Obložené chlebíčky jsou s námi přes sto let. Ty nejlepší musí potěšit chuť i oko

Obložený chlebíček – ta banální a umělecká záležitost současně – zahájil svoji pouť českou gastrohistorií v roce 1916, a to v kuchyni proslulého pražského lahůdkáře Jana Paukerta na Národní třídě. Jeho vznik prý inspirovaly chutě hudebníka a malíře Jana Skramlíka, který si do nedalekého ateliéru nechal od Paukertů nosit různé svačinky. A protože obložené chleby byly moc velké a jednohubky zase malé, Jan Paukert přímo pro mistra Skramlíka vytvořil obložené chlebíčky – svačinku na dvě tři kousnutí.

Čas svátečních návštěv: Překvapte je novými chutěmi v malých miskách

Nápad to byl zjevně geniální, protože k Paukertovi na světovou novinku náhle houfně začala chodit tehdejší umělecká smetánka: Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian. Jejich chutě i Paukertova nabídka byly vybrané: slavný lahůdkář veku obkládal mimo jiné humry, paštikou a lanýži, kaviárem nebo salátem z raků.

Chlebíček musí být krásný

Sláva obložených chlebíčků tehdy rychle pronikla i do prostších vrstev. V běžných domácnostech zdobily malé krajíčky bílého pšeničného chleba zbytky masa a nakládaná zelenina ze spíže – běžně dostupné suroviny. A slovo „zdobily“ je víc než na místě – povinností chlebíčku totiž vždy bylo a je být krásný, ať je na něm cokoliv.

Potřebuje také strukturu, překvapení a křupavý prvek, tvrdí Jana Florentýna Zatloukalová na svém webu Kuchařka pro dceru.

Obou mantinelů – toho luxusního i prostého – se obložený chlebíček dotýká dodnes.

Stará láska nerezaví

Šunkovej, s vlašákem! Tak odpovídá drtivá většina oslovených v mém nejbližším okolí na výzvu Tvůj nejmilovanější obložený chlebíček je…… Chlebíček s vlašským (nebo bramborovým) salátem, šunkou a vejcem zvaným ruské byla dlouhá (převážně socialistická) léta dostupnou variantou pro masy: po slavné prvorepublikové etapě zmizel z jídelníčku i ze slovníku humr i s lanýžem, hned po nich salát z račích klepýtek, a kaviár v obchodech nahradil „kaviár“, po kterém se jednak nikdo moc neutloukl, jednak zaváněl buržoazními choutkami, a to nebylo radno pokoušet.

Vyzkoušejte škvarkové pagáče. Zabodují u rodinného stolu i u návštěvy

Klasický šunkový chlebíček je dodnes pevnou součástí nabídek nejen mléčných barů, bister a kaváren, ale i mnoha místních e-shopů s čerstvými potravinami a drobným občerstvením. Český strávník je totiž trochu konzerva a s onou klasikou má spojené četné vzpomínky na dávné veselé časy: podnikové večírky (tři kusy na osobu), oslavy MDŽ (taktéž) a spoustu rodinných mejdanů (bez limitu). Znám dokonce několik lidí, kteří dosud považují na nejlepší možnou variantu šunkového chlebíčku tu den starou, s lehce oschlou vekou a okoralým okrajem šunky nebo debrecínky.

Pohledný, dobrý a schůdný

Naštěstí (naštěstí!) se v posledních letech fenomén obložený chlebíček vydal na znovuobjevenou cestu za vzrušením z nových chutí a jejich krásných kombinací, a v neposlední řadě má opět ambice být pastvou pro oko. A taky důstojným partnerem pro elegantní pojídání mezi společenskou konverzací (což ten archaický s půlkou vejcete v majonéze a náloží vlašáku, který šel sníst pouze za cenu ztráty cti, pokecané kravaty a upatlaných rukou, které i po otření do ubrousku zůstaly tak trochu smrduté a lepkavé, opravdu nesplňoval).

Chlebíček chtějí ochutnat lidé z celého světa, říká spolumajitelka lahůdkářství

Koneckonců Instagram je plný důkazů, kam až jde obložený chlebíček posunout: fotky i videa ukazují, jak české a moravské chlebíčkové mistryně kombinují téměř průsvitné plátky rostbífu, do vějířku rozkrájené kornišonky a pinzetou na předem promyšlená místa pokládají napáskovanou feferonku.

Ano, pinzeta je tady nezbytnou součástí finální práce - stébla pažitky, mikroproužky kapie, kapary, čerstvě vyrašené lístečky bazalky nebo klíčky z cizrny, krystaly černé soli, drobounká vařená křepelčí vajíčka nebo kostičky lehce přimražené lahodné šťávy z pečeného masa, která se má roztéct a pokrýt ten plátek masa vůní a leskem a božskou chutí, umí správně rozmístit jen člověk s pinzetou a trpělivostí neurochirurga.

V tom je znovuobjevené kouzlo obloženého chlebíčku, které měl na srdci i Jan Paukert: v jednoduché kombinaci chutí a úchvatné výsledné kráse. Je vcelku jedno, jestli je jeho základem šunka - zvonařkou počínaje a variantou jamon serrano konče, uzený losos, francouzská celerová remuláda, kombinace dobrých sýrů, výrazná domácí pomazánka (klidně včetně škvarkové), slavný uherák a jemu podobné dobré uzeniny, nebo třeba pečená cuketa. Chuť i oči si musí přijít na své – na tu chvilku, než si na talířku najdou další. A další…