Za spoluúčasti dramatického kroužku školy z německého Schmiedefeldu v Duryňském lese nedaleko známého sportovního centra Oberhofu bylo výsledkem projektu divadelní představení.

Učitelé nizozemské školy napsali společně se žáky scénář hry na motivy dramatu Romeo a Julie W. Shakespeara. Na pozadí příběhu o lásce se zde rozkrývají příčiny nepřátelství obyvatel dvou vesnic v okolí školy. Vybízí k zamyšlení se nad otázkami vlastního života, zodpovědného chování a nad tím, jak je důležité hovořit o problémech, naslouchat si navzájem a zároveň nést následky nezodpovědného chování.

Představení se uskutečnilo třikrát (31. 3. – 2. 4.) ve vesnici Oldenzijl, vždy ve večerních hodinách. Vynikly tak světelné efekty a scény odehrávající se v noci.

Náš sbor měl za úkol vytvořit kulisu tragického děje hry a zazpívat tři písně. Dvě z nich, ve kterých se zpívá o lásce, si sbor vybral za pomoci pana učitele Tyče: moravskou lidovou Prší, prší a Bláznovu ukolébavku, vždy za vynikajícího doprovodu violy, na kterou hrál Vojta Mrověc. V závěru vystoupení jsme v kostele zazpívali píseň od Beatles She‘s Leaving Home, která vypráví příběh o dívce, odcházející z domova. Příjemné byly také chvíle, které jsme strávili s našimi novými německými přáteli z německého Schmiedefeldu. Vzájemně jsme se podporovali při přípravách na představení, drželi si palce, aby se vystoupení povedlo. Angličtina, němčina, někdy i ruce a nohy nám pomáhaly při dorozumívání.

A co o zájezdu říkají jeho účastníci? „Hra byla super, představitel Romea byl sympaťák,“ usmívají se Káťa Šolcová a Dája Ptáčková. „Počasí nám moc nepřálo, trochu jsme nastydli,“ podotýkají Simona Kinlová, Aleš Zelený a Aneta Kulhánková. Nikola Benešová ale dodává: „Musíme poděkovat paní učitelce Pavlíčkové, že měla trpělivost a dva měsíce s námi intenzivně naše vystoupení připravovala.“

„Chtěli bychom se příští rok zase podobného projektu zúčastnit,“ říká nadšeně Zuzana Dušková. Lucie Hanušová a Nikola Benešová popisují náš zájezd jako jeden velký neuvěřitelný zážitek. Poznali jsme jinou zemi, jiné lidi. Lenka Švorcová se diví, jak je krajina v Holandsku neuvěřitelně rovná, ulice přímé, vše uspořádáno v řadách, žádné ploty. Krátce jsme také pobyli u mělčinového moře a samozřejmě jsme navštívili jeden ze symbolů Holandska, větrný mlýn. V sobotu jsme měli více času, proto jsme ho využili k návštěvě provinčního hlavního města Groningenu, obdivovali jsme jeho pohodovou atmosféru a vystoupali na věž kostela sv. Martina. Nezapomněli jsme ani na dárky pro své nejbližší doma.

Co dodat na závěr? Za všechny ohlasy na naše vystoupení bychom chtěli uvést alespoň jeden. V Groningenu nás na ulici poznala jedna maminka žáka hostitelské školy a nadšeně nás pochválila: „Zpívali jste nádherně, to by naše děti takhle nezvládly.“ (Venuše Zelená, uč.)