Kliknutím zvětšíteVladimír Růžička si před pár dny posteskl, že už není na té zlaté vlně, jak býval. Že už i on - zlatý trenér českého hokeje, dvojnásobný mistr světa - nesežene angažmá tak jednoduše jako v minulosti.
Přesto to nakonec zvládl, byť jeho působení v hradeckém klubu bylo v posledních měsících rozpačité.
Růžička se nakonec stal hlavním koučem Mountfieldu, tentokrát už nebude působit ve dvojici s Tomášem Martincem, jak tomu bylo drtivou část posledního extraligového ročníku.
Vedení klubu rozhodlo ve čtvrtek, a to při trošku nevšedním jednání.
„Současná situace, kdy na území České republiky platí nouzový stav, neumožňuje představenstvu klubu společné setkání a jednání. Z důvodu nutnosti pokračovat v budování mužstva na příští ročník proto představenstvo společnosti řešilo obsazení pozice hlavního trenéra A týmu formou per rollam. Jeho prostřednictvím bylo rozhodnuto, že hlavní mužstvo povede Vladimír Růžička,“ uvedl Mountfield.
Kouč, jenž přišel do Hradce na konci října, nakonec vyhrál jakýsi konkurs. Hradec jednal s končícím trenérem národního mužstva Milošem Říhou, mluvilo se také o Pavlu Hynkovi. Oba však - podle všeho - myslí spíše na angažmá v Rusku.
Dalším krokem po Růžičkově jmenování bude tvorba realizačního týmu. Martinec končí, bude dál šéftrenérem mládeže a zřejmě převezme některou z mládežnických reprezentací.
„Vladimír Růžička byl pověřen sestavením trenérského týmu, na čemž aktuálně pracuje,“ napsal klub.
GLOSA JIŘÍHO FEJGLA: Projekt Martinec končí - a je to škoda. Proč?
Před dvěma (necelými) lety dostal Tomáš Martinec obří šanci. Po letech učednictví po boku velkých jmen, Petera Draisaitla či Václava Sýkory vyskočil do titulní (a samozřejmě také ostře sledované) role.
Byl jmenován hlavním trenérem hokejového Hradce v extralize – tedy týmu, v němž vyrůstal, z jehož žáků i dorostu se dostal jako hráč až do nejvyšší soutěže.
Také se v klubu pustil do života po životě, jak říkal fotbalista Tomáš Řepka, po kariéře. Stal se trenérem mládeže, později šéftrenérem.
Jeho posun do postavení muže číslo 1 byl logický. Je to kluk od nás, pochvalovali si ostatně fanoušci.
První rok jel přesně v módu, jaký si vedení i příznivci vysnili. Rychlost, útok, domácí hráči, parádní hokej. Tribuny – a to si pište, že nejsou už tak bezvýhradně nekritické – byly v jednom nebi.
Na začátku nedávno předčasně skončené sezony to však mírně drhlo. Hradec byl často až moc naivní, i když nakonec se z úpadku vyhrabal.
Přesto ztratil Miroslav Schön, majitel Mountfieldu, trpělivost, o níž často říká , že jí nemá mnoho.
K Martincovi postavil Vladimíra Růžičku, velké to jméno. Důvodem byla prostě možnost získat kouče mistrů světa. Byl volný. Co kdyby ho vzal někdo jiný? Dalším faktorem byla (tehdy) silná pozice sportovního manažera Jaroslava Bednáře, Růžičkova letitého souputníka.
Dnes už je Bednář z Hradce pryč a stejně definitivně je možné říct, že Schön udělal chybu. Pokud chtěl Růžičku, měl z něj udělat superšéfa, ne hrát hru o dvou vyrovnaných trenérech.
Tak to nebylo.
Především je ale chyba to, že Růžička vůbec do Hradce přišel. Martinec měl smlouvu na pět let, byla nalajnovaná dlouhá cesta.
Plán zněl jasně: Dostaneme do týmu své mladé a poté zaútočíme na titul. Martinec rozjel zadání dobře, pak byl bleskově hozen přes palubu.
Je to škoda.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
