Jsi policista, často ale také sekunduješ „záchranáře“, protože jsi na místě první a musíš si i v takové situaci umět poradit. Kolikrát jsi v rámci své práce pomáhal zachránit život? Jde to spočítat?

Spočítat to asi nejde. Je pravda, že jako prvosledová hlídka jsme na místě často první, proto je dobré mít vždy u sebe potřebné vybavení, abychom mohli situaci řešit ihned. Oznámení, u kterých narazíme na zranění je nespočet. Od banálních oděrek, přes tržné rány, nebo třeba teď v zimních měsících i podchlazení. Na tom kolegové spolupracovali s týmem STOPA a psovody třeba teď v listopadu, kdy se 75letá seniorka nevrátila večer domů a nalézt se ji podařilo podchlazenou až v půl třetí ráno, naštěstí bez viditelného zranění.

O co se tedy nejčastěji jedná?

Ta škála zranění je opravdu různorodá. Kluci z oddělení museli řešit třeba masivní krvácení po hádce partnerů, kde musíte nejen zajistit základní životní funkce u raněného, ale zároveň zadržet pachatele. Já osobně jsem byl na případu vážně opařeného dítěte, ke kterému jsme s kolegou přijeli jako první, ještě před příjezdem záchranky. Na denním pořádku jsou osoby zaklíněné ve vozidlech po autonehodách, kde bývají nejvážněji zraněni ti, kteří jsou ve skutečnosti úplně zticha. Mohou to však být i osoby v bezvědomí, které doma náhle zkolabovaly. U nich je potřeba, co nejdříve zahájit resuscitaci, jelikož někdy jde doslova o každou vteřinu. A pak to jsou často i výjezdy na podezření na poranění páteře či hlavy. Každou tu situaci, a hlavně stav zraněného musí člověk vyhodnotit, a podle toho postupovat.

Ale napadá mě i vtipnější oznámení, kdy jsme jeli na ležící osobu na ulici, která nereaguje a je nejspíš v bezvědomí. Po přijedu, jsme však zjistili, že osoba je pod vlivem alkoholu a usnula před vchodem do svého domu cestou z hospody.

Stává se často, že jsi na místě první?

Myslím, že to bude tak půl na půl. Záleží na místě té události, na vytíženosti dalších složek a na naší poloze. Jelikož jako hlídka trávíme dost času v terénu, tak můžeme reagovat hned. Je super, když se ve stejnou chvíli sjedou všechny složky a můžeme spolupracovat, ale poradit si musíme umět i sami.

Jak víš, co na místě dělat?

Osobně mám zdravotnický kurz, který jsem absolvoval už před nástupem k Policii ČR. Možná je to štěstí, možná smůla, ale stává se mi, že podobné situace přitahuju jako magnet, a to nejen ve službě. Možná proto jsem si ten kurz už tehdy udělal. Jednou jsem třeba ve vlaku pomáhal mladému klukovi, který náhle zkolaboval. Naštěstí ho stačilo jen probrat a podložit nohy. V rámci služební přípravy pak máme první pomoc pravidelně zařazenou od našich instruktorů v rámci výcviku. A jak jsem už říkal, někdy jde doslova o každou vteřinu, takže je potřeba být připraven, co nejlépe.

Je pravda, že máš na svém kontě společně s kolegy čtyři záchrany života jen za poslední půl rok?

Je to tak. Jak říkám, asi to opravdu trochu přitahuju a jsem rád, že to většinou dobře dopadne. V prvním případě jsme vyjížděli k masivnímu krvácení z dolní končetiny s cizím předmětem v holeni. Parta lidí se tehdy dobře bavila a najednou jednomu skončil 12cm střep skla v noze. Tam jsme od začátku spolupracovali se záchrankou, která přijela ve stejnou chvíli.

V druhém případě jsme při hlídkové činnosti zaznamenali osobu, která našla sedícího může na chodníku. Ten si stěžoval na bolest na hrudníku. Jednalo se o kardiaka, který byl při vědomí, ale potřeboval ihned pomoc.

Třetí případ byla autonehoda v nočních hodinách, kdy vozidlo skončilo na střeše a ještě zaklíněné ve stromě. Na místě byly zraněny dvě osoby. Jedna v bezvědomí mimo vozidlo s podezřením na poranění páteře a pneumotorax. Tu bylo potřeba zafixovat. Druhá osoba při vědomí, ale zaklíněná ve vozidle. Tu jsme po celou dobu kontrolovali, ale vytáhnout se ji podařilo až poté, co hasiči uvolnili vozidlo.

Poslední případ byla starší osoba v bytě, v bezvědomí, s lapavými dechy. Spolupráce s kolegy z hlídky a s posádkou RZS na skoro 20minutové naštěstí úspěšné, resuscitaci osoby.

Dá se na to zvyknout?

To asi záleží na daném jednotlivci, jaké situace zažil a jaké má s první pomocí zkušenosti. Důležité je v hlídce vždy spolupracovat. Osobně jsem si asi zvykl tyto situace řešit s chladnou hlavou.

Jaký nejhorší případ záchrany jsi zažil?

Jednalo se o nehodu osobního automobilu a cyklisty, ke které jsem se náhodou dostal. Bylo to ještě v době před nástupem k Policii ČR. Na místě byly do několika minut všechny složky IZS, včetně letecké záchranné služby. Nehoda byla bohužel tragická.

Jaký máš potom pocit? Když si to převezme záchranka a ty víš, že se to povedlo?

Zažil jsem tragické situace, tak i ty, které naopak dopadnou dobře. Třeba po několika dlouhých minutách, srdce, které nechtělo pracovat, naskočí, člověka opravdu potěší a je rád, že spolupráce IZS takhle zafungovala.

Je něco, co by měl každý vědět? Nějaká univerzální rada, když se dostane do situace, že je potřeba někomu pomoci?

Nejsem určitě žádný expert, abych dával univerzální rady. Napadá mě mobilní aplikace Záchranka. Ta vás v případě potřeby ihned spojí s tísňovou linkou záchranky a odešle také přesnou polohu, kde jste. Když už taková situace nastane a nevíte si s první pomocí rady, tak důležité je právě volat. Záchranné složky se dají do pohybu a s případnou první pomoci pomůže dispečer tísňové linky.

(S využitím tiskové zprávy.)