Působivé video představuje hejno hemžících se ryb, které na zbývajících stěnách rámují tři rozměrná plátna s příběhy jako vystřiženými z cestovního deníku.

Malířka, která je zcela evidentně silnou výtvarnou osobností, je totiž nomádkou putující po světě a navštěvující místa daleko od konzumních letovisek plných turistů. Marika svou výstavu nazvala 3,4 Planet Earth, tedy 3,4 Planety Země. Tento název není samoúčelný a má, jak už to u této autorky chodí, svůj skrytý význam. „Je to moje osobní ekologická stopa, která se ve mně nakumulovala na cestách a při mém způsobu života. Je to číslo, které ukazuje, kolik planet Zemí by bylo potřeba, kdyby lidstvo žilo stejným způsobem života jako já,“ vysvětlila.

Marika je stále studentkou Fakulty výtvarných umění v Brně v ateliéru malíře a kurátora Luxferu Luďka Rathouského. „Je pořád moje studentka. I když už měla skončit, tak si studium prodloužila, protože hodně času tráví v zahraničí. Je pro mě zajímavým úkazem, je velmi svébytná malířka. V současné době se hodně věnuje různým komunitním centrům, je angažovaná v souvislosti s rozmanitými společensky vyloučenými etniky,“ řekl Rathouský.

Volfová přiznala, že sice studuje malbu, ale poslední rok vůbec nemalovala. „Přišlo mně to zbytečné. Měla jsem pocit, že už v tom nemám co hledat, že mi to nemá co dát. Tato výstava mě ale donutila zase něco vytvořit. Takže tady vidíme moje poslední věci,“ prozradila s tím, že jednu věc namalovala krátce před vernisáží v prostoru bývalého bytu v domě, kde sídlí Galerie Luxfer. Ten autorce posloužil na několik dní jako rezidenční prostor. „Budou ho využívat i další umělci, kteří v galerii budou vystavovat,“ oznámil majitel galerie Roman Rejhold.

Kromě maleb je nutné se ještě vrátit k dominantnímu videu s vírem ryb. „Ryby jsem natáčela v blízkosti přístavu v Portu. Fascinoval mě na tom ten neustále se měnící pohyb a zároveň jsem v tom viděla i jakousi marnost. Připadalo mně to jako orgie a láska, život a oslava, něco krásného a speciálního. Pak mě kamarád řekl, že je to vyústění kanálu z celého Porta, takže ryby se tam praly pouze o zbytky. Není to tedy nic speciálního, ale naopak trochu nechutného,“ poznamenala autorka, která expozici doplnila ještě malým videem, v němž představuje propletenými pažemi gesto připomínající pohyb a protahování. „To gesto představuje určitou nesmyslnou činnost, kterou jsem prováděla už v dětství,“ vysvětlila.

Marika byla poslední dva roky na cestách, zejména v opuštěných vesnicích na Balkáně, na uzavřených hranicích v Řecku, kde jsou lidé, kteří nemají kam jít, nebo ve squatu v Holandsku. Její nomádství a mobilita rezonuje s textem sociologa Zikmunda Baumana, který je součástí výstavy. Malířka Volfová má totiž aktivistické sklony, ale je si vědomá, že problémy světa sama nevyřeší. Chce být ale takříkajíc u toho, je to její nynější cesta.

To naznačuje také napsaný záznam cesty na zdi mezi pohybujícími se rybami. „Zaznamenala jsem místa, která jsem v posledních dvou letech ve světě navštívila a ten pohyb s destinace do destinace. Zaznamenala jsem moje přesuny a vzdálenosti,“ dodala Marika Volfová, o které její učitel Rathouský říká, že je to osobnost s velkým talentem. „Byl bych rád, kdyby se tvorbě věnovala naplno.“ Výstava v Galerii Luxfer potrvá do 3. prosince.

Hynek Šnajdar