Pauza byla jen za války a po revoluci

„Náš soubor má už jedenaosmdesátiletou tradici a jeho činnost byla přerušena pouze za druhé světové války. A pak na deset let po sametové revoluci, kdy zájem o kulturu zcela opadl," říká principál souboru Jan Kašpar.

Na tradici ale úspěšně navázali. Nejdřív hráli většinou jen samí herci začátečníci. Od revoluce je však už hra „Klíče na neděli" šestou, kterou nastudovali. Většinou hrají pohádky a komedie, což je pro diváky nejatraktivnější. V současné době má soubor okolo dvaceti členů, ale vždy záleží, kolik lidí hraje a ti co právě nehrají, se starají o kulisy, technické zabezpečení, nápovědu a vše co je pro chod souboru potřebné. „Takže jsme takoví všestranní herci, každý dělá všechno a hlavně do všeho kecá," směje se principál.

Těší je, že zájem o herectví má i mladá generace. Do souboru se hlásí dvě malé dívky, které zatím jen pozorují, ale časem se i aktivně zapojí.

V souboru jsou i mladí herci, a ani oni už si život bez ochotnického divadla nedokáží představit. „Jsem z Broumova, studuji v Praze, ale jako doma se cítím v Meziměstí. U souboru jsem šestým rokem, ale herecké začátky jsem měla už ve škole v divadelním kroužku. Jsme tady výborný kolektiv a skvělá parta a hraní mě baví, tak co víc si přát," řekla mladá herečka Ivana Hofmanová.

Jak je to vlastně s tím divadelním zázemím na nádraží?

Divadlo jim občas ruší vlaky

„Jediné co nemáme, tak je klasická budova divadla. Náš soubor sídlí v rozlehlé nádražní budově v Meziměstí, kde se vystoupení odehrávala v čekárně pro cestující. V padesátých letech se tyto prostory zrekonstruovaly a od té doby jsou jako v klasickém divadle, jak kvalitní zázemí a jeviště pro herce, tak i pohodlné prostory pro diváky. Jen nám občas vystoupení naruší projíždějící vlak," vysvětluje Jan Kašpar. Divadlem je odkojený od malička, hráli jeho rodiče, a on dnes dělá principála jako dříve jeho otec. Jeho sestra je režisérkou a také ona se souborem vyrůstala.

„Jsem jediná režisérka souboru. Původní záměr byl, že se budeme střídat, ale první režisérka se odstěhovala. Druhý nadějný mladý herec, který úspěšně režíroval jednu pohádku, odešel také, a tak to je nyní vše zase jen na mně," říká režisérka a herečka souboru Irena Kozáková. Dodává: „Hraní máme s bratrem dané v genech a stále nás baví, hlavně když je spokojené publikum."

To, že herci hrají srdcem a do vystoupení dají vše, bylo vidět na závěr komedie, jejíž děj se odehrával v osmdesátých letech minulého století v období tvrdého socialismu, když diváci poděkovali souboru mohutným potleskem.

Jiří Mach