Ve všech krmelcích pro spárkatou zvěř by měl být dostatek kvalitního sena. Seno vypadlé na zem může být kontaminováno zárodky parazitů, a proto musí být odstraněno. Pro přikrmování je nutné používat stále stejné kvalitní krmivo, protože spárkatá zvěř patří mezi přežvýkavce a ti vyžadují stálost a pravidelnost potravy, protože trávení u nich probíhá prostřednictvím bachorových bakterií. Jadrných i objemných krmiv je díky současné likvidaci chovů skotu na venkově nadbytek, ceny krmiv proti loňskému roku jsou podstatně nižší.

Koncem ledna myslivci předkládají medikované krmivo proti vnějším i vnitřním parazitům, a proto musí od začátku ledna navykat srnčí na jadrné krmivo, ve kterém bude léčivo následně podáno. Suchá krmiva musí být kombinována s dužnatými, senáží či siláží, aby spárkatá zvěř nezpůsobovala škody na lesních porostech. Škody na lesních kulturách jsou většinou způsobeny nesprávnou volbou krmiv. Největší nebezpečí pro zvěř není nepříznivé počasí, ale lidská bezohlednost. Nejčastějším projevem je bezohlednost motorkářů a volné pobíhání psů. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes či čtyřkolkář vyplaší srnčí zvěř, ta před ním rychle uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a umírají na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí. Pejskům vodítko sluší a je důkazem ohleduplnosti k přírodě. Motorkáři by měli svá vozidla označovat čitelnou poznávací značkou a svého adrenalinu se zbavovat na k tomu určených motokrosových drahách, nikoliv na polích a v lesích.

V polovině ledna končí lovecká sezona. K lovu patří dodržování tradic, nikoliv alkohol, protože ten se již mnohokrát nevyplatil. Myslivci při prokázání konzumace v průběhu lovu hrozí konec jeho lovecké činnosti, což je velmi tvrdá, nicméně účinná sankce. V lednu začínají na většině okresních mysliveckých spolků kurzy pro uchazeče o lovecký lístek. Aktivisté stupňují snahy o diskreditaci nového Zákona o myslivosti. V lednu probíhají myslivecké plesy a bály, které patří díky bohaté zvěřinové tombole k nejoblíbenějším.

Dobrá práce myslivců

Přes katastrofální důsledky zimy roku 2005/06, kdy v mnohých oblastech došlo až k 80% úhynu spárkaté zvěře, jsou dnes stavy zvěře na dobré úrovni. To je důkazem odpovědné práce myslivců, za kterou se jim sluší poděkovat.

Myslivost přináší státu každoročně na daních, poplatcích a dokonce i úhradách tolik kritizovaného vlivu zvěře na lesní ekosystém částky v řádech stamilionů. Další stamiliony plynou státu z pronájmu honiteb. Snaha o snížení minimální výměry honiteb je jen kalkulací na zvýšení příjmu za pronájem honiteb. Snížení minimální výměry však povede k snížení zájmu o honitby a dojde k výraznému poklesu cen, na což doplatí i stát, který vlastní podstatnou část lesních pozemků. Myslivci kritizují současný systém výběru uživatelů honiteb dle nejvyšší nabízené částky obálkovou metodou. Tuto metodu prosazovali ekologičtí aktivisté, a vede jen k dobré práci v rovině řeznické, nikoliv odborné myslivecké, protože touto metodou nelze vybrat hospodáře, který bude po odborné stránce nejlépe zodpovídat za hospodaření se zvěří.

Kůrovec

Ukázkou odpovědnosti za své činy můžeme hledat u ekologických aktivistů u kůrovce. Ten ročně v českých lesích způsobuje škody za několik miliard, přesto není dle aktivistů přemnožen a je dle jejich názorů důležitou součástí přírody. Kůrovec pokračuje v likvidaci národního klenotu Šumavy, proti čemuž se bouří již i sousedé z Německa, kam přemnožený kůrovec přechází. Je s podivem, s jakou vehemencí jsou však kritizovány škody od zvěře, které jsou o několik řádů nižší a které nakonec z vlastních kapes proplácejí myslivci. Budou likvidaci Národního parku Šumava schopni ekologičtí aktivisté kvůli svým chybám zaplatit? Ve hře je několik desítek miliard korun.

V lesích v posledních 19 letech pokračovala výsadba smrkových monokultur. Melioračních dřevin je minimum a firmy garantující výsadbu, za kterou dostali i zaplaceno, nyní hledají viníka v němé tváři.

V lesích v posledních 19 letech stát prodělal na nevýhodném prodeji desítky miliard, o čemž se veřejně raději nemluví, protože to již stálo hlavu nejednoho politika. Nebyla by právě tato parketa vhodná pro ekologické aktivisty?

Drtivá většina myslivců jsou vlastníky lesních a zemědělských pozemků. Prací si vydělávají na svoji činnost, která zdaleka nepřináší tolik, kolik do přírody vkládají. Myslivci zaslouží za svoji práci v prvé řadě poděkování, nikoliv kritiku. Ostatně, vždyť celou zimu připravují v podobě spárkaté přikrmované zvěře i potravu velkým šelmám, které tak okatě mediálně zpovzdálí chrání paradoxně ekologičtí aktivisté.
(Jiří Šilha)