„Je to název, který jsem už použil před několika lety v galerii ve Zlíně. Mám docela rád absurdní názvy, které se tak úplně významově nepřimykají k tomu, co je obsahem výstavy. Je tedy těžké identifikovat přímou vazbu, není to rozhodně vysvětlivka toho, co v tom výstavním prostoru člověk vidí a zažije. Je to spíše analogie toho tvůrčího procesu a samozřejmě klíč k volnosti interpretace těch prací,“ řekl Jan Šerých.

Tento absolvent Akademii výtvarných umění v Praze, kde v současné době působí jako pedagog, patří k původní skupině Bezhlavý jezdec, v které působili dnešní velmi etablovaní umělci, jako například Tomáš Vaněk, Josef Bolf či Ján Mančuška. Jeho rozměrné černobílé práce v Luxferu pocházejí z různých období. „Někdy pracuji ve větších cyklech, kdy jedna věc vychází z druhé. Možná se snažím vycházet z jednoho motivu, kde to množství má něco vysvětlit. Nutně ale nepracuji jen v cyklech, jiné věci jsou solitéry,“ uvedl umělec.

Podle kurátora Rathouského je v případě čtení umělcova díla je nesmírně důležitý detail. „Když se přiblížíte hodně blízko k vystaveným věcem, zjistíte, že jsou naprosto dokonalé. Honza překračuje malbu tím, že nepoužívá štětec. Díla vznikají válečkem přes šablony a mají blíže spíše grafické technice,“ prozradil. Vystavené práce vznikají intuitivně a spontánně. Nejsou nosičem nějakého konkrétního příběhu.

„Tento typ práce vygeneruje velké množství obrazů. Důležité je pak rozhodnutí vybrat si ten správný. Je to jako, když se vyfotí na digitálu tisíc fotek a pak je třeba mít odvahu vybrat těch pět, které za něco stojí, zbytek smazat a tím se s nimi rozloučit. Je to jako smrt. To, že jde o obrazy, je určitou manifestací volby, správného výběru,“ vysvětlil své tvůrčí počínání Šerých.

Nepochybně jednou z dominant výstavy je obraz autorem nazvaný Jezdcova procházka. Tvořený je geometrickými čarami s je založen na šachové hádance. Je to záznam pohybu jezdce na šachovnici. „Správně vyřešený rébus spočívá v tom, že jezdec projde všechna políčka šachovnice, aniž by do jakéhokoli vstoupil dvakrát. Sám jsem to zkoušel stokrát, ale ani jednou jsem neuspěl,“ přiznal autor.

A proč tuto absurditu vytvořil? „Chtěl jsem si udělat přehled vlastních zklamání. Způsob vyřešení tohoto rébusu spočívá ve volbě. Každý tah je klíčový pro úspěch celé partie.“ Divák navzdory záhadnosti jednotlivých děl může najít kód k jejich rozklíčování, když hledá cestu k dílu prostřednictvím své zkušenosti. „To, co je tady vystavené, je to cokoli, takže tu finální interpretaci nechci nikomu vnucovat. Je to spíše pocit toho, jak jsem to vytvořil já,“ dodal Jan Šerých, jehož výstava v Luxferu potrvá do 27. května.

Hynek Šnajdar