Rok se s rokem sešel a včera odstartoval 43. ročník. V čem bude jiný než ten loňský?
Rozhodně bude jiný, situace je jiná. Loni jsme věděli, že festival budeme pořádat a čím byl blíže, tím větší obavy o pořádání byly. Byli jsme odhodláni, ale nevěděli jsme do poslední chvíle, zda nepřijde nějaké uzavření, či razantní omezení. Letos jsme dlouho nevěděli, zda vůbec festival bude. Ale ne kvůli proti covidovým opatřením, ale kvůli pochybám distributorů k uveřejňování termínů premiér. Finální rozhodnutí padlo až na konci června a to byl opravdu hraniční termín k přípravě takto velké akce. Letos se o uskutečnění neobáváme, věříme, že razantní změna v nařízeních nepřijde a vše proběhne tak jak má.

“Doufám, že se i s rouškami letos budeme hodně smát,” popřál festivalu Krákora a zároveň upozornil na veselé festivalové roušky, které jsou už nyní v novoměstském Kině 70. Foto: Festival české filmové komedieZdeněk KrákoraZdroj: Deník / Jiří ŠpreňarPrvních pět měsíců letošního roku byla uzavřená kina, distributoři vyčkávali s nasazováním filmů… Nebyli jste s blížícím se termínem festivalu krapet nervózní, že nebudete mít divákům co nabídnout? Neuvažovali jste třeba o nějaké náhradní variantě podoby festivalu?
Ano, přesně tak to bylo, již jsem to naznačil. Nakonec se ale s premiérami českých komedií roztrhl pytel a festival je v plné kapacitě 12 soutěžních filmů, některé měli premiéru až teď v září. Snímek Zbožňovaný máme dokonce v exkluzivní předpremiéře.

Náhradní varianty jsme v červnu řešili prakticky každý den, dokonce jsme měli připravenou variantu v kombinaci s „letním kinem“ – v průběhu týdne, kde bychom dávali festivalově úspěšné komedie z let minulých a pak jen soutěžní festivalový víkend složený z 5 či 6 dosud zveřejněných premiérových komedií. Jsem rád, že se kina nakonec rozběhla a distributoři a produkce nás zásobují téměř každý týden premiérou. Je to opravdu neobvyklá situace.

Neodmyslitelnou a oblíbenou součástí festivalu jsou besedy s tvůrci a protagonisty po soutěžních snímcích. Jak to s tímto kulturním dezertem programového menu vypadá letos?
Tady narážíme na nejsložitější část přípravy festivalu. Oslovujeme téměř dva měsíce všechny dostupné kontakty od herců, tvůrců, produkcí a téměř pořád dostáváme stejnou odpověď. Nezlobte se, moc rádi bychom přijeli ale … hraju, točím, točím a hraju … Všechna divadla před sebou tlačí neodehraná představení, dohání objednané výjezdy. Dotáčí se filmy, seriály, pořady … Často z dovětkem: „Musíme, než nás zase zavřou“. Ta představa je pro kulturu strašidelná. Každopádně stále se snažíme, zkoušíme ty z tvůrců, kteří ještě třeba nemají svůj kalendář jistý. Někteří z protagonistů nám přislíbil on-line besedy, některé delegace jsou stále v jednání a obávám se, že budou v jednání až do poslední chvíle. Je potřeba sledovat naše sociální sítě, kde vše budeme postupně zveřejňovat. Besedy máme na 90 % již teď např. k filmům Cesta domů, Jedině Tereza, Zbožňovaný, Ubal a zmiz.

Vloni jste pro diváky připravily žluté roušky a na nich pět různých úsměvů. Zájem o ně byl velký. Připravili jste i letos pro ně nějaké překvapení?
Roušky máme ještě z dotisku z loňska, ale nesplňují požadavky současných nařízení. Chceme ale úsměvy opravdové, proto jsme pro letošní rok připravili fotokoutek s hláškami z filmů a možností se trochu „vymódit“. Věříme, že diváci naplní svoje sociální sítě fotkami právě z našeho kina.

Držitele prestižní Ceny diváka Novoměstský hrnec smíchu získá snímek, během kterého se diváci prosmějí nejvíce času. Ten měří smíchoměřiči stopkami. Podle jakých regulí to funguje?
Je to přesně tak jak popisujete. V sále sedí mezi diváky tři až čtyři smíchoměřiči, kteří mají stopky a zaznamenávají smích v publiku. Nezaznamenávají ojedinělé „výbuchy smíchu“, nebo např. nucený smích, který by měl za cíl ovlivnit výsledek. Po filmu smíchoměřiči srovnají své výsledky, udělají průměr (často se neliší víc než o desítky vteřin) a ten se přepočítá na délku filmu. Procento pak je výsledkem do soutěže o „Novoměstský hrnec smíchu“.

Statistika je dostupná od 11. ročníku a zatím vedoucím filmem je Kameňák z roku 2003 s naměřeným 36,75 % smíchu, druhé místo drží Svatá čtveřice a třetí z roku 2018 film Po čem muži touží. Je vidět, že i v novodobé historii se točí divácky „prosmáté“ komedie.

Měl byste tip, která z letošních komedií by si mohla Novoměstský hrnec odnést?
Co se týče mého tipu, tak pravidelně dávám tři filmy a zatím vždy jeden z nich vyhrál. Záleží ale dost na tom, zda je plno a jaké publikum se sejde. Novinky často naměří daleko více, než reprízovaný film, kde se lidé už nesmějí tolik. V hledišti nejsou výjimkou diváci, kteří už film viděli. I tak jsou pro mě favorité např. Matky, Prvok a … Ten třetí neprozradím, co kdyby náhodou ;)

Předprodej se spustil u už na začátku prázdnin. Cenovka je příjemných 50,-. Jsou ještě k mání lístky nebo jsou už filmy vyprodané a kdo otálel má smůlu?
Ano, předprodej jsme spouštěli 1. července a je velmi příjemné, že zájem je opravdu velice slušný. Týden před festivalem bylo prodáno již téměř stejně vstupenek, co za minulý rok, tak očekáváme, že tento počet výrazně překonáme. Čtyři představení jsou vyprodaná a to např. já osobně nepamatuji. Omezená návštěvnost je na doprovodných programech pro školy, jsou vidět velké obavy i rozpaky z nedoporučení ministerstva chodit na kulturní akce. I kvůli tomu rozhodně absolutní čísla rozhodně nepřekonáme.

Vloni byla oceněna za svůj celoživotní přínos české filmografii Eliška Balzerová. Koho oceníte letos a čím si to zasloužil?
To je jediné jméno oceněného, které mohu čtenářům v tuto chvíli představit. Oceněným bude Petr Nárožný a jsem velice potěšen, že k nám přijede již v pátek a cenu si převezme na sobotním slavnostním zakončení. Osobně ho obdivuji nejen jako herce, ale i jako úžasného, milého a vstřícného člověka. A ocenění? Stačí jen základní přehled přes 160 filmů, od Jáchyme hoď ho do stroje z roku 1974, přes Což takhle dát si špenát až po např. Poslední aristokratku. Je přeci úžasný, ne?