Po celý advent, tj. čtyři týdny před svátky, jsme zpívali vánoční písně a koledy a mnoho radosti nám způsobilo, když tatínek snesl betlém a opravoval figurky a domečky. Ta vůně barev a klihu a ten obřad při stavění betlému ještě s odstupem doby blaží ve vzpomínkách.

Kdo na Štědrý den první vstával, věřilo se, že bude mít příští rok štěstí. I my jako děti jsme také brzy vstávaly, protože jsme s vařečkami běžely do sadu otloukat stromky, při čemž jsme zpívaly: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej, umej se, ustroj se, je Štědrý den.“ Ale stromečky bývaly u nás na horách obyčejně hluché k našim prosbám.

Téměř celý den jsme mnoho nejedli a připravovala se štědrovečerní večeře. Ta se zahajovala modlitbou. Bývala polévka, obyčejně hrachová, nebo ze sušeného ovoce, pak kroupy s houbami (černý kuba), houska nakrájená do studeného mléka, což bylo velmi příjemné po tom opepřeném kubovi, vařené sušené ovoce, jablka a ořechy. Jedli jsme všichni z jedné mísy, nebo přímo z pekáče.

Po večeři jsme chodily třást bezem a poslouchaly jsme, odkud se ozve pes, protože z té strany měl přijít ženich. Při tom se říkalo: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý večeří dnes“.

Chodívaly jsme také potmě pro polínka. Když jich byl sudý počet, byla naděje na vdavky. A jiná různá „kouzla“ jsme prováděli a celý štědrý večer se při tom bavili. Asi tak, jak nám Božena Němcová popisuje v Babičce.

Cukroví na stromeček jsme pekli z černé mouky zadělávané sirobem, který se vařil z řepy cukrovky, tehdá v každé domácnosti tady na horách a užíval se hodně místo cukru i na slazení kávy.

Papírové ozdoby na stromeček, jako řetězy, košíčky, certličky, jsme dělali ve škole, ořechy a šišky se stromu jsme natírali bronzem, což byla docela pěkná ozdoba na stromečku. Skleněné ozdoby asi tenkrát ještě nebyly. Stromeček tenkrát ještě nemívali v každé rodině.

Dárky jsme žádné nedostávali, ale pro rodiče jsme nějaké dárky vyrobili (ušili a vyšili) ve škole. Obyčejně kapesník vyšívaný, tatínkovi s monogramem.
U rozsvíceného stromku a velikého betlému, který matně osvětlovala červená lampička, při zpěvu koled, měli jsme i při té chudobě pěkné zážitky, na které rádi vzpomínáme.

Stromeček jsme mívali každoročně i ve škole, a to vždy od země až do stropu. Každý z rodičů přispěl nějakým materiálem na cukroví, které se společně upeklo a bývalo velmi dobré. Poslední školní den před svátky bývala slavnost ve škole u stromku, na kterou přišli rodiče žáků a ostatní blízcí obyvatelé. Slavnost se dost dlouho připravovala. Byly to básně, scénky, vánoční koledy, které se zpívaly vícehlasně. Za války (I. světové) i po válce jsme dostávali dárky (ošacení) od Českého srdce, později od Severočeské jednoty.

Jiří Mach - vedoucí muzea
Kulturní zařízení města Dobrušky
Vlastivědné muzeum