Sbor začínal se čtyřkolovou ruční stříkačkou, kterou obec zakoupila již v roce 1878 za 600 zlatých od firmy Smekal v Praze.

První zásah u požáru si sbor odbyl hned v roce 1883 v Dědově, kde hořely bělidlo a továrna firmy Šmída. Další oheň byl v Ledhuji téhož roku. Následovala celá řada dalších: roku 1895 v Bělým vyhořelo 29 domů, 49 rodin zůstalo bez přístřeší. Celkem bylo postiženo 239 lidí.

Roku 1915 v obci Žďár n. M. 22.května vyhořelo 21 stavení, více než 100 lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. Na událost vzpomínal dlouholetý člen sboru Josef Michl, který se jako mladý chlapec požáru účastnil. Podle jeho vzpomínek a vyprávění ohořelé došky ze střech létaly přes Pasa až do Jetřichova.

Další významnou kapitolou v historii sboru jsou sjezdy. První sjezd tzv. Župní se konal v Hlavňově již v roce 1895. Druhý se konal 15.července 1915 na počest 30 let trvání sboru. Byl to opět župní sjezd bývalé župy Metuj. Podle zápisů se tohoto sjezdu zúčastnilo 294 členů v krojích.

Obě světové války znamenaly pro sbor útlum činnosti a velkou ztrátu členské základny. Podrobnější dokumenty z této doby nejsou k dispozici. Funkce ve sboru uchránily některé jeho členy od nuceného nasazení do Německa. Po osvobození v roce 1945 byl úbytek obyvatelstva v Hlavňově oproti předválečnému stavu daleko vyšší, než se předpokládalo. Celá řada rodin se odstěhovala do pohraničí. Jednalo se o více než 100 lidí. To se samozřejmě promítlo i do práce sboru, který ztratil své dlouholeté členy. V roce 1948 je v Knize slibu uvedeno 34 jmen hasičů. V roce 1937 to bylo celkem 47 členů a v roce 1899 měl sbor 48 členů. Patřil do tehdejší župy „Metuj“.

Poválečné období znamenalo velký rozmach techniky a vybavení sboru. První automobil, který sbor zakoupil, byla Škoda 430. Ta se neosvědčila a byla vyměněna za nákladní Opel. Ale ani s ním nebyl sbor spokojen a byla zakoupena Tatra 805 na inzerát od podniku Průmstav v Karlových Varech. Cena byla 29 tisíc korun. Tento automobil opět nebyl v dobrém technickém stavu, a tak s pomocí tehdejších členů sboru byl celý opraven a renomován pro účely hasičů. Nejvíce se o to zasloužili: Jan Osoba, František Vacek a František Jenka starší.

Hasičská zbrojnice postupem doby změnila své původní místo. Původní stará zbrojnice stála u potoka za nynějšími garážemi postavenými v prostoru bývalé družstevní váhy. Nová zbrojnice v přízemí kulturního domu byla předána 1. listopadu 1959. Stavba nové zbrojnice i celého kulturního dmu se prováděly velkou částí svépomocí brigádnicky.

Počty brigádnických hodin byly stanoveny podle majetkových poměrů jednotlivých občanů. Podle harmonogramu, který byl vypracován, odpracoval nejvíce hodin Václav Berka, dlouholetý člen a funkcionář sboru. Ten celkově odpracoval na zbrojnici úctyhodných 1 602 hodin.