Ve vesničce Bělý působí Sbor dobrovolných hasičů již od 10. června 1883. Právě v tento den svolal tehdejší starosta Jan Jirků obecní schůzi za účelem založení hasičského sboru. Jeho návrh se obešel bez připomínek a do nově vzniklého sboru vstoupilo okamžitě 81 občanů.

O pár dní později obdržel Obecní úřad v Bělém dopis, jehož sdělení bylo více než radostné. Obsahem totiž byla skutečnost, že založení Sboru dobrovolných hasičů v Bělém místodržitelství Království Českého v Praze schválilo a proti založení nejsou žádné námitky, ba naopak – darovalo bělským hasičům 50 zlatých. Další peníze do svých začátků dostali hasiči od různých vážených lidí v okolí – například broumovský opat jim daroval 20 zlatých.

První hasičský stroj byl do obce zakoupen v roce 1879, tedy čtyři roky před založením sboru. Jednalo se o vahadlovou čtyřkolovou stříkačku.
Prvním Starostou HS byl zvolen František Winter, jeho zástupcem František Martinec, velitelem činných Ferdinand Dostál, jeho zástupcem Václav Kubín a jednatelem učitel Josef Mrha.

V roce 1884 se stal hasičský sbor v Bělém členem Župní hasičské jednoty okresu Policko-Náchodského, a tím i členem Ústřední zemské jednoty Království Českého v Praze. V roce 1899 se župní sjezd konal právě v Bělém.

Vůbec první zásah bělských hasičů byl ve Vysoké Srbské – jednalo se o požár Hanušova statku. Následoval další zásah, tentokrát přímo v obci, kde vinou blesku vzplálo stavení č.p. 19 pana Františka Weissara.

V roce 1887 byla postavena hasičská zbrojnice, která stojí dodnes na svém místě.

Mezi významné požáry patří ten, který vypukl 28. 8. 1890 v místním hostinci. V důsledku silného větru se tento oheň rychle rozšířil do horní části obce na 12 stavení. Se značným úsilím osmi hasičských sborů se nakonec podařilo čtyři stavení částečně zachránit.

Něco podobného se stalo o pět let později znovu. Dne 6. 9.1895 vzešel oheň ze stavení č. p. 17 a při silném větru se rozšířil do horní části obce, kde mu padlo za oběť 26 obytných domů a několik hospodářských budov. Hašení se tehdy zúčastnilo 12 hasičských sborů. Pro nedostatek vody byly nakonec bohužel vyčísleny obrovské škody.

Do konce 19. století a ve století dvacátém bylo ještě několik malých požárů v dolní části obce.

Od roku 1915 – v důsledku odchodu mnohých činných členů na bojiště první světové války bylo povoleno vstupovat do sboru dobrovolných hasičů i neplnoletým chlapcům.

Sbor dobrovolných hasičů působí v obci dodnes, jeho členy jsou nejen místní občané, ale z velké míry i chataři a chalupáři.