A protože se jedná o pravidelnou výstavní činnost - jednou ročně - zveme všechny podívat se na díla, která uzrála od loňského léta a jsou k vidění v Galerii Na Hradě, v budově knihovny Lékařské fakulty, do 4. září 2016.

Mimo stálé návštěvníky jsou na letošní Salon zváni zejména ti, kteří mají obavy, že je dnešní výtvarná scéna neoslovuje, že neví, co si o tom všem myslet, jak si to všechno vysvětlit a co si odnést, nad čím pak uvažovat, o čem dál s někým mluvit. Je nutno říct, že výstava není tematická a autory nesdružuje ani výběr techniky. Jedná se o podívanou velmi pestrou po všech stránkách.

Abychom čtenářům přiblížili, za jakých podmínek díla v jejich ateliérech vznikají, oslovili jsme členy UVU a získali jsme poněkud obecný, i když v jednotlivých případech velmi konkrétní popis předpokladů, za kterých díla členů UVU vznikají. Jedná se o vzácnou charakteristiku podmínek, ve kterých vzniká něco, co stojí za to vystavit v galerii. Lze si vůbec představit, co všechno za tím je? Jaké obsahy v sobě nesou díla, na které se v Galerii Na Hradě (dále GNH) můžeme dívat? Z čeho vychází a co je v průběhu jejich vzniku drželo při životě? Dostáváme se k něčemu, co bychom odvážně mohli pojmenovat jako instrukce k tvorbě díla pro Salon UVU. Umělci součásti jejich tvořivých chvil odtajnili a my vám nabízíme jejich seznam. Až budete stát ve Sloupovém sálu GNH, může vám sloužit k představám, které si divák, pokud se sám neúčastní jakéhokoliv tvořivého procesu, jen stěží dokáže odvodit.

Základ? Zralý nápad

Hlavní, co je potřeba podle členů UVU mít, je nápad. Přesněji autorský nápad. Například nosný, ale nejlépe zralý.

Jaké zkušenosti musí člověk mít? Co musí umět? Třeba nahodile zaznamenávat přicházející nápady. Rychle uchopit téma, spontánně a někdy také intuitivně. Pracovat tvořivě denně.

Dále potřebujeme: zejména a především klid. Klid v ateliéru. Hudbu, radost ze života, optimismus, prostor, světlo, víru, naději, pozitivní myšlenky, humor, zdraví, psychickou pohodu, inspiraci a vědomí, že vás má někdo rád a vy tu lásku můžete opětovat, teplo, materiál, samotu, pohodu, inspiraci podpořenou dobrým vínem, příjemné prostředí, porozumění i pohodové souznění s případným modelem, přírodu, harmonii, relax, možnost plně se soustředit na tvůrčí snažení, stůl, papír, tužku, počítač, teplo, čokoládu, inspirující motivaci, pokoru k múzám, existenčně zajištěnou harmonickou rodinu, odeznění zaměstnaneckých i manželských konfliktů, pořádek, systémovost, logické pracovní a technologické postupy, důslednost, bezpečnost, případně i přesnost, vnitřní naladění, motivaci, volný oděv, stav jisté lhostejnosti k práci a také jeden z největších impulsů - když člověk někoho nebo něco miluje.

Tvorba jako marmeláda

Kořením vystavených děl jsou: stavy pochybností a beznaděje, tvůrčí muka, období horečné práce až k totálnímu vyčerpání, chvíle intenzivních citových prožitků, silné inspirace a určité euforie, ztráty sebedůvěry, hledání jiných řešení, exploze emocí, krize ve formě křižovatky.

Také péče o samotné autory stojí za zmínku. Za vystavenými díly jsou impulzy ve formě lásky k někomu, péče manželek, podpora manželů, kreativita dalších členů rodiny, nebo spolupráce s dalšími talenty. Také je pro autory nezanedbatelné dělat pro někoho (nebo něco), koho (co) má člověk rád.

Východočeský výtvarný salon 2016 byl v úvodním proslovu otevřen metaforickým přirovnáním výtvarné tvorby k možná až příliš prozaické veličině - marmeládě. Signálním důvodem je přirozeně sezona vaření marmelád. Ovšem dále pak paralela nejvhodnějšího, tedy nejzralejšího ovoce a okamžiků zralosti nápadů a myšlenek.

Máme za to, že kontury příběhu vzniku marmelád jsou si s tvorbou umění docela nápadně podobné. Zajisté, marmeláda pohladí zejména na jazyku, zatímco díla přítomných autorů jsou pohlazením po duši, což jsou nesrovnatelné zážitky. Ale vznik obou se nese v duchu příbuzného principu. A ani marmelády, ani umění jakoby nepotřebujeme k životu. Dá se bez nich žít. Ale jsou zde ty sladké ingredience a ty stimuly, co se mění v nápady, které nelze nezpracovat. A pokud je necháme být bez povšimnutí, můžeme si být jisti, že začíná konec kultury anebo konec radosti ze života.

Katarína Přikrylová