mně vadí to, že je silně podfinancován výkonnostní fotbal. Jelikož už pamatuji poměrně hodně, tak vím, kolik jsme dříve rozdělovali peněz, které šly do klubů z Prahy. Dnes je těch peněz mnohem, mnohem méně. V celkovém objemu je to sice více, ale já do toho nezapočítávám členské příspěvky, protože ty kluby pošlou do Prahy a zpátky se jim vrátí navýšené o dotaci. Ale ta přímá podpora je strašně malá. Dovolím si tvrdit, že dnes nebýt podpory měst, obcí, starostů a zastupitelstev, tak čtvrtina klubů už vůbec neexistuje. A nejvíce mi asi vadí špatný image fotbalu ve společnosti.

Na závěr mi řekněte, jak se změnila funkce předsedy Okresního fotbalového svazu od vašeho prvního zvolení do dnešního dne?
Poprvé jsem se stal předsedou v roce 2008 a ta funkce tehdy a dnes se nedá vůbec srovnávat. Po tom, co se fotbalový svaz stal samostatným právním subjektem, tak funkce předsedy je kromě vystupování navenek hlavně funkcí manažerskou. Já vždy říkám, že mám na starosti další firmu, a podobně se to snažím i řídit, aspoň z ekonomického hlediska. Když vím, že na něco nemám, tak to nekupuji. Člověk musí být stále ostražitý, protože má velkou zodpovědnost a i díky velké podpoře mých kolegů to zatím všechno zvládáme, i když časově je to hodně náročné. Jeden můj nejmenovaný kolega z Prahy mi jednou tvrdil, že post předsedy OFS je tak na pět hodin měsíčně. (úsměv)

V podstatě za měsíc startuje jarní část okresního přeboru mužů, těšíte se?
Těším, a jak. Já se prakticky od 15. listopadu, kdy skončily podzimní soutěže, nezastavil. Od té doby řeším jen samá školení, semináře, valné hromady, účetní uzávěrky, uzávěrky dotací, nebo žádání o nové dotace, takže se těším, až to všechno začne, protože budu mít daleko více času. Manželka mi doma říkala, že doufá, že už mě snad nezvolí (úsměv). Mě ale posouvají dopředu dosažené výsledky, i když mě to všechno občas také ubíjí. Dokud se nám ale bude dařit fotbal někam posouvat a pokud budu cítit, že tomu můžu se svými kolegy něco dát a budu cítit důvěru, tak budu ochoten pro to pracovat.