Účastníci byli rozděleni do čtyřech kategorií: I. žáci 1. stupně, II. žáci 2. stupně ZŠ a nižších tříd vícelet. gymn., III. studenti gymnázií a středních škol, IV. ostatní dospělí.

Nejpočetněji byla zastoupena I. kategorie - 95 prací, z toho 73 ze ZŠ Komenského. V II. a III. kategorii převažovali studenti zdejšího Jiráskova gymnázia. Několik prací přišlo i do IV. kategorie - nejstarší paní bylo 85 let. K našemu velkému překvapení přišly i čtyři práce ze ZŠ E. Beneše až z Písku.

Většina autorů se zhostila úkolu velmi hezky a zajímavě a po počátečních potížích byla Alíkovi vrácena jeho původní podoba, ať již za pomoci čarodějnice, hodné babičky, či kouzelné květiny. Ve dvou pohádkách vyhledal Alík pomoc v knihovně, v jedné to byla dokonce knihovna naše, což nás potěšilo obzvláště.

Někteří autoři během vyprávění promlouvali i k Dášeňce právě tak, jak to dělal Karel Čapek. Důležité je, že všechny pohádky dospěly do šťastného konce, jak to ve správných pohádkách má být.

Všem autorům touto cestou děkujeme a jejich příspěvků si velmi vážíme. Bylo opravdu těžké, vlastě nemožné mezi tolika zajímavými pracemi vybrat několik nejlepších. Určitě by to byl i nelehký úkol pro samotného Karla Čapka.

A tak tady jsou jména autorů těch nejpovedenějších pohádek:

Tereza Beranová – oktáva A /JGN/, Anička Černá – 4.A /ZŠ TGM Ná/, Lukáš Černý – 4.A /ZŠ Kom. Ná/, Lukáš Gondek– tercie A /JGN/, Michaela Halešová – 3.C /ZŠ Kom. Ná/, Vlastimila Hlavatá – kat. dosp. Ná, Marta Hrubá – oktáva A /JGN/, Kristina Hubková – 4.B /ZŠ Kom. Ná/, Tereza Chobotská – kvarta B /JGN/, Michal Káňa – 4.B /ZŠ Kom. Ná/, Klára Krunková – 1.B /JGN/, Kateřina Langrová – 4.tř. /ZŠ Nový Hrádek/, Adéla Lisáková – 4.C /ZŠ Kom. Ná/, Jana Malíková – 5.A /ZŠ TGM Ná/, Michal Matoušek – 4.A /ZŠ TGM Ná/, Natálie Pánská – 12 let /ZŠ Kom. Ná/, Kamil Prouza – 16 let, Lucie Řadová – 5.C /ZŠ Kom. Ná/, Miroslav Říha – 4.C /ZŠ Kom. Ná/, Tereza Uhnavá – 18 let /OA Ná/, Vráťa Vokůrka – 6.roč. /ZŠ E. Beneše Písek/.

Ve středu 28. dubna v 15 hodin byli pozváni všichni autoři pohádek na setkání do Městské knihovny v Náchodě. Milým a vzácným hostem na tomto setkání byla starostka Malých Svatoňovic a ředitelka Muzea bratří Čapků tamtéž, paní Eva Hylmarová, která nepřijela s prázdnou. Pro autory nejzdařilejších pohádek přivezla knihy bratří Čapků a řadu drobnějších cen a pro každého soutěžícího volnou vstupenku do Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Společně s ředitelkou knihovny Mgr. Ivanou Votavovou pak přítomným oceněným autorům předala ceny.

V průběhu tohoto setkání byly některé pohádky přečteny samotnými autory. Organizátoři soutěže touto cestou ještě jednou vyjadřují paní Evě Hylmarové velké a upřímné poděkování za její vstřícnost a přístup k této naší akci. Ti, kteří se tohoto setkání nemohli zúčastnit postupně obdrží volné vstupenky a ocenění své ceny.

Toto je začátek pohádky, kterou všech 130 účastníků dopsalo: Karel Čapek – „Pohádka o Alíkovi“

Počkej Dášeňko, dnes tě budu fotografovat, jak sedíš moudře a způsobně na zápraží.

Tak jednou ti byl jeden foxteriér, Alík se jmenoval; byl pěkně bílý, uši měl krásně hnědé a na zádech nádhernou černou skvrnu jako dečku. A ten Alík žil v krásné zahradě, plné květin, motýlů a myšiček, a byla tam nádržka s bílými a růžovými lekníny, ale ten Alík do ní nikdy nespadl, protože nebyl takový blázen a třeštidlo jako někdo.

Jednou byl horký den a schylovalo se k bouři a dešti; a protože, vímeť, všichni psi před deštěm žerou trávu, žral trávu i Alík. A co se nestalo: v té trávě bylo jedno stébélko trávy čarovné, která se latinsky jmenuje Miraculosa magica, a ten Alík, nevěda o tom, to stébélko rozkousal a sežral.
V ten okamžik se Alík změnil v překrásného prince s hnědými lokýnkami a nádhernou černou skvrnou na zádech. V první chvíli neměl Alík tušení, že už není pejsek, ale že je zaklet do prince, a chtěl se ještě podrbat zadní nohou za uchem; teprve při tom shledal, že má na nohou zlaté střevíce…

Všem soutěžícím ještě jednou děkujeme, přejeme hodně úspěchů a budeme se těšit na další setkání v našich soutěžích. ⋌Irena Macurová

A jak pohádku dokončili někteří autoři přinášíme dvě ukázky:

Kamil Prouza, 16 let

…Nejprve se strašlivě vyděsil, ale po chvíli zjistil, že vypadá stejně jako jeho pán. „Jsem Vám k službám, princi,“ promluvil neznámý hlas. Vedle něho stál nádherný kočár s kočím a vznešenými oři, které ještě nikdy předtím neviděl. Než si uvědomil, co se děje, seděl na sametovém sofa v kočáře. Podél cesty na zámek byly zástupy lidu, vesele mávaly a klaněly se našemu Alíkovi. Za pár chvil kočár prudce zastavil, kočí otevřel dvířka. Alík vystoupil. V ten moment se ozvaly trumpety doprovázené bubnováním. Kráčel po červeném koberci. Všechen ten zájem o něj se mu začínal velice zamlouvat.

Než se vzpamatoval, stál před ním král se svou družinou. Na pozdrav chtěl zaštěkat, ale ozval se nádherně zabarvený mužský hlas. „Na Vaši počest princi jsem na dnešní večer uspořádal hostinu, bude se jíst, pít a tancovat,“ oznámil král hned ze začátku. Alík od tohoto okamžiku nemyslel na nic jiného. Prohlídku zámku, zahrad a obor vůbec nevnímal, v hlavě neměl nic jiného než krásně vypečenou kotletku.

Když konečně přišel večer, odebrali se do ohromného sálu, nejméně se stovkou hostů. Dvorní dámy prince bezmezně obdivovaly, mrkaly na něj a pokoušely se navázat jakýkoliv kontakt. Na stůl se podávaly nejvybranější speciality všeho druhu. Najednou se před ním objevila jeho vysněná kotletka.

Už se chystal zakousnout, když vtom zaslechl povědomý hlas. „Vstávej, je ráno, jdeme se proběhnout, no tak pojď už.“ Otevřel oči. Kotletka a všechno bylo pryč. Zklamán zavrčel a odebral se ke dveřím.

Klára Krunková, l.B Jiráskovo gymnázium, Náchod

…teprve při tom shledal, že má na nohou zlaté střevíce, na sobě překrásné šaty a na hlavě klobouk s pery. Myslí mu letělo: „Co se to se mnou stalo? Já nechci být princem, chci být zase pejskem, běhat si po zahradě a jíst trávu.“ V tu chvíli ho napadlo, že když se bude chovat jako obyčejný psík, třeba se zase promění zpátky. A tak si ten princ klekl na kolena a začal jíst trávu.

Po chvíli jedení mokré a pro prince nechutné trávy, narazil do jedné velké studny. Zvedl se, aby se podíval, co je to za studnu, takovou přece na své zahrádce nemají.

Vstal a teprve teď se podíval, kde vlastně stojí. Okolo něho byla krásná alej plná květin, hmyzu a maličkých tvorečků. Uprostřed té vší krásy se tyčila studna, ale kam se poděla jeho bouda a miska s vodou a kost a pelíšek a jeho pán a co nádržka s lekníny? V tu chvíli začal ten Alík proměněný v prince běhat po čtyřech a štěkat a výt, jak to psi dělávají, když se něčeho bojí. I všimla si ho jedna malá muška, co zrovna létala kolem a ptá se ho: „Copak se to sluší, aby takhle princ běhal po čtyřech a štěkal a vyl?“ Jen co to Alík uslyšel, přestal štěkat a začal jako smyslů zbavený běhat v té krásné aleji a ptát se: „Kdo jsi? Kde jsi? Co ode mě chceš?“ „Tady,“ ozvalo se za ním. „Kde?“ Takhle ho ta muška ještě chvíli provokovala, ale nakonec se mu ukázala a znovu se ho zeptala.

Princ ji vyprávěl, jak se proměnil z psíka na prince, a že by chtěl být zase tím malým foxteriérem. Prý už si neví rady, co že prý udělal špatně, že ho osud takhle potrestal. Že to byla ale chytrá myška, věděla, že ten Alík musel jistojistě sníst Miraculosu magicu, a tak se rozhodla tomu ubohému princátku pomoci. „Já vím, co se ti stalo, Alíku, snědl jsi trávu, co kvete jen před bouřkou, a ta tě proměnila v prince. Copak jsi nikdy neslyšel o tom, že je to nezdravé a nepěkné jíst trávu před bouřkou? Co kdyby do tebe uhodil blesk nebo kdyby ses ztratil, a ono v bouřce to není žádná legrace, takhle se ztratit. Já ti povím, jak se staneš zase starým dobrým Alíkem, ale musíš mi slíbit, že už se trávy před bouřkou nikdy ani nedotkneš.“ A ten proměněný princ slíbil mušce všechno, jen aby se mohl vrátit zpátky do psí kůže. „Musíš se napít támhle z té kouzelné studny a proměníš se zpátky,“ povídá v klidu muška.

Ten psík proměněný v prince upaloval k studni se napít a jen co se napil, proměnilo se všechno zase zpátky a on byl zas malým foxteriérem Alíkem. Jak byl šťastný, běhal po zahradě jak pometlo a začal jíst trávu.
Jen co ale zkousl první sousto, vzpomněl si na mušku a hned přestal přežvykovat a mazal honem do své boudy pro kost a šel si po dlouhém náročném dni plném překvapení schrupnout.

Jen co zamhouřil očka, na hladině nádržky plné překrásných leknínů se něco zalesklo a za nádržkou vyletěla malá muška. I ten Alík nad tím chvíli přemýšlel, jestli to bylo doopravdy, ale pak usoudil, že se mu to stejně jenom zdálo a konečně se ponořil do říše snů.

A takhle Dášeňko, dopadne každý zlobivý psík, který bude jíst trávu. Ale to už byla Dášeňka někde v trapu, znovu někde šmejdila a skotačila a zase jedla tu zatracenou trávu, zrovna když se schylovalo k dešti ….