Vlastimil Kovář je už od 14 let, kdy začal hrát na varhany, skutečně velmi erudovaným a všestranně vzdělaným muzikantem a varhaníkem. Jeho teoretické vzdělání i hudební praxe jsou zcela mimořádné a imponující, jak vyplyne z jeho životopisu a rozhovoru s ním.První část představuje život, studia a zaměstnání, druhá. část se zabývá hudebními aktivitami.

Vlastimil Kovář se narodil 5. února 1978 v Turnově na okrese Semily v rodině soustružníka a matky administrativní pracovnice a ošetřovatelky. Jeho mladší sestra Jana je učitelka a Jarmila lékařka. Dětství prožil v srdci Českého ráje v Turnově a o své cestě k hudbě vypovídá:

„Nikdo z mých rodičů, otec Vlastimil Kovář (* 1952) a matka Václava Kovářová, rozená Osičková (* 1955), a ani prarodičů nebyli profesionálními hudebníky. Přesto se v rodině neustále společně zpívalo a muzicírovalo. Jako malého návštěvníka bohoslužeb v turnovských kostelích a později i ministranta mě ohromoval zvuk varhan. Později mne nástroj přitahoval i z hlediska své stavby a dějin. Do tehdy Lidové školy umění v Turnově jsem začal chodit v sedmi letech a učil se hře na zobcovou flétnu, později na klarinet a saxofon. Varhany mě neustále fascinovaly. A při studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové, studijní obor Uměleckořemeslné zpracování dřeva (1992-1996, maturita) jsem ještě navíc vystudoval obor „Varhanář -stavba varhan" (1993-1996), jemuž jsem se prakticky několik let věnoval. Na varhany jsem začal hrát ve 14 letech pod vedením vynikajícího hradeckého varhaníka Martina Strejce, syna nedávno zesnulého katedrálního varhaníka a skladatele Jiřího Strejce (1932-2010). Mimochodem Jiří Strejc a jeho hudba mě uchvacovala. Během svých studií na vysoké škole jsem postupně uvedl všechny jeho varhanní skladby. Jeho duchovní a liturgické skladby často uvádíme i v našem Josefově. Jiří Strejc a jeho varhanní hudba bylo i téma mé bakalářské práce na Univerzitě Hradec Králové (obor Sbormistrovství chrámové hudby, 2005-2007, vysokoškolský titul Bc. = bakalář)."

Vyučuje hře na cembalo a varhany

Základní školu Vlastimil Kovář vychodil v Turnově (1.-4. třída ) a vyšší stupeň (5.-8. třída) v nedalekých Jenišovích, v obci vzdálené čtyři kilometry od Turnova, kam se i v roce 2010 přestěhovali jeho rodiče. Po absolutoriu středních uměleckoprůmyslových škol Vlastimil Kovář úspěšně vystudoval obor Učitelství hudební výchova a výtvarná výchova pro druhý stupeň ZŠ na Univerzitě Hradec Králové (1996-2002, vysokoškolská kvalifikace a titul Mgr. = magistr), kde v letech 2005-2007 ještě dokončil bakalářské studium Sbormistrovství chrámové hudby (titul Bc. bakalář), aby v letech 2006-2008 pokračoval ve studiu oboru Duchovní hudba na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (nedokončeno). V současnosti od školního roku 2014/2015 je studentem na Akademii staré hudby v Brně obor cembalo. Kromě toho absolvoval mistrovské hudební kurzy především v ČR i v zahraničí, zejména v Nizozemsku.

Vl. Kovář pracoval jako učitel na Základní umělecké škole (ZUŠ) v Turnově (1.9.1995-30.6.2000), v Třebechovicích pod Orebem (2.10.2000-31.7.2006) a v Jaroměři od 1.8. 2006 dosud. A zde posléze na základě úspěšného konkurzu byl od 1.8.2001 jmenován ředitelem ZUŠ F.A. Šporka v Jaroměři. Nyní na jaroměřské zušce vyučuje hře na cembalo, varhany a vede žákovský barokní soubor. Je kvalifikován vyučovat také hře na klarinet, saxofon, klavír i zpěv. Je všestranným dirigentem, sbormistrem Jaromíra od října 2011 a od září 2007 chrámovým varhaníkem v Josefově.

Na jaroměřské ZUŠ se také seznámil se svou budoucí manželkou, Janou Kovářovou, rozenou Novákovou (* 1980 Jaroměř), Dipl.spec. Je výbornou houslistkou, hraje na violoncello a violu da gamba. Je pohotová zpěvačka. Všechny své hudební dovednosti uplatňuje na josefovském kůru, a nejen na něm. Na barokní housle hraje v souboru La Bilancetta a Consortio Melcelii. Vyučuje hru na housle, violu a viloncello na ZUŠ v Jaroměři a ve Dvoře Králové nad Labem. Církevní sňatek uzavřeli v josefovském chrámu Nanebevstoupení Páně dne 11. srpna 2011. Kovářovi mají dvě dcerky (Viola 2008 a Marie Barbara 2010). O svém manželství Vl. Kovář říká, že je „šťastně ženatý" a že jeho žena „je mi obrovskou oporou a inspirací". A tak to má být. Šťastná a spořádaná křesťanská rodina základ lidské společnosti Kovářova rodina žije v Jaroměři.

Mgr. Bc. Vlastimil Kovář, 36letý ředitel ZUŠ F.A. Šporka v Jaroměři a chrámový varhaník v Josefově, se může vykázat bohatými hudebními aktivitami. V letech 2005 až 2010 vypomáhal jako pomocný varhaník v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové a též spolupracoval se Severočeským filharmonickým sborem a se sborem Cantores Gradecensis. Od září 2007 dosud úspěšně po varhaníkovi Vráťovi Ješátkovi působí jako regenschori a varhaník v empirovém chrámu Nanebevstoupení Páně v Josefově a od října 2011 dosud po PaedDr. Janě Pavlovské převzal sbormistrovství smíšeného pěveckého sboru Jaromír v Jaroměři. Zároveň od roku 2010 dosud pracuje jako varhaník, cembalista a zpěvák souboru Consortio Melcelii a souboru La Billancetta specializující se poučenou interpretaci hudby 16.-18. století.

Oslovuje ho hudba, která nepředstírá

Sám se upřímně vyznává: „Oslovuje mě hudba, která je pravdivá ve své formě i obsahu, která nepředstírá. Napříč žánry a styly si pak z každé oblasti vybírám. Již od dob studií se zabývám především hudbou 16.-18. století s těžištěm ve století sedmnáctém. K hudbě těchto století se snažím přistupovat s maximálním úsilím a autentickou (hodnověrností), a tedy historicky poučenou interpretaci, tzn. provedením, a snažím se očišťovat ji od všemožných nánosů a zkresleného pohledu minulé doby. Hudbu se snažím vždy uvádět do kontextu (souvislosti). Duchovní nebo přímo liturgickou hudbu s různými soubory a sdruženími uvádím přímo při liturgii (bohoslužbě), díla, která se svým rozměrem dnes a často vymykají dnešní liturgické praxi, pak v koncertních provedeních. Pravdivost ve vyjádření obsahu této hudby je primární snahou.

Obdobně se zabývám současnou hudbou vážnou tedy i duchovní a liturgickou. Měl jsem tu čest premiérovat několik skladeb našich současných skladatelů. Můj výše zmíněný přístup k hudbě se pak odráží v hudební praxi na josefovském kůru. Návštěvníci liturgie (obřadu, mše) mají vždy možnost vyslechnout nějaké z děl světové varhanní literatury. Improvizace (hra bez not), kterou jako varhaník z velké části liturgii provázím, bývá inspirována hudbou barokní, nebo hudbou soudobou.

Pokud je uváděna figurální hudba 16.-18. století, (tzn. chrámový vícehlasý zpěv s instrumentálním doprovodem- pozn. J.U.), vždy se snažím o doprovod složený z hráčů na dobové nástroje. Do hudebního provozu na josefovském kůru zapojuji i mladé adepty hudebního studia. Do josefovského chrámového sboru, který má přes 20 členů, pravidelně dochází 10 žáků ZUŠ F.A. Šporka. Někteří se začleňují do hudebního dění na kůru jako i instrumentalisté, jako hráči na hudební nástroje. Několik mých žáků jsou již samostatně činní jako varhaníci. Chrámový sbor zpívá díla od středověku, přes vokální polyfonii (mnohohlasost) renesance až k vrcholnému baroku. S obrovským nábojem pak prezentuji (představuji) hudební díla současných skladatelů. Často zaznívají spirituály. (Spirituál je původně lidová duchovní píseň severoamerických černochů pozn. JU.)"

Hraje a zpívá v souborech

„Od roku 2010 hraji a zpívám v souborech, které se zabývají starou, především barokní hudbou. Jedná se o sedmičlenný soubor La Bilancetta, kde hraji na varhany, cembalo a zpívám. Obdobně jsem zaměstnán i ve velkém souboru, sdružujícím zpěváky a muzikanty nejen z Královéhradeckého kraje Consdortio Melcelii, s centrem v Jaroměři. Jako bývalý klarinetista a saxofonista jsem neustále inspirován též hudbou jazzovou a rockovou."

Zajímá mne, jaká je vaše náboženská konfese a jaký je Váš vztah k víře v Boha a ke katolické církvi?
„Sám sebe označuji za praktikujícího katolíka. Je mi sympatický ekumenický dialog mezi církvemi, kterého se snažím účastnit, vnímám vše dobré, co přichází od protestantských církví."

Varhanictví je pro Vás jen zdrojem dalšího příjmu, obživy, nebo hlubšího zájmu o hodnoty duchovní? Nemějte mi za zlé, že Vám kladu i tyto otázky.
„Ačkoliv jsem studiu varhanní hry věnoval obrovská kvanta času a peněz, varhanictví není pro mne zdrojem příjmu. Situace u nás je v tomto ohledu v porovnání se zahraničím tristní, chrámový varhaník až na pár výjimek v katedrálních chrámech svou činnost spíše dotuje. Většina včetně mě je za to ale ráda. Varhaničení je pak motivováno čistě láskou k Bohu, radosti ze hry, obdivem k nástroji, a ne touhou po penězích. Při hraní na bohoslužbě cítím také obrovskou zodpovědnost. Síla hudby je veliká a umocněná prostorem může a měla by dávat náboženské ideji výraz nekonečného."

Jste členem nějaké politické strany, hnutí, koalice?
Nejsem a ani jsem nebyl.

Mgr. Bc. Vlastimil Kovář nadále jako ředitel jaroměřské zušky podporuje partnerství se ZUŠ Topolčany na Slovensku a spolupráci s kulturním sdružením v obci Šmartno nedaleko Cejle ve Slovinsku (bývalá Jugoslávie). Jeho zálibou, koníčkem, hobby vedle hudby je též trvalý zájem o výtvarné umění,od mládí a od doby, kdy studoval na střední uměleckořemeslné škole, obor zpracování dřeva, kterému se několik let prakticky věnoval. Vždyť na Pedagogogické fakultě Univerzity Hradec Králové vystudoval.obory Hudební výchovy a Výtvarné výchovy učitelství pro vyšší stupeň základní školy. Bohužel pro plné časové vytížení mu již nezbývá času k vlastní výtvarné a skladatelské tvořivosti.-

Zálibou psychologie, astronomie i kolo

Kovářovou velkou zálibou je tajemství psychologie a po otci zájem o astronomii. Náš varhaník je také nadšeným cyklistou, a to konkrétně adrenalinových disciplín na horském kole. Obdivuje také veterány z 60. a 70. let a jeho snem je , nějaký vůz z této doby vlastnit. Pokud jde o znalost cizích řečí: V. Kovaář se domluví anglicky a německy, ale rozhodně ne nijak výtečně, jak skromně prozrazuje na sebe.

Závěrem lze říci, že ředitel ZUŠ a varhaník Vl. Kovář je velmi sympatická osobnost. Imponuje skutečně velmi solidním hudebním vzděláním, muzikantskou všestranností a solidním přehledem o hudbě, teorii i jeji historii. Jako varhaník přímo zná tento královský nástroj velmi detailně nejen teoreticky, ale i prakticky i pokud jde o jejich fyzickou stavbu i dějiny. Je velmi dobře teoreticky připravený a sympatické také je, že od roku 2014/2015 se nadále vzdělává a je studentem na Akademii staré hudby v Brně obor cembalo, což je strunný klávesový nástroj se strunami umístěnými v prodloužení kláves a s trsací mechanikou. Byl to typický barokní nástroj.

Pan ředitel V. Kováč imponuje i všestranností muzikanta, který je schopen hrát na řadu hudebních nástrojů, z nichž asi nejmohutnější jsou varhany. Díky varhaníkovi Kováři se průkopnicky vyučuje hře na tento královský nástroj i v naší jaroměřské zušce, které přejeme mnoho zapálených a oddaných varhaníků, jako je právě jejich ředitel Mgr. Bc. Vlastimil Kovář, chrámový varhaník v Josefově.

Jiří Uhlíř