Možná bylo zajímavé vidět, jak dokázal Dientzenhofer skloubit břehy řeky Stěnavy, která protéká v těsné blízkosti kostela, se stavbou samotnou. Je to jediné místo na Broumovsku, kde se musel vypořádat s tokem vody, ale vše kolem je dnes již zcela jiné, než v době vzniku kostela. Ovšem cesta pravděpodobně vedla ve stejných místech jako dnes, takže jakýsi základní obrázek si udělat můžeme. Původně však stál kostel sám, zcela izolovaný od obce.

Kostel svaté Barbory je postaven na místě původní dřevěné kaple, která stála pravděpodobně až do roku 1709 a je jedinou stavbou, která nestojí na vyvýšenině nad obcí, nebo na nějaké terénní vlně. I díky tomu (a hlavně díky zmiňované pozdější zástavbě) není kostel tak dominantní stavbou, jako všechny ostatní.

V roce 1722, hned po otcově smrti, se Kilián Ignác stal architektem Broumovského kláštera. Podle dochovaných stavebních účtů spadá rozhodnutí postavit kostel do roku 1725 a základní kámen byl položen o rok později. Stavba byla ještě téhož roku dokončena, jak o tom vypovídá pamětní deska s monogramem opata Othmara Zinkeho s letopočtem 1726 – O.A.B.1726 (Othmar Abbas Braunensis). S největší pravděpodobností vycházel z projektu svého otce. Dá se tak usuzovat z půdorysného řešení, jenž lze řadit ke kostelům v Ruprechticích a ve Vernéřovicích. Výrazně oválný půdorys celé stavby je čitelný ve střední části horizontálního řešení. V tomto směru lze kostel rozdělit do tří částí: první, kde je oválný půdorys doplněn šesti kaplemi a kněžištěm. Ty vytvářejí dojem jakoby nabobtnalosti stavby.

Nad nimi je druhá, střední část, oddělená od spodní bohatou římsou, která už kopíruje pouze základní tvar oválu, podobně jako v kostele ve Vernéřovicích, kde tento tvar není ničím narušen.

Průčelí je ještě zdůrazněno třetí částí, trojúhelníkovitým tympanonem nad římsou, která zdůrazňuje svou mohutností ukončení kolmých stěn. Bohužel na několika místech se dnes římsa už bortí.

Tympanon svým špičatým tvarem jakoby supluje absenci vysoké, dominantní věže. Namísto ní, podobně jako v Ruprechticích, je na hřebenu střechy pouze nevýrazná věž zvonice s cibulovitou kupolí.

Možná by se dalo říci, že stavba kostela svaté Barbory probíhala mimo hlavní zájem Kiliána Ignáce, ale není možné ji odsunout na druhou kolej s tímto odůvodněním.

Vertikálně je průčelí členěno pouze vypouklými nárožními lezénami a jejich vydutými kopiemi v koutech kaplí. Dvě kaple, kolmé k podélné ose, a kněžiště, mají rovné plochy, půdorysně ve tvaru poloviny protáhlého šestiúhelníku.

Naproti tomu zbylé čtyři kaple mají půdorysný tvar půlkruhu. Pravidelným střídáním ploch a půlkruhů, přiznaných jen ve spodní části kostela, dosáhl stavitel nebývalého dojmu dynamiky a mohutnosti. Jakoby se tím pokoušel nahradit neexistující vyvýšeninu, na níž by kostel měl logicky stát a dosáhnout tím barokní monumentálnosti stavby.

Portál vchodu je pravděpodobně dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, má po stranách voluty a nahoře půlkruhové okno. V oknech je součástí vitráže kalich, i když kostel není husitský, ani bratrský. Pravděpodobně symbolizuje původní smysl kalichu, který zachytil Kristovu krev a nemá nic společného s husitstvím.

I když byla stavba dokončena již roku 1726 a kostel vysvěcen, ještě v letech 1748-50 se pracovalo na vnitřním vybavení a úpravách interiéru. Původní součástí kostela byl velmi cenný deskový obraz Ukřižování pocházející z 15. století a dnes je vystaven v expozici Muzea Broumovska.

Další reliéfy a plastiky, pocházející převážně z 18. století, jsou uloženy v depozitářích. I přes dobu vzniku, kdy architekt byl zaměstnám důležitější prací, se jedná o architektonicky vysoce kvalitní dílo. Bohužel urbanistické řešení dnes není rozpoznatelné a není tudíž možné posoudit jeho kvality, např. v porovnání s kostelem svaté Markéty v Šonově.


Pavel Frydrych a Martina Váňová,
(autorka je studentka Dějin umění na UK