I zdánlivě obyčejné věci mohou mít za pár let nevyčíslitelnou hodnotu. Tímto heslem se řídí pracovníci Regionálního muzea v Náchodě při výběrů předmětů, které si podle nich zaslouží být zachovány.

„Ne všechno, co tu máme, má vysokou finanční hodnotu. To ale neznamená, že to není cenné,“ říká vedoucí sbírkového oddělení Blanka Nešetřilová.

Ukazuje přitom na staré panenky, nejčerstvější přírůstek do muzea. „Po stránce peněz nemají tyhle panenky takovou hodnotu, jako třeba tahle starožitná s porcelánovou hlavičkou. Když ale budeme chtít udělat sbírku o vývoji hraček, budou nám tam chybět,“ vysvětluje vedoucí, proč podle ní mají staré hračky v muzeu své místo.

Vytahuje ještě jednu panenku, celou gumovou. „S takovou jsem si hrála já. Lidé v ní nevidí starožitnost, spíš harampádí. Jsou toho plné půdy. Když to ale všichni vyházíme, co budeme ukazovat svým dětem?“ ptá se pracovnice muzea.

Předměty z pozůstalostí zemřelých osob tvoří významnou část majetku muzea. Jsou to věci, které propadají státu a byly by odsouzeny k prodeji nebo zničení. V pozůstalostech se často najdou hotové poklady. Sakrální předměty, hodiny, nábytek - ale také hračky, oblečení nebo nádobí.

Převádění předmětů do majetku muzea provází složité papírování. „Regionální muzeum v Náchodě spadá pod Královéhradecký kraj, ale majetek propadá státu. Jsme vděční lidem z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nám dávají vědět o věcech, které by pro naše muzeum mohly mít hodnotu,“ říká vedoucí sbírkového oddělení. Lidé z muzea mají většinou několik dní na to, aby pozůstalost prošli a určili, které věci jsou pro ně hodnotné.

Hledáme věci, které se vztahují k oblasti

„U cenných starožitností dostávají přednost větší muzea. My hledáme věci, které se vztahují k místní oblasti a nikde jinde by o ně zájem neměli,“ popisuje Nešetřilová a ukazuje starý porcelánový hrníček, který kdysi sloužil jako reklama na porcelánové sklady na Plhově. „Než jsme ho našli, neměla jsem tušení, že na Plhově něco takového bylo,“ usmívá se vedoucí sbírkového oddělení.

A takových věcí je spousta. Mít víc času na bádání v archivech, zjistili by pracovníci muzea z předmětů denní potřeby spoustu zapomenutých zajímavostí.

„Kdyby ten hrníček tenkrát vyhodili jako starý krám, dneska bychom se díky němu nic nedozvěděli. A takhle je to se vším. Neměli bychom vyhazovat staré věci po rodičích jen pro to, že pro nás hodnotu nemají. Pro naše potomky ji mít budou, minimálně si díky nim dokážou vybavit, jak se dřív žilo,“ dodává Nešetřilová.

(luv)