Dva šestnáctiletí studenti objeli na kolech celou republiku

To je jeden z každodenních deníkových záznamů, které si zapisovali dva šestnáctiletí studenti – Anežka Doubková z České Skalice a Matěj Matoušek ze Zblova. V době, kdy byly kvůli koronavirové nákaze uzavřeny školy a nařízena výuka na dálku, se rozhodli objet republiku na kolech.

S nápadem přišla Anežka a přípravy před startem z České Skalice, naplánovaným na pátek 29. května, trvaly čtrnáct dní.

„Anežčin nápad jsem nejdřív považoval za nereálný a myslel si, že si dělá srandu,“ přiznal Matěj. Čím více se o cestě bavili a start se přibližoval, mladík svou skepsi přehodnotil a s nápadem souhlasil. Podle Anežky bylo nejdůležitějším a zřejmě i nejtěžším bodem přípravy získat souhlas rodičů.

V safari parku se poprvé narodilo mládě vzácné želvy z Madagaskaru

„Na to jsme se připravovali nejvíce. Vytvořili jsme přesný a detailní plán, přibližnou trasu, rozpočítali jsme si kilometry, vyhledali kempy, a to jsme pak představili rodičům. Ukázali jsme jim také seznam věcí, které bychom si chtěli vzít s sebou. Rodiče nám pomohli nám plán upravit tak, abychom mohli vyjet,“ prozradila Anežka.

Po rodičovském požehnání si oba poutníci na kolech sbalili oblečení i další potřebné věci a vyrazili na osmnáctidenní cestu dlouhou více než 1500 kilometrů s tím, že průměrná denní dávka představovala zhruba 90 kilometrů. První, poněkud kopcovitá etapa oklikami vedla do Teplic nad Metují a byla dlouhá 66 kilometrů. Bohužel ji doprovázel první defekt. Anežce se z kola utrhl nosič a o víkendu nebylo možné v těchto končinách zajistit náhradní. „Zavolala jsem proto tátovi, který druhý den ráno zajel do Náchoda a nosič mně přivezl do Teplic,“ směje se.

FOTO: Do školních lavic v Náchodě usedlo více prvňáčků než vloni

Nejtěžší: Přejezd Šumavy

A kudy mladí dobrodruzi jeli? „Po první etapě do Teplic nad Metují se vydali do Tanvaldu, postupně pokračovali přes Českou Lípu, Ústí nad Labem, Karlovy Vary do Aše. Cesta je pak vedla přes Mariánské Lázně do Klatov, dále do Stráže nad Nežárkou, kde se kvůli špatnému počasí dva dny zdrželi. Potom si to namířili do Znojma, Frenštátu pod Radhoštěm, Rýmařova a zpět domů. „Cestou jsme se jen vyhýbali horským úsekům kolem hranic. Fyzicky nejtěžší to asi bylo přes Šumavu, psychicky do Klatov,“ řekl Matěj.

Anežka ho doplňuje, že měli v plánu kdykoliv a kdekoliv zastavit, když by docházely síly nebo panovala nepřízeň počasí. Osmnáct dní cesty nebylo nějaké dogma. „V polovině trasy začalo pršet, proto jsme u Jindřichova Hradce na dva dny zastavili a ubytovali v kempu v chatce, což bylo levnější než tam pobývat se stanem,“ uvedla. Samozřejmě, protože jsou oba zodpovědní studenti, když zrovna neseděli na kole, věnovali se distanční výuce.

Výlety prázdninami nekončí, cyklobusy vyjedou o víkendech i v září

„Měli jsme on-line hodiny s profesory, kteří nás hodně nabádali k odevzdávání úkolů. Hodně jsme toho nahnali, než jsme odjeli, pak také při pauze kvůli počasí. Něco jsme museli dělat po večerech, a to se nám fakt nechtělo. Myslím, že jsme školu i na cestách zvládali dobře,“ konstatuje Anežka.

Píchnutá duše a ponorka

V souvislosti s poutí je třeba připomenout defekty. Kromě utrženého nosiče Matěj dvakrát píchl duši a navíc ztratil pumpičku. V Aši píchl už 400 metrů od startu. Defekty ale zdárně vyřešili.

Samozřejmě došlo i na „ponorkovou nemoc“. „Několikrát jsme se chytli kvůli blbostem, asi to bylo trochu z únavy,“ připouští Anežka. Matěj měl krizi při cestě do Klatov, když nestíhali dojet v domluvenou hodinu do kempu. „Jeli jsme v neustálém dešti, všechno včetně bot nám promoklo. V té situaci jsem měl krizi a chuť se na všechno vykašlat,“ připouští.

V říjnu se už řidiči svezou po novém mostě za čtvrt miliardy

Po řadě dní se přiblížila poslední etapa a vidina návratu domů. „Ta byla nejdelší, ale nejméně náročná, ujeli jsme ji za devět hodin. Už jsme prostě chtěli být doma,“ vzpomíná cyklistická poutnice. Jak prohlásila, cesta na bicyklech kolem republiky byla pro oba účastníky především zkouškou toho, co vydrží a dokáží zvládnout. „Museli jsme se vzájemně podporovat a maximálně spolupracovat,“ přemítá. Oba se přitom shodli, že cesta byla mnohem náročnější psychicky než fyzicky, ale zároveň se stala motivací podniknout něco dalšího v budoucnu.

A jak reagovali kamarádi po dojezdu? „Hodně lidí nevěřilo, že něco takového zvládneme. Nakonec nám všichni gratulovali,“ dodala šťastná Anežka.