Není divu, že stále vyvolává zájem - od problematického vojáčkování na bojištích, přes tvorbu naučných turistických cest až po stále nové příspěvky v odborné i umělecké literatuře.


Nejnovější knihou na dané téma je publikace vojenského historika Karla Richtera Třeba i železem a krví, s podnázvem Prusko rakouské války 1740 – 1866, vydaná nedávno nakladatelstvím Epocha. V množství publikací je ojedinělá v tom, že události roku 1866, jako vyvrcholení víc než stoletých bojů Pruska s Rakouskem o hegemonii ve střední Evropě, zasazuje do kontextu válek předchozího století.


V úvodu autor líčí rostoucí kvas v prusko-rakouských vztazích v první polovině šestašedesátého roku. Píše se nejen o známém sporu o Šlesvicko a Holštýnsko, ale připomínají se diplomatické šachy, jimiž Prusko neodvratně manévrovalo k válce, z které byl předem viněn jeho rakouský soupeř, a jež do sporu zainteresovaly Itálii a Francii.


Podrobně jsou líčeny boje, jimiž Prusové předem vyřadili armády menších německých států, jakož i vnitřní vztahy v Prusku, kde proti válce protestovaly levicové kruhy a nepřáli jí ani konzervativní velkostatkáři a šlechtici. Ve chvíli, kdy je válka v několika dnech neodvratná, se autor vrací o víc než sto let zpátky a krok po kroku přibližuje dění od úmrtí rakouského císaře Karla VI. a korunního následnictví jeho dcery Marie Terezie.


Její panování bylo pro pruské a bavorské vládce záminkou k invazi do Slezska a Čech. Kniha podrobně líčí vojenské operace a politické kroky, jež probíhaly v letech 1740 až 1799 a které historie souhrnně nazvala válkami o rakouské dědictví či slezskými válkami s následným epilogem války bramborové. Také v těchto válkách probíhaly boje, postihující i civilní obyvatelstvo, v našem okolí. Válčilo se v Podkrkonoší, na Broumovsku, u Náchoda, u Nového Města nad Metují - na řadě míst, kde tekla krev i roku 1866.


Významné postavení zde samozřejmě měly boje o Kladsko. Pro představu o charakteru slezských válek použijme čísla, která kniha uvádí o třetí z nich: padlo půl miliónu vojáků (Prusů, Rakušanů, Francouzů, Britů, Španělů, Portugalců, Švédů) a zemřelo neméně civilních obětí, aniž by sedm let válčení něco změnilo na předchozím stavu.


Růst nacionalismů v 19. století neodvratně vedl k finálovému, rozhodujícímu střetu, jemuž se věnuje druhá polovina knihy. Tíhu války roku 1866 nesl na svých bedrech převážně právě náš kraj.


Autor dění přibližuje sdělným a poutavým způsobem, uvádí řadu epizod, konstruuje dialogy. Cituje mj. dopisovatele pražských novin, který popisuje přípravy na válku v Broumově, k líčení hrůz bitvy u Náchoda použije vzpomínky Aloise Jiráska i záznamy Karla Sabiny, u skalické bitvy zápisky jejího účastníka Ladislava Prokopa, jindy zase slova hradeckého kronikáře.


Text doplňuje množství ilustrací, přehledná chronologie i obsáhlá bibliografie. Pro přehlednost by čtenáři jistě uvítali nákresy bojišť. Ostatně, právě místopisné názvy kniha občas komolí.


Publikace o prusko-rakouských válkách vyšla v záslužné edici Polozapomenuté války. Obyvatelé našeho kraje mají však zejména poslední z nich trvale v povědomí.


(Jan Meier)