Prozaik, žurnalista (Lidové noviny 1921–1938), dramatik, esejista, autor knih pro děti, cestopisů, překladatel z francouzštiny, literární, výtvarný a divadelní kritik, estetik, filozof, filmový libretista, byl podporovatelem politiky Hradu, Masarykovy humanistické demokracie. Jako velmi vzdělaný literát byl vedoucí osobností své generace vzešlé ze snah předválečné moderny. V beletrii byl významný zejména novým zhodnocením epičnosti a zábavnosti, demokratizací literárního jazyka, vytvářením noetické prózy, obohacením žánru utopické a detektivní literatury, vynalézavý pěstitel rozmanitých druhů žurnalistické beletrie (Vladimír Forst, 1985).

Karel Čapek byl nejen všestranným spisovatelem, ale i umným kreslířem, amatérským fotografem, náruživým sběratelem. „Vlastnil jednu z největších diskoték exotické hudby, neboť byl vášnivým sběratelem cizokrajných melodií, dalekých písní a divokých, primitivních rytmů. Sbíral desky, květiny, koberce a knihy. Měl jich doma na sta – také ohmatané románky, také zahradnické katalogy a učená botanická veledíla a poslední filozofické módy a pojednání o atomové fyzice…” (Ivan Klíma, 1965). K. Čapek byl v jedné osobě horlivým a poučeným botanikem (herbáře), pěstitelem alpinek, praktikujícím zahrádkářem, kynologem, milovníkem psů. Jeho pejsci Minda, Dášeňka, Iris, Blacke, Bijou, Bibi i kočka Pudlenka jsou známé z jeho knížek i fejetonů. Byl též citlivým ekologem a ochranářem přírody. Měl velký zájem o přírodovědecké obory. Měl solidní znalosti i z lékařství (a sám pocházel z rodiny důlního lékaře a s oblibou využíval právě postavy lékařů ke sdělení závažných poselství), fyziky (radioaktivita), chemie (ničivá třaskavina Krakatit), astronomie, meteorologie. Už od svého dětství se zajímal o entomologii, motýly i brouky, které sbíral, ale i zkameněliny, drúzy křišťálu a polodrahokamů, stejně jako se od dětství věnoval filatelii, sbírání poštovních známek. Soustavně a bedlivě sledoval vědecký i technický pokrok a vývoj. Proslavil se nejen svými umělými roboty (RUR), kteréžto slovo zmezinárodnělo, inteligentními mloky, smrtelnou epidemií v Bílé nemoci atd. Měl velký smysl pro detail a výjimečnou nejen zvídavost, ale i pozorovací talent pro dění v životě i v přírodě.

Spisovatelka Marie Pujmanová ve svém článku Sedmero mistrovských ctností Karla Čapka (Kritický měsíčník, 1939, s. 43–44) uvádí: 1. Zvídavost. 2. Spolehlivost očí. 3. Názornost. 4. Srozumitelnost. 5. Zdrženlivost. 6. Dokonalá znalost řemesla. 7. Obezřetnost v zacházení se čtenářem a divákem.

Uvádět Čapkův životopis a přehled jeho díla zde není třeba. Je všeobecně známý ze středoškolských studií. Povšimněme si nyní lesnických a mysliveckých motivů v jeho pozoruhodných a bystrých cestopisech, které doprovázel vlastními kresbami. Tak v Anglických listech (1924) v kapitole Anglický park českému čtenáři sděluje : „Stromy jsou snad to nejkrásnější v Anglii. Také ovšem louky a strážníci, ale hlavně stromy, krásně plecité, staré, rozložité, volné, ctihodné a převeliké stromy…” Dovozuje, že sedě pod dubem křemelákem v Hampton Parku, pocítil v sobě „povážlivou náklonnost uznávat hodnotu starých věcí, vyšší poslání starých stromů, harmonickou košatost tradice a jakousi úctu ke všemu, co je dosti silné, aby se udrželo po věky.”

Zajímavě vypovídá o své návštěvě zoo i do Richmond Parku, kde viděl stáda ochočených jelenů, které po paměti také nakreslil, stejně jako v knize Výlet do Španěl (1930) zasvěceně detailně popisuje španělské zahrady (Jardines) anebo býčí zápasy, neblaze proslulou španělskou Corridu doprovázenou skicami, náčrty brilantně zachycujícími pohyby býků i toreadorů.

Poutavé jsou též popisy a výstižné kresby sadů olivovníků, fíkovníků, citroníků, palmových hájů apod. Nejvíce lesnických motivů i kreseb, skic lesů a stromů najdeme v nejrozsáhlejším Čapkově cestopisu Cesta na sever (1936) z Dánska, Norska a Švédska. Zde byl K. Čapek – zahradník především přitahován krásnou přírodou. Všímal si především lesů a zelených pastvin, skal a kamenů nejrůznějších tvarů, jezer a moří – moře studeného a šedého, fjordů a přístavů, rybářů a námořníků. Švédskému pralesu věnoval nejen četné zkratkovité kresby, ale i samostatnou báseň. Výstižná je pak kapitola Švédský hvozd, kde nezapřel též vášnivého houbaře.

Podle K. Čapka „severní les má do sebe ještě něco jiného, něco pravěkého a původního jako geologický útvar. Člověk by řekl, že jak to tu stojí a leží, vychrlila to v jednom geologickém okamžiku příroda, tak jako vychrlila žulu nebo nastlala křídu; a teď si, člověče, lámej kamínky nebo kácej dřívka!…Řekne se les; stojí na milionech pňů, ale je to jedna stěna, jedna hladina, jedna předlouhá zelená vlna valící se od polárního kruhu na tisíc kilometrů sem k jihu: jako by tam nahoře, na Severu! na Severu! Byl bezedný tryskající pramen nesmrtelného života a řinul se dunícími peřejí lesů, vodopádů lesů, slapy a proudy lesů, rozlitými hladinami a tichými rameny lesů pořád dolů, na Jih, na Jih!…”

Vrcholem jeho zahrádkářského hobby je jeho Zahradníkův rok (1929), soubor 26 vtipných fejetonů, doklad encyklopedických znalostí autora. Zahrádkářství a pěstitelství je pro Čapka synonymem kladu. Se zahrádkou se laskal starý lékař v Krakatitu, trávil v ní chvíle oddechu horník Adam z První party, pozemské krásy a slasti představoval hrdinovi Obyčejného života.