Drbati se zády o sedadlo je za jízdy řidiči zakázáno. A kdyby mě na okraji Matky měst zastavila policejní hlídka, stejně by neuvěřila, že jsem byl před půl hodinou ještě v moři. Kolem se vlnila štíhlá těla murén, rejnok trucoval v koutě a malý žralok si pochutnával na porci aljašské tresky. „U Holešovického moře bylo fajn“, říkám si a sešlápnu plyn. Ať jsem brzy doma a pod sprchou.

Mořský svět

Tvrdí se, že dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze. To je filozofická pravda. Před nějakým časem jsem absolvoval potápění v Obřím sladkovodním akváriu v Hradci Králové a měl jsem tu čest rozdělit se o zážitky i s čtenáři Deníku.

V Hradci to byl model tropické řeky, pirani, sumečkové a arowany dvojvousé, co dokážou jako šípy vyskočit metr nad hladinu a kousnout vás do prstu zrovna, když recitujete: Hele, byla by chyba neukázat, že je to divná ryba! Dvakrát se do téže řeky vstoupit nedá - a stejně, všechny řeky nakonec zmizí v moři. Ale moře v Čechách, byť zatavené do akvarijního mikrosvěta? Našlo se. Z tropické Amazonky v Hradci Králové do tropického Indického oceánu v Praze. Cílem mise projektu Mare nostrum je Mořský svět – největší komplex mořských akvárií v Česku. Najdete jej v sousedství výstaviště v Praze – Holešovicích. Ročně přivítá areál na 100 000 návštěvníků, kterým nabídne působivé pohledy do světa mořské fauny. Kromě jiných lákadel je zde k vidění i největší žralok v České republice, barakudy, perutýni, korýši a řada dalších živočišných druhů, za kterými byste jinak museli cestovat hodně daleko a někdy i značně hluboko.

Mezi murénami

V Holešovickém moři jsem strávil přibližně hodinu v hloubce tří metrů. Mými společníky se zde staly zajímavé druhy ryb. Před jejich výčtem se sluší poděkovat za asistenci mému spolupotápěči, kterým byl Tomáš Kníže z týmu Mořského světa. Tomáš pravidelně ryby v nádrži krmí. Žádné hodit kus masa jen tak do vody. Pěkně pod hladinou a z ruky. Spoléhal jsem tak na jeho zkušenosti, protože některé ryby v nádrži byly nebezpečné. Nejvíce asi velká trnucha zrnitá, rejnok, v jehož ocasní části se nachází dlouhý osten s jedovou žlázou.

Nějaký takový rejnok bodl v roce 2006 známého propagátora divoké přírody Australana Steva Irwina a byl z toho hned nekrolog. Půjdu tedy do vody s předsevzetím, že dokončit životní pouť tady v pražské nádrži neplánuji, neb ještě nemám doma pořádně uklizeno. Nicméně, trnucha má moji úctu a respekt. Rozhodně ji nebudu rozčilovat ani o ni na dně akvária zakopávat. Další v pořadí stupnice nebezpečnosti by byly statné murény dvou druhů: jeskynní a jávská. Staří Římané krmili murény masem otroků. Požívám plných občanských volebních i jiných práv, takže pohoda. Pohoda? „Stalo se mi, že ta velká muréna na mě neměla jednou náladu a doslova mě z nádrže vyhnala“, říká Tomáš během doby, kdy se oblékáme do neoprenů. Člověk vyhnán z ráje hadem, potápěč z akvária hadovitou murénou. Primáti to na světě nemají lehké! V akváriu na nás čeká ještě žralok kobercový a pilohřbet, což je taková přechodová linie mezi rejnoky a žraloky. Tak pořádně upevnit potápěčské brýle, otočit ventilem dýchacího přístroje a vzhůru , vlastně dolů pod hladinu Mořského světa!

U vraku Bounty

Abychom se dostali do třímetrové hloubky akvária, musíme s Tomášem nejprve ty tři metry vylézt po žebříku nahoru, na horní okraj nádrže. A potom se spustit dolů. Potápěčské ploutve nejsou při pobytu v akváriu dovoleny. Důvod je ryze praktický. Místa je málo a navíc by pohyb ploutví uvedl v pohyb písek na dně. Pobyt v akváriu byl opravdu nezapomenutelným zážitkem.

Celé nádrži vévodí artefakt ztroskotané lodi. Je to Bounty, legendární loď vzbouřenců, co s nákladem chlebovníku a tahitských krásek vešla do dějin i literatury. Bez ploutví jsme pod vodou potápěči – chodci. A tak já chodím po nádrži a fotografuji. Tomáš chodí a krmí ryby. A to všechno sledují za patnáct centimetrů silným sklem akvária návštěvníci. Je to bizarní pocit. Něco jako dva dotýkající se vesmíry. Ten první suchozemský, kde dýcháte atmosférický kyslík, ten druhý o obsahu 50 000 litrů mořské vody , který vede zvuk jinou rychlostí, kde všechno vidíte o třetinu větší a o čtvrtinu blíže a v němž je vám dovoleno zůstat jen tak dlouho, nakolik vám vystačí zásoba stlačeného vzduchu. Ryby se vlní, létají, kloužou, vznášejí, předvádějí všechny stupně podmořského akrobacie. Dávám si pozor na jedovatou trnuchu a poohlížím se po jávské muréně. Schovala se v lodní truhle, která leží před vrakem Bounty.

Připlul malý žralok kobercový a rád by něco k jídlu. U kolegy! Jakoby mi paryba četla myšlenky přesunula se k Tomášovi a nechala se pohostit rybím filé. Trochu vyděšeně působí pilohřbeti. Jen murény jeskynní jsou v dokonalé náladě a cení na mě ostré zoubky. Ryby chňapalové dělají čest svému jménu a chňapou všechno dobré, co je v dosahu. Miniaturní ekosystém mořské fauny funguje s výrazným přispěním člověka na výbornou. Holešovické moře je teplé jak jen má tropické moře být. Voda je čistá, plná života a barev. Mořský svět.

O pár stovek metrů dál koleje tramvají, ruch velkoměsta, klidný tok Vltavy. Kdyby nebylo těch slaných zad, co mě tak svědí cestou domů, řekl bych, že se mi to všechno jen zdálo. Takhle má cesta do hlubin Holešovického moře jasný, byť smývatelný, důkazní materiál. (Mirek Brát, Náchod)