Všichni zpívali Sbohem lásko

Výstavu zahájila melodie jednoho z nejslavnějších Matuškových hitů Růže z Texasu. Následně se přítomní seskupili okolo klavírního křídla, na které Matuška kdysi hrával, a zazpívali Sbohem lásko. Na křídle stála váza s kyticí žlutých růží, prázdná sklenka a zpěvákova fotografie.

Většinu vystavených exponátů nashromáždil zakladatel muzea Miroslav Frost, který poznal Waldemara Matušku v roce 1961.

„Měl jsem v životě jen dva velké kamarády, svého tátu a Waldemara. Když Walda odešel, pozvala mě Olinka na poslední rozloučení na Žofín, kde jsem slíbil vybudovat tohle muzeum. Po třech letech se to podařilo," vzpomínal Frost.

Návštěvníci obdivovali rozsáhlou sbírku, kterou Frost shromažďoval několik let. Nechybí v ní gramodesky, cédéčka, kazety, plakáty či celá řada unikátních fotografií. Když si exponáty prohlížela Olga Matušková, mnohdy neskrývala překvapení.

„Je toho tady tolik. Na některé věci bych si ani nevzpomněla, že jsme je kdy vydali nebo vyfotografovali. Jsou tu třeba fotografie z doby, kdy jsme byli s Waldou v Iráku. Ty fotky jsem nikdy neviděla," podivovala se Matušková. Byla také ráda, že muzeum nepůsobí příliš komerčně.

„To by se Waldovi nelíbilo. Lidé, kteří mají Waldu tak normálně rádi a nečekají něco bombastického, si tady přijdou na své, " pochvalovala si.

Zpěvákova rodina do sbírky dodala třeba zmíněné klavírní křídlo, kopii dopisu od Ronalda Reagana či památeční oblek, který měl Matuška na sobě při přebírání medaile od prezidenta Václava Klause. Další exponáty navíc ještě přibudou. Frost by také rád začal v muzeu promítat klipy a filmy, ve kterých se Matuška objevil.

„Waldův syn, to je celý táta"

„Bude záležet na dohodě s ochranným autorským svazem. Kdyby měla být za práva nějaká horentní suma, těžko si to budu moci dovolit," vysvětloval Frost, který poděkoval všem, kteří se na vzniku expozice podíleli.

Neopomněl zmínit ani Matuškovu rodinu: „Waldův syn, to je celý táta. S Olinkou jsou velmi vstřícní a hodní, nikomu by nedokázali ublížit. Právě takový byl i Waldemar."

Bronislav Jaroš