SDH Žďár nad Metují byl založen r. 1879. Z dosažitelných materiálů byli zakládajícími členy: Roman Šedek, Josef Matěna, Miller Antonín a další. Bližších údajů není.

Byl to po polickém sboru první venkovský sbor na Policku, což svědčilo o pochopení a lásce Žďárských občanů pro dobrou věc a potřebu pro ochranu majetku celé obce. Práce se jim dařila a netrvalo dlouho a sbor si pořídil svou první stříkačku, která sloužila až do roku 1940. Byla to stříkačka ruční, k jejíž obsluze bylo potřeba vícero členů a zejména při delších požárech se museli střídat s ostatními občany. Pro tuto stříkačku bylo vybudováno dřevěné hasičské skladiště, které stojí dodnes uprostřed obce jako součást rodinného domku p. Paskera.

Především zásluhou velitele J. Kříže si v roce 1940 zakoupil sbor za pomoci obce a všech žďárských občanů (dobrovolnou sbírkou) novou motorovou stříkačku od firmy Stratílek z Vysokého Mýta. Bylo to v době druhé světové války, kdy činnost a rozvoj hasičské myšlenky byla tvrdě potírána fašistickou okupací a kdy i jeden člen zdejšího sboru – Jaroslav Janek – ukončil svůj život v koncentračním táboře v Mauthausenu.

Po skončení 2. světové války a osvobození sovětskou armádou v květnu 1945 si žďárští hasiči přivezli i první hasičské auto. Byl to pozůstatek po ustupujících Němcích a zásluhou Vojty Šubíře bylo koňmi z Broumova dotaženo až k nim do Žďáru. Bylo s ním však více trápení než radosti po těch 10 let, co jim sloužilo.

Přišel okamžik, kdy hasičům přestalo vyhovovat jejich staré skladiště. Proto v roce 1949 byla zahájena výstavba nové moderní požární zbrojnice. První její etapa byla ukončena v r. 1953. Na této zbrojnici byly zdejšími členy sboru odpracovány stovky brigádnických hodin. Byli to zdejší zedníci-důchodci, kteří se nejvíce zasloužili o její postavení. V roce 1951 nastala změna v názvu organizace. Z dosavadního hasičstva se stává československý svaz požární ochrany a členové se stávají požárníky.

Další léta jejich práce byla poznamenána menším zájmem o práci v základní organizaci, zejména mezi mladými členy. Příčina byla hledána hlavně v nespolehlivosti starého auta, které většinou selhalo, když ho bylo nejvíce třeba. Proto v r.1956 byla zakoupena 2 starší auta značky Ford a z těchto bylo sestaveno členy J .Pohlem a J. Osobou provozu schopné auto. I toto však nesplnilo jejich očekávání a tak trápení s údržbou a akceschopností bylo stále více. Teprve ž v r. 1966 získali žďárští hasiči od OIPO v Náchodě vyřazenou vojenskou Tatru 805, která po rekonstrukci na požární vozidlo sloužila dobře dlouhá léta…

Mezitím v r. 1969 byla zahájena vestavba dvou bytových jednotek nad garážemi požární zbrojnice a tak mají nyní požární zbrojnici, která svým vybavením patří na celém Policku k těm nejlepším. Přitom byl splněn jejich požadavek a jedna bytovka byla přidělena členu SDH – strojníku J. Michlovi, jehož práce při údržbě a opravách naší techniky byla neocenitelná.

Dále sbor obdržel též od OIPO v Náchodě novou motorovou stříkačku PS 8. A nejen to, v roce 1978 obdržel také novou PS 12, což svědčilo o jejich dobré práci.

V době, kdy měli žďárští hasiči konečně spolehlivé auto, nastal zájem o jejich práci. Hlavně mezi mladými – a to nejen muži, ale i ženami. Proto mohlo být v této době utvořeno i družstvo žen.

Členové sboru se vždy pravidelně zúčastňovali všech akcí okrsku a jejich práce byla nadřízeními orgány velmi kladně hodnocena. V r. 1969 se jim dostalo pomyslné třešničky na dorty – při oslavách 90ti let trvání byli odměněni odznakem „Za příkladnou práci“. V r.1972 se umístili na 1.místě v náchodském okrese.