Důvodem mají být výsledky několika studií, které prokazují, že hra hlavou, resp. tvrdé nárazy do míče jsou jednou z příčin pozdější demence a dalších vážných zdravotních poruch (např. Parkinsonova či Alzheimerova choroba).
No jo, ale umíte si představit fotbal bez hlavičkování? Vždyť jde o jednu ze základních součástí nejoblíbenějšího sportu planety.
„Vůbec si nedokážu představit, že by se ve fotbale nesmělo hlavičkovat. Určitě by to nebylo to pravé. Slyšel jsem o tom, že se to rozebíralo, ale tahle myšlenka se mi nelíbí,“ říká JIŘÍ PODĚBRADSKÝ, bývalý prvoligový hráč. „Jak by jako člověk chodil do soubojů,“ ptá se.
Standardky = hlavou padá spousta gólů
Měly by po tom smysl třeba rohy, odkopy od branky či výkopy gólmanů? „Samozřejmě že by to postrádalo smysl. Rohy, ale i standardní situace ze stran jsou především o hlavičkování. Navíc z toho padá spousta gólů,“ je přesvědčen „Bradka“.
Dlouholetý hradecký fotbalista je sice menšího vzrůstu (168 cm), ale patřil vždy mezi excelentní hlavičkáře. „V tom jsem se vždycky vyžíval. Je to hlavně o správném timingu. Soustředil jsem se, abych dobře odhadl míč a většinou jsem pak hlavičkové souboje vyhrával. I proto mě to bavilo,“ usmívá se.
Po srážce rozseknutá hlava, někdy to zabolelo
Nejvíce si liboval při výkopech brankářů. „Když gólman vykopával a dal svíci v podobě velkého oblouku, to jsem si vždycky při hlavičkování vychutnával, protože jsem věděl, že je to pro beka jednoduchý balon. To bylo pro mě lepší, než když byl míč střílený,“ líčí krajní bek či záložník, jenž nedávno oslavil 39. narozeniny.
Respekt nebo bojácnost při hlavičkování? S tím na něj nechoďte. „To vůbec ne, nikdy jsem se toho nebál. Ale měl jsem třeba rozseknutou hlavu, že jsme si v souboji dali hlavami. Měl jsem z toho i další zranění, kdy to bolelo. Někdy vás trefí míč velkou ránou do hlavy, ale neřekl bych, že je to až tak nebezpečné,“ podotýká současná opora Jaroměře, nováčka krajského přeboru Královéhradecka, který okupuje přední příčky tabulky.