Pane Čepelko, jak jste se potkal s 6 NaChodníku?
Profesor náchodského gymnázia Štěpán Macura mi řekl, že by bylo hezké, kdybychom udělali společný večer šansonů, protože je dobře znal a znal mě. Věděl, že píši také šansony a mám svůj pořad s Markétou Wankeovou. Řekl jsem mu, že je musím slyšet a rád je poznám. Byl jsem nesmírně příjemně překvapen. To se jen tak nevidí, aby člověk viděl tak dokonalou práci, nebojím se říci profesionální, i když je to amatérská kapela a zpěvačka, o které nikdo neví krom regionu, kde vystupuje. Je to fajn a já je teď vysílám v rádiu. Dokonce i hradecký rozhlas přejme celé cédéčko a bude ho pouštět.

V čem je jejich náboj?
Zaprvé jsou ještě mladí. Zadruhé je to poezie, která je zpívaná, jsou to příběhy. Nedá se to zařadit do běžného vysílacího času, kdy se hrají dnešní velmi živé bla bla bla a někdy nic neříkající písně. Když si však člověk udělá čas a ponoří se do těch příběhů, které oni vytváří, je to krása. Mimochodem Milan Poutník, basista, který píše devadesát pět procent jejich textů, je také kantor a je to skutečně skvělý veršotepec, skvělý básník.

Jak vidíte jejich budoucnost?
To je těžká věc, prorokovat, ale bylo by dobře, aby se o nich vědělo jaksi i za hranicemi východočeského kraje.

Kam se šanson dnes ubírá?
To nevím, zase tolik se tomu nevěnuji. Začal jsem tím, že jsem psal české texty ke klasickým šansonům především repertoáru Edith Piaf a slavných francouzských autorů. Jinak jsem se tím příliš teoreticky nezabíral. Ale jsem rád, že jsme napsali dokonce pět původních, které jsme si do repertoáru na našich pořadech s Markétou Wankeovou zařadili. Tvrdím, že šanson je píseň o něčem. Ale to neříkám sám, to jsem si sám nevymyslel. Ale říkám, že šanson neříká všechno, ale právě proto je zajímavý. Má totiž prostor pro domyšlení posluchačů a v tom vidím jeho hlavní klad.

Nachází šanson i v dnešní době posluchače?
Nachází je těžko, ale jak bylo vidět tady na křtu v Náchodě, tady bylo snad ke dvěma stům diváků a to je krásný úspěch.

Budete s 6 NaChodníku dále spolupracovat?
Ano. V dubnu máme společné vystoupení v pražském divadélku Na Kampě a velmi se na to těším, protože to bude propojení a budeme se střídat, náš pořad s Markétou Wankeovou a 6 NaChodníku. Doufám, že tam přijde těch osmdesát lidí, kteří se tam vejdou.

Co připravujete ve východních Čechách vy sám?
Podle tradice, kterou jsme založili před čtyřmi lety, bych chtěl v létě opět udělat ve svém rodném Pohoří u Dobrušky buď dva nebo tři koncerty s dechovými hudbami. Přijde opět Veselka Ladislava Kubeše a Valanka z Dobrušky tam bude křtít své nové cédéčko.