Tragické události se nevyhýbaly ani našemu kraji. Smutné výročí si připomínáme v těchto dnech od masakru, který se na přelomu června a července 1945 odehrál na Bukové hoře, jen několik kilometrů od Teplic nad Metují, na samých česko–polských hranicích.

V polovině června 1945 sestavila místní správní komise seznam Němců určených k odsunu za hranice. V této době probíhal po celém území takzvaný divoký odsun, nepříliš koordinované vysídlování příslušníků německé národnosti za hranice Československa.

Teplická komise připravila seznam dvaceti převážně starších lidí a pěti malých dětí. Tato skupina byla 28. června vojáky dovedena na Bukovou horu, kde překročili hranice do Polska. Těsně před odvodem jedno z dětí z odsunu zachránil jeho dědeček. Čtyřletá Irena měla štěstí. Nikdo další ze skupiny nezůstal naživu.

Skupina vysídlenců byla záhy v Polsku chycena tamější pohraniční stráží. Již den po odsunu byla dovedena zpět do Teplic. Jejich návrat znamenal problém.

„V jejich domech a bytech už se rabovalo. Bylo nepřípustné, aby se ti lidé vrátili do svých domů a viděli to. Tím by vyplul na povrch pravý motiv. Tady šlo vyloženě o majetek,“ vysvětluje bývalá starostka města Věra Vítová. Celá skupina Němců byla přes noc ponechána v místním vězení. Den nato se rozhodovalo o jejich osudu.

Dodnes není objasněno, kdo přišel s rozkazem celé skupiny se zbavit. V noci ze 30. června na 1. července byli Němci znovu odvedeni stejnou cestou do lesa na Bukovou horu, kde už v zemi zely hluboké jámy připravené pojmout jejich těla. Vojáci si skupinu rozdělili na tři menší části a postupně je popravili. Někteří byli zastřeleni, jiní ubiti. Jejich věci si muži z posádky rozdělili mezi sebou nebo spálili. O popravě nebyl sepsán protokol, nikdo ji nehlásil na vyšší místa. Utajit se jí však nepodařilo.

Matka malé Ireny byla jedinou Češkou, která se ocitla v transportu. Není jasné, zda k tomu vedly osobní důvody, nebo došlo k nešťastné záměně za teplickou příslušnici NSDAP, která se jmenovala stejně.

Irenin dědeček se však nehodlal smířit s dceřiným zmizením a dal jeden z hlavních podnětů k vyšetřování. Vyšetřovací komise začala s vyslýcháním v červenci 1947. Nařídila exhumaci těl a jejich převezení na hřbitov ve Vysoké Srbské. Záhy po uchopení moci komunisty v únoru 1948 však vyšetřování skončilo, oficiálně pro nedostatek důkazů. Za masovou vraždu v Teplicích nad Metují nebyl nikdy nikdo souzen.

Až téměř šedesát let po tragédii se tepličtí zastupitelé odhodlali přihlásit k minulosti. Tehdejší starostka Věra Vítová iniciovala vybudování Kříže smíření na Bukové hoře. Místo popravy tak od září 2001 připomínají kamenný pomník a stéla ve tvaru květiny. Na místo vedou značené turistické a cyklistické trasy.

(Lucie Vyčichlová)