Má skoro tři sta dřevěných milenek

Vaše sbírka čítá několik set českých kytar, jak jste se k jejich sbírání dostal?
Moje sběratelská vášeň má dlouhou historii a spadá do mého mládí. V roce 1959, to mi bylo deset let, jsem začal hrát na akustickou kytaru. Kytary mě od té doby provázejí celým životem. Mám doma skoro tři sta dřevěných milenek, jak říká moje rodina. Jako dnes mladí touží po krásném mobilu, tak my jsme tenkrát byli nadšení, když jsme spatřili první elektrofonickou kytaru. Po tátovi jsem měl starou akustickou gibsonku a když jsem chtěl, aby mně to hrálo přes rádio, tak jsem na to dával z ramínka magnetofonu přenosku. Přilepil jsem ji na kytaru žvýkačkou, a když jsem zvuk zesílil, mysleli jsme si, že jsme v kosmu.
Jak šel čas, tak postupně se nástroje musely obměňovat, protože přicházely nové modely. Například v roce 1959 vymyslelo vývojové středisko kytaru Jolana Neoton. To byla tenkrát první kytara, která se vyráběla tady v Hradci Králové. Kytary se samozřejmě dělaly už i předtím, například v Blatné u Strakonic. Elektromagnetickým snímáním zvuku se tam zabývali pánové Ladislav Kořán s Vladimírem Vlčkem. Kytary se vyráběly i v Hořovicích a v Lubech u Chebu.

Jak získáváte exponáty do své sbírky?
V začátcích se kytary získávaly velice těžko, protože byly hodně drahé. Například moje matka měla tehdy plat 830 korun a přesně tolik stála elektrofonická kytara. Já jsem musel na svoji první kytaru nasbírat padesát kilo šípků, což bylo pro desetiletého kluka něco šíleného. Nejvíc kytar jsem získal po sametové revoluci, kdy sem začaly chodit z celé Evropy spousta kytar zahraničních značek, a v devadesátých letech se o české kytary téměř nikdo nezajímal. To byla pro mě úplná žeň. Mohl jsem za pár korun získat série nástrojů, po kterých jsem toužil, zkompletovat a postupně, jak z internetu a z různých bazarů, inzerátů, nakupovat. Spoustu kytar jsem zrenovoval. Ze třech nebo čtyř starých poškozených nástrojů jsem dal dohromady jeden funkční.

V tak rozsáhlé sbírce jsou určitě exponáty, k nimž máte silnější vztah. Něčím zvláštní, výjimečné…
Každý z nástrojů ma svoji historii a svůj vlastní život. Taková ta špička sbírky pochází ze začátku elektromagnetického snímání zvuku u nás. V padesátých letech vznikla v Blatné první kytara, kterou vyrobilo výrobní družstvo Dřevokov. Jmenuje se Resonet Grazioso a je to opravdu unikátní nástroj. Zároveň tam tehdy vznikly tři nástroje, které byly vybrány na Světovou výstavu do Bruselu a kde k údivu celého světa obdržely zlatou medaili. Tyto nástroje jsou součástí sbírky.

Vaše kolekce zahrnuje také unikátní kytaru vyrobenou v Hradci Králové.
Jde o kytaru z roku 1963 nazvanou Big Beat, která je zajímavá svým tvarem. Pod kytarou bylo umístěno tehdy velice moderní tranzistorové rádio. Tato kytara je skutečně unikátní, protože je na baterie. Byl to nástroj určený na trempink do stanu. Jeho výhodou bylo, že když už muzikant neměl co hrát, tak si mohl naladit nějakou stanici a zábava pokračovala dál. Tyto nástroje považuji za lahůdky své sbírky.

Na české kytary, které máte ve sbírce, hráli i světově uznávaní muzikanti. Kteří to byli?
To byla obrovská spousta dnes už legendárních hudebníků. Tenkrát v padesátých šedesátých letech to byli mladí kluci, kteří kariéru teprve začínali. Na Resonet Grazioso hrály takové osobnosti, jako třeba George Harrison z Beatles, Eric Clapton a další. V té době byly Československé hudební nástroje největší továrnou na světě vyrábějící nejširší sortiment hudebních nástrojů. Od trianglu přes harmoniky a velikánské píšťalové varhany. Na kytary z Hradce Králové, které nesly jméno Neoton a Jolana, tehdy hrála řada evropských muzikantů z bývalého východního bloku. Ve zbytku Evropy byly známé pod názvem Futurama.

Mohou vaši sbírku zájemci někde vidět? Mám na mysli, zda pořádáte nějaké výstavy, nebo otevřete muzeum.
Vybudování muzea kytar v Hradci Králové je mým snem, ale zatím se to nedaří. Na výstavách jsou moje nástroje k vidění od roku 2007, kdy jsem představil celou sbírku veřejnosti na výstavě v královéhradecké biskupské rezidenci. Od té doby jedu putovní výstavu nazvanou Česká kytara po českých městech, kde se elektrické kytary vyráběly. Takže vloni se výstava uskutečnila v rodišti českých kytar v Blatné a letos bude po tři měsíce v Hořovicích u Berouna. Vernisáž je na programu 3. června a na ní bude představena celá kolekce hořovických kytar a připomenou se pamětníci, vývojáři z města, kteří se na jejich zrodu podíleli.

Pokud se nepletu, tak při hořovické vernisáži se má odehrát i jedna slavnost.
Souběžně s tím chceme na vernisáži představit českou novinku: kytaru nové generace. S touto kytarou jsou spojeny takové osobnosti, jako například akademický architekt David Vávra či významní vývojáři z výrobní hořovické firmy. Na křest nového unikátního českého hudebního nástroje, který navazuje na historii výroby, přijede až z ostrova Saipan v Tichomoří Ladislav Kořán.