Nejdříve ale tvořila u svého dědečka a babičky z papíru pohyblivé obrázky. „U věcí, které tvořím, je pro mě důležitá funkčnost. Potřebuji, aby měli nějaký účel nebo praktické použití. Asi v páté třídě jsem si vytvořila zavinovací sukni na knoflík a takové triko šité v ruce. Byla to dost hrůza, taková žlutá látka s výraznými květy. Ale nakonec jsem tento model i několikrát vynesla. Přitom jsem asi objevila textilní materiál, který mě od té doby provází pořád. Textil skrývá neuvěřitelné možnosti zpracování a druhy použití. Je to neustálé objevování, proto mě má práce stále baví a naplňuje," doplňuje Hana Balcarová.

Momentálně pracuje na projektu nazvaném KlikBlik. A o čem v něm jde? „Jde o dekorativní textilní osvětlení. Motivem je má vlastní kresba žárovky. Žárovku si můžete vzít kamkoli se vydáte, je nezávislá na elektrické zásuvce. Osvědčila se především v dětských pokojích, jako skvělé noční přisvícení, kdy si maminky mohou posvítit na ty nejmenší, a ti větší jedním kliknutím mohou mít kamaráda při cestě na záchod nebo za maminkou do ložnice. Chystám samozřejmě i další doplňky s žárovkovou tématikou. Chci tak vytvořit ucelený design pro jakýkoliv interiér, který bude jedinečný, nezávislý na místě nebo věku uživatele,“ dodává Hana Balcarová.

Svůj čas nyní věnuje svému synovi. Přesto se nebojí různých výzev a zajímavých zakázek. „Hned jsem si vzpomněla na velmi speciální zakázku od kamaráda, který založil značku magoon. Chtěl po mě „vykuchat“ 200 plyšáků a udělat z nich lezecké pytlíky na křídu. Zdálo se to jako fajn nápad. Chtěli jsme, aby byl sáček skvělý i po funkční stránce, takže začal kolotoč vývoje. K poslednímu kusu to byl skoro půl roku intenzivní práce a to mi v postýlce ležel můj roční syn. Bylo to velmi náročné, ale výsledek je myslím, opravdu originální a skvěle funkční.“

S koronavirovou pandemií se jako všechny švadlenky dala na 14denní rouškový maraton. „Bylo to zajímavé se hecnout a naplnit tu rychlou poptávku. Samozřejmě s tím byla spojena i spousta emocí. Ty už teď vyprchávají a rouška se stává běžným zbožím. Co mě na tom zaujalo, že umím docela rychle reagovat. Proces je u mě obvykle opačný. Musím vše nejdříve promyslet, vyzkoušet, testovat a pak už jde výrobek mezi lidi. Teď to muselo být vše během chvilky připraveno a odesláno potřebným. Další překvapení pro mě bylo, když jsem svůj návod na roušku zavěsila na svůj facebookový profil Hanija, kde měl pro mě až neuvěřitelnou sledovanost. Vůbec jsem nečekala takový zájem. Spíše jsem chtěla udělat nějakou rychlou pomoc pro známé, kteří se do roušek pustili také.“

A protože je Hana Balcarová skutečně kreativní žena, plánuje do budoucna další nový projekt. „Každý správný bohém chce mít kavárnu. V našem městě je ale spousta kavárniček a asi by mě to časem úplně nenaplňovalo. Já si představuji velký sdílený prostor, kde by se mohli scházet, pracovat a vystavovat další kreativní duše v mém okolí. Teď už to začíná být běžnou součástí velkých měst. Tady v Novém Městě nad Metují je spousta lidí, kteří jsou něčím zajímaví, něco tvoří, ale dost často o sobě neví nebo se bojí k někomu přidat. To by bylo hlavní myšlenkou mého prostoru - nabídnout kancelář, konferenční místo, fotoateliér, nebo galerii pro všechny. K tomu si vypít dobrou kávu a vyměňovat kontakty s těmi správnými lidmi, na stejné vlně,“ dodává Hana Balcarová. A my ji přejeme hodně štěstí v další práci.

Richard Švanda