Vaše galerie letos slaví 50. výročí. Co na oslavu chystáte?
Řekli jsme si, že budeme výročí připomínat dlouhodoběji, a to především zajímavými, déle trvajícími expozicemi, představujícími dlouhodobou akviziční práci organizace a péči o její sbírkový fond. Výsledky usilování několika generací nelze vtěsnat do jubilejního roku, proto si výročí připomínáme již od roku 2014, mimo jiné výstavami z našich sbírkových fondů, a také významnými edičními počiny. Od roku 2014 proběhly reprezentativní výstavy českého malířství, českého sochařství, fondu polského umění a v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou ve velmi čestných a mezinárodních souvislostech se uskutečnila prezentace naší sbírky ruského malířství.

V první půli letošního roku představíme výběr z naší české grafiky. Letos se samozřejmě uskuteční i další zajímavé autorské a tematické výstavy.

V roce 2015 jsme u příležitosti nadcházejícího výročí připravili a s nakladatelstvím Arbor vitae a Slovanským ústavem AV ČR vydali publikaci Ruská malba, kresba a grafika od 19. do poloviny 20. století ze sbírky Galerie výtvarného umění v Náchodě a ve vlastní edici vydali díky grantovým programům česko-polskou publikaci Polské umění ze sbírky Galerie výtvarného umění v Náchodě. Tyto publikace obsahují a interpretují v úplnosti oba revidované sbírkové fondy a všechna díla jsou také barevně reprodukována. Zvláště „Ruská malba" je vyvrcholením dlouhodobé akviziční práce galerie, její restaurátorské péče o „ruskou sbírku" a mnohaletého vědeckého zájmu dr. Jančárkové o ni.

Do roku 2020 vydáme sbírkové katalogy cca osmdesáti ruských ikon ze 17. až 20. století, ruské grafiky 2. poloviny 20. století a našeho českého umění. Chceme také vydat dějiny Náchodské galerie a publikaci o poválečném umění regionu, která bude současně i historií Náchodského výtvarného podzimu.

Jak Vy sám hodnotíte celou padesátiletou éru?
Padesát let existence a působení specializovaného sbírkotvorného kulturního zařízení, majícího nejrůznější vnitřní i vnější úkoly, zděděné či objektivní handicapy, ekonomické potíže a limity, lze jen nedostatečně zhodnotit několika větami. Ale řekněme to takto: Za tu dobu, prakticky z ničeho, vyrostla instituce s vlastním sídlem a výstavními prostorami výjimečných a nadčasových estetických kvalit i technických parametrů, se zajímavým specializovaným sbírkovým fondem v odpovídajících depozitářích, se stabilizovaným kvalifikovaným personálním obsazením, s autentickou zajímavou výstavní činností, edukační prací a s dobrou reputací. Ovšemže jsou i nedostatky; stále je na čem pracovat…

Jak jste navázal na práci svého předchůdce? Co byste v době jeho působení nejvíce ocenil?
V roce 1992 jsem s respektem a s porozuměním navázal na specializaci náchodské galerie na ruské malířství 19. století (získané v roce 1967) a dále ji naplňoval a rozvíjel. Můj předchůdce Jindřich Roubíček (ředitelem v letech 19721992) vytvořil „ruskou sbírku". V říjnu 1978 vybudoval se stavitelem Zdeňkem Jirkou v rohu dnešního Masarykova náměstí první výstavní síň galerie (nuceně zanikla v lednu 2002), v letech 19781983 opět s panem Jirkou adaptoval zámeckou jízdárnu pro potřeby galerie výtvarného umění a v obou prostorách rozvinul rozsáhlou výstavní činnost. Stabilizoval tak vlastní organizaci, její hlavní program a vytvořil vhodné podmínky pro náročnější práci v nastupujících profesně, oborově i společensky dynamických časech.

Co Vy sám spatřujete za dobu, kdy stojíte ve vedení galerie, za největší úspěch?
Nevím o velkých úspěších, jen o množství trpělivé mravenčí práce, jejímž výsledkem za bezmála čtvrtstoletí jsou stovky komorních, středních i monumentálních výstav osobitého, doufám, že zajímavě strukturovaného výstavního programu, doprovázeného ediční prací, akceptovanou odbornou i laickou veřejností. Také nějaké nákupy do sbírek se podařilo při té ekonomické bídě uskutečnit.

V 90. letech a po roce 2000 jsme nově osvětlili výstavní prostory a upravili je (i s hygienickým zázemím) na bezbariérové, všestranně zabezpečili objekt, vytvořili nové oborové depozitáře, zateplili je a současně je spolu s výstavními prostorami vybavili monitorovací a další technikou sledující a zajišťující předepsané klimatické a světelné podmínky.

Za důležité považuji, že od roku 2001, kdy galerii převzal od státu Královéhradecký kraj a bylo konečně možné sdružit státní, krajské i vlastní prostředky, jsme zrestaurovali na dvě stovky uměleckých děl; a šlo většinou o náročné restaurování. Opravdovou radost mám z toho, že se podařilo vytvořit kvalifikovaný, kreativní, dělný a snášenlivý pracovní kolektiv, který dané úkoly zvládá. A to není samozřejmostí.

Jak se vám pracuje v prostorech, kterými v zámecké jízdárně disponujete?
Našich výstavních prostor si vážím, patří k těm nejpůsobivějším, ale jinak se ve všem všudy potýkáme s naprostým nedostatkem místa na všechno. Naší prací totiž není jen viditelná realizace výstav; jen na samotný proces přípravy každé výstavy je zapotřebí více prostoru, než máme k dispozici. Situace je kritická… Vážných problémů, souvisejících s nedostatkem prostoru pro naši práci a prezentaci jejích výsledků, bych mohl vyjmenovat řadu.

Mezi těmi, co k vám chodí, vídáte častěji pravidelné návštěvníky, nebo jde spíše o náhodné příchozí?
Máte-li na mysli dobře navštěvované vernisáže výstav, pak mohu říci, že se setkáváme většinou se známými tvářemi, věrnými zájemci o výtvarné umění a program naší galerie. Ovšem i v tomto případě, v přímé závislosti na tom, co se vystavuje, často přicházejí lidé noví. To ale víceméně platí i pro období trvání každé výstavy; záleží hodně na tom, co se vystavuje a také na ročním období.

Povšechně jde říci, že některé výstavy navštěvují více lidé z regionu, na některé se přijíždějí podívat zájemci odjinud. Pochopitelně registrujeme polskou klientelu a vzhledem k naší specializaci víme i o ruské a obecně zahraniční. Náhodné návštěvníky v kulturním zařízení našeho typu prakticky nepotkáte.

O co se návštěvníci Galerie nejvíce zajímají?
Každého zajímá něco jiného. A výtvarná tvorba je do značné míry také generační záležitostí, proto usilujeme, aby naše nabídka byla pestrá z hlediska geografického původu, oborové různosti, uměleckých poloh i generačního určení. Ne nadarmo praví literární postava moudrá babička Boženy Němcové: „Nenajde se člověk ten, aby zachoval se lidem všem."

Jakou návštěvnost jste měli v uplynulém čase, vidíte nějaké zlepšení, či naopak zhoršení?
Uvádí se, že jen kolem tří procent populace se cíleně zajímá o výtvarné umění a navštěvuje výstavy. Z toho plyne, že návštěvnost ve větších městech je větší, v menších menší. Velká krajská města mají více obyvatelstva, tedy i větší počet škol všech stupňů včetně univerzit, lepší dostupnost z přilehlých i odlehlých regionů, přímější a lepší propojení se zbytkem republiky.

Návštěvnost je každoročně průběžně sledována a hodnocena hromadnými sdělovacími prostředky podle globálních tendencí společnosti, často odvislých od ekonomických poměrů či cestovatelských trendů, a vždy je to s ní jiné.

Návštěvnost naší galerie určují a limitují ještě další zcela konkrétní specifické faktory. Budova galerie je umístěna na kopci mimo centrum města. V zimním období, přinejmenším čtyři měsíce v roce, je její dostupnost zhoršená. V turistické sezóně, tedy od dubna do října jí konkuruje státní zámek, v jehož areálu se nachází. Ten nabízí tři nebo čtyři samostatné prohlídkové trasy, časově na sebe navazující tak, že galerii připraví o nerozhodnuté návštěvníky.

Kromě toho výstavní prostory galerie prolínají a neumožňují směřovat návštěvníky jen na jednu konkrétní výstavu. Nelze proto ani diferencovat vstupné a vybírat za jednotlivé výstavy. Za 30 korun je možno v Náchodě vidět i tři výstavy najednou. Návštěvnost tudíž nelze počítat ani statisticky registrovat a vyhodnocovat podle zájmu.

Loni byla návštěvnost nižší, ale víme proč. V lichých letech, kdy bývá instalováno ruské malířství, je návštěvnost vyšší. Důležité je, jak čísla zřetelně ukazují, že v lichých letech, kdy je po tři čtvrti roku instalovaná sbírka ruského malířství, je návštěvnost ve srovnání s návštěvností sudých let s velkými autorskými či jinými výstavami vyšší a návštěvnost v sudých letech je vzácně vyrovnaná. Srovnáme-li kupříkladu čísla Galerie moderního umění v Hradci Králové (GMUHK) a Galerie výtvarného umění v Náchodě (GVUN), dojdeme k poznatku, že přepočteme-li návštěvnost GMUHK a GVUN na počet obyvatel (univerzitní Hradec Králové je 4,5 krát větší), vyjde návštěvnost obou galerií přibližně stejná. Lze říci, že naše návštěvnost dlouhodobě nestagnuje ani nepropadá, spíše, že celkem pravidelně, podle okolností, mírně stoupá a klesá.

Má dnešní mládež a děti o výtvarné umění zájem? Jak a čím je motivujete?
Za účelem edukační tedy výchovně-vzdělávací práce pro předškolská a školská zařízení zřídila galerie pracovní pozici edukátora jako jedna z prvních. Pravidelně organizujeme vzdělávací programy pro různé typy škol ke krátkodobým výstavám i k dlouhodobějším expozicím. Jejich cílem je seznamovat předškoláky, školní mládež a studenty komunikativní, interaktivní formou s uměleckou tvorbou, s umělci a s některými základními pojmy, souvisejícími s výtvarným uměním, jeho historií a prostředím kultury vůbec.

Vzdělávací programy jsou vždy přizpůsobeny věku, typu školy i specifickým potřebám skupiny. Kdybychom tímto způsobem se školami a s žactvem nepracovali, stěží by se k nám děti dostaly. Zájem dětí o výtvarné umění se sám od sebe těžko zrodí. Proto spolupracujeme se školkami a školami všech stupňů.

Na programy k nám nechodí jen mládež z náchodských základních a uměleckých škol, ale jezdí k nám i třídy z okolních měst, kupříkladu až z Meziměstí, Jaroměře, Rtyně v Podkrkonoší a Rychnova nad Kněžnou.

Nabízíme také programy pro děti s mentálním, zdravotním nebo kombinovaným postižením v rámci projektu Galerie bez bariér. Na základě specifických požadavků klientů vytvořily edukátorky programy vycházející z potřeb daných skupin, využívající arteterapeutické a artefiletické metody. Další programy pro děti a mládež nabízíme v rámci Mezinárodního dne muzeí a galerií a také Dnů evropského kulturního dědictví.

Pro úplně všechny věkové kategorie se již po deset let koná Výtvarná soutěž NAŠE Galerie pro občany Náchodska. Vítězové této soutěže jsou slavnostně vyhlašováni a oceňováni v rámci vernisáže výstavy výsledků soutěže vždy zkraje následujícího roku. Soutěž napomáhá mimo jiné propagaci práce galerie mezi veřejností a podněcuje talenty k vážné a pravidelné výtvarné práci a přivádí do galerie lidi, kteří by cestu do ní jinak nenašli. A konečně několik let již probíhají také sobotní výtvarné dílny pro rodiče s dětmi, jejichž cílem je nabídnout jim netradiční práci s tradičními výtvarnými technikami a podnítit jejich fantazii a inspiraci ke společné výtvarné činnosti, v níž by mohli společně i samostatně pokračovat i mimo galerii.Vidíte, že usilujeme o dětského návštěvníka, který je naší budoucností, jak to jen jde.