Aneta Langerová se hřeje na výsluní. Díky rozhodnutí Akademie populární hudby se ve čtvrtek stala zpěvačkou roku, čímž ve své kategorii pokořila v loňském roce nadmíru pracovité kolegyně – Lucii Bílou a Ewu Farnou. Druhého „bonusového“ Anděla jí přihráli diváci, kteří ji během slavnostního udělování cen v pražské O2 Areně katapultovali na Hudební osobnost roku.

Evidentně prožíváte velkou radost…


Jsem velikanánsky překvapená. Nevěřila jsem – a to říkám naprosto upřímně – že z letošního udělování cen Akademie populární hudby odejdu s oceněním, natož pak se dvěma. V poslední době nade mnou jakoby visí otazník – hodně se v novinách psalo o tom, že jsem se hudebně změnila, což ne každý kvitoval, někdo taky rejpal, že na moje koncerty nechodí lidi tak, jako dřív. Z toho důvodu jsem se vnitřně smiřovala s tím, že tříleté období, kdy se mi ceny hrnuly ze všech stran, pominulo, a že zase chvíli počkám a potom znovu zabojuju o uznání. A teď tohle, jsem opravdu v šoku.

O to víc vás musí těšit ocenění za zpěvačku roku, když víte, že si na ně brousila zuby i slavice Lucie Bílá.


Tak to neberu, nedívám se na to, co kdo čeká, nebo nečeká. Pro mě je teď opravdu důležité, že jsem i v období, kdy mě už všichni nemilovali tak, jako na začátku, uspěla. Hrozně to pro mě znamená.

Vaše poslední deska Dotyk, s níž jste byla letos nominovaná i na nejlepší obal roku, se vám povedla. Teď s písničkami z ní dojíždíte turné. Jak ho hodnotíte?


Prvořadě jsem hrozně ráda, že se odehrává po kulturních domech. Mám tak daleko blíž k lidem – můžu se jim dívat do očí a ubezpečovat se v tom, že jsou na koncertě pro mě a já pro ně. Je to pocit k nezaplacení, mám z toho krásné zážitky. Těším se také z toho, že nám šlape kapela. Vlastně zažívám jedno z nejkrásnějších období, ač by se to podle některých referencí nemuselo na první pohled zdát.

Poslední koncert z turné odehrajete společně s Michalem Hrůzou jako hostem. Znamená to, že po tvůrčí stránce zůstáváte stále partnery?


S Michalem jsme si pořád nablízku, jsme velmi dobří přátelé. A byla bych moc ráda, kdybychom si i v budoucnu napsali společnou písničku. Nedávno jsme například získali od Českého rozhlasu ocenění za Malou mořskou vílu, kterou pro mě Michal složil, takže je evidentní, že naše profesní spojení posluchači vítají. Jsem za to ráda, protože s Michalem je fantastická spolupráce.

Vaše turné avizoval mimo jiné originální videoklip ke skladbě Vysoké napětí, který s vámi natočil herec Jan Budař. Musel vás hodně přemlouvat k tandemovému seskoku?


Vůbec ne, pro mě to byla výzva. Jsem vlastně vyznavačkou extrémních situací. Abych ale řekla úplnou pravdu – zpočátku jsem se trochu bála, ale nakonec jsem to celé vyhodnotila jako skvělý zážitek. Prostě jsem si skočila a létala jsem chvíli jako pták. Honza mě nechal napospas osudu. Zajímavý pocit.

Co plánujete teď? Ceny jsou rozdány, turné máte téměř za sebou, klip běží v televizi…


Hlavně musím dodělat maturitu, na které usilovně pracuju. Mám na to dva měsíce. Potom se už budu soustřeďovat na letní festivaly, mám jich před sebou několik, a taky na podzimní samostatný koncert. Cítím, že u toho koncertování musím zůstat, moc mě to baví.

Zároveň mám ale pocit, že vás to koncertování zmáhá. Výrazně jste pohubla…


Ne, ne, to já jen rostu a tak se vytahuju a pak splaskávám.

Radí vám někdo s vaší vizáží? Dokážete například vždycky překvapit účesem.


To díky Helence Dostálové, což je moje dlouholetá vizážistka – kadeřnice. Říkám dlouholetá, ale ve skutečnosti jsou to čtyři roky, co se mnou pracuje. Myslím, že má výjimečné nápady, samotnou mě kolikrát překvapuje. Nakonec se ale od ní vždycky nechám zlákat na jakoukoli šílenost.