Proti současnému léčebnému využití ale sloužily hlavně k rituálním a společenským účelům nebo se k nim vázala legenda o zázračné vodě. Často také měly spíše podobu veřejných koupelen, řekl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích František Šebek.

"V Pardubicích byly lázně Na Bubenči, dnes je to místo na rohu Pernerovy ulice, u automatických mlýnů nebo v Hronovické ulici. Vlastně to ale byly veřejné koupelny, kde byly vany a lidé se tam přicházeli umýt. V domech nebyl vodovod, kanalizace vznikla v Pardubicích až počátkem 20. století. O léčebných účincích takových lázní se samozřejmě nedalo mluvit," řekl Šebek.

V minulosti byly na Chrudimsku například lázně ve Svaté Anně u Štěpánova, které vznikly jako místo společenského života ve 30. letech 19. století a navazovaly na starší poutní tradici tohoto místa s léčivým pramenem u kaple. Zchátralý secesní lázeňský dům postavený u pramene stojí dodnes v Podskále, místní části obce Skála. U Hlinska byly rovněž Svatojánské Lázně s barokní kaplí Jana Nepomuckého z roku 1760 nad studánkou se zázračnou vodou. Lázně existovaly i u léčebného pramene v Baldě u Bystrého na Svitavsku, městské lázně byly v tomtéž okrese i v Moravské Třebové. Proslulé byly svého času barokní lázně u svatého Mikuláše na Vraclavi na Orlickoústecku v úžlabině pod hradištěm Vršovců. "Tamní pramen měl mít blahodárné účinky na oči a snad byly i lékařsky ověřeny a voda se prodávala. Později se to ale přestalo vyplácet," uvedl Šebek. Podle něj stál za uzavřením prakticky všech dřívějších lázní v kraji jednak ekonomický tlak, jednak efektivnější lékařské metody léčby chorob. Pokusy o založení lázní se udály na přelomu 18. a 19. století v době romantických představ o sepjetí člověka s přírodou u údajně léčivých pramenů také u Ústí nad Orlicí, kde dodnes stojí kaple Jana Křtitele v Lázních nebo v Králíkách na úpatí Mariánské hory. Lázeňský areál se nacházel také u Damníkova na Orlickoústecku.

V Heřmanově Městci na Chrudimsku historici uvádějí také rituální židovské lázně. Zanikly při dvou demoličních akcích počátkem 80. let minulého století, kdy byla se zemí srovnána ústřední část židovského města. Podobné "mikve" byly nezbytné pro každou židovskou obec.